pokračování MODRÉHO SEŠITU, strana č. 7

                NYRTA A ATRYN(nutno číst pozpátku)

    Nyrta žila v malém vlhkém údolíčku, daleko za hlubokými lesy. Byla to malá zavalitější osůbka, která nemněla přátel. Večery trávila tak, že v lenošce snila o svém vytouženém princi. Byla trpělivá a doufala, že jednoho dne k ní jeden určitě zabloudí.

    Atryn byl takový malý diblík. Mněl sice spoustu kamarádů s kterými bydlel ve společném domě a kteří často podnikali milostné výpady, ale on se jich nikdy neúčastnil. Čekal totiž na tu pravou.

    Až jednoho dne pocítil Atryn dosud nepoznanou sílu, která ho hnala v předtuše na dalekou cestu. Nevěděl proč ani kam se žene ale tušil, že je to správné.

    Nyrta celou noc nespala. Mněla takové divné tušení, jakoby už přišel její čas. Najednou uslyšela dupot. Vykoukla z okénka a spatřila nevídané. K její chaloupce se blížil dav nedočkavců a v jejich čele on, Atryn.

    "Tady první plynárenská", vnucoval se Atryn lstivě, zasažen šípem lásky,  "Můžu dál?"

    "Ano, ale jenom jeden z vás. Jakpak by to tady vypadalo. Zas tak veliká ta moje chaloupka není."

    "Dobrá, já vám odečtu stav plynoměru a zas půjdu", pravil Atryn stojící v řadě před chaloupkou jako první.

    "Tak pojďte dál, pěkně vás vítám."

    Tak se seznámili Nyrta a Atryn. Co na tom, že ona byla vajíčkem a on spermií.

STRAŠLIVÝ SEN O KRACHUJÍCÍM PODNIKATELI, KTERÝ BYV GAMBLEREM PROHRÁL PŮJČENÉ PENÍZE A TEĎ SE OBÁVÁ VYMAHAČE DLUHŮ

"Ach, mám strach; čeká mě krach a pak vrah Mach." Křáách!

    "Vstávejte občane. Zahalte se a legitimujte se!"

    "Co se děje?", mžoural ospale Icht.

    "Vaše doklady prosím. Proč se tady válíte celý ožralý!?!"

    "Promiňte, znaven jsem zde složil své údy."

    "To bude za pětset občane, veřejná potulka."

    "Já jsem imunní, pánové."

    "Jak imunní? Nedělejte si z nás prdel!"

    "Zde se přesvědčte. Jakožto diplomat vlastním diplomatický pas a tudíž mám propůjčenu diplomatickou imunitu."

    "Kurva, zas vyjdem naprázdno...pardon, omlouváme se vám pane velvyslanče."

    "Nadávejte si někomu jinému, jó! Já jsem pouhý odpolední hlídač a můj nadřízený mně právě postrádá, takže já se loučím."

(Poznámka pisálků neználků: cítíme, že už toho pití bylo dost a proto šup s Ichtem do práce)

    Ichťák se celý znechucený vodebral loudavým krokem směrem k velvyslanectví. Něco mu říkalo, že už toho bulání bylo dost. Francesco má stejně sanitární den, tak co, utěšoval se.

    Jak tak míjel bufáč na rohu ulic mrkvové a karotkové, uviděl Dalýho jak do sebe obrátil sklenku tequily. Naprázdno polkl. Ne! Práce volá!(cosi mu šeptalo do ucha).

    "Jsem tady, pane dopolední hlídači."

    "No to je načase Ichte, přesluhuju už tři dny a tebe nikde ochmelko."

    "Sorry, já si splet směny, myslel jsem, že mám prázdniny."

    "Nekecej a chop se díla, já du."

    "Tak jo", bouchl sebou Icht na kanape. "Zas na šichtě", povzdychl si.

    Připozdívalo se a tak pustil televizi, ale vzápětí ji zas vypnul. Nemněl totiž chuť sledovat x-tý díl x-týho seriálu. Začal si tedy vykládat karty, které našel v šuplíku. Po necelé hodince mu vyšlo, že zítra zemře. Raději toho nechal a lehl si opět na kanape...

pokračování zde !