pokračování MODRÉHO SEŠITU, strana 8

 

Mise Hrdlořezy

 

    V hale bylo vlhko. U přepážky pro nelidi stál sliznatý tvor jménem Chrmel.

    "Chrochlamstrch, stt." Automatický překládátor na displeji zobrazil:

1 mezigalaktický, prosím.

    "20 očí", ozval se strojek v esperantu, vesmírném to jazyce.

    "Kurva pes, slev trochu! Mám jenom 15.", na to Chrmel.

    "Nic nebude neřáde. Zaplať nebo vypadni."

    Chrmel se tedy sebral a šel si sednout do čekárny.

    "Místo pro kapitána Korko-rána!" rozeřval se metalograficko-ostentativní megafon. Dav se rozestoupil. Kapitán Korko-rán usedl na uvolněné místo.

    "Jak to vypadá na PROXIMĚ, kapitáne? Je to ještě na lyže, nebo už nadešla sezóna létajících žabek?", optal se Chrmel esperantem.

    "Ále, nestojí to za nic slize. A vůbec, místo nejapných dotazů mi radši obslizni mé botky. Ale ať se lesknou, nebo tě vypiju fotonovým brčkem."

    "Takovejch už bylo", nato Chrmel a vytáhl likvidátor. "Mlousst". mlasklo sálem. Ozval se ťapkavý potlesk:"Zas o jednoho otrapu méně, bravó".

    Chrmel za ovací vypadl z haly na perón. V 11,72341 přiletěl intergalaktický spěšný koráb Světluška 7. Chrmel se pod záminkou, že jde zkontrolovat stav šikmorotačních plazivých motorů, vloudil do podpalubí. Sotva se Světluška vznesla, objevil se samochodící děrovač letenek, který byl řízen termokamerou:    "Letenku prosím." Chrmel ho duchapřítomně nabral  chapadlovou falší, takže mu porouchal supravodivé obvody. Děrovač obrátil kolečka, otevřel okénko a spáchal harakiri skokem do časoprostoru.

    "A jedeme dál!", zaradoval se zkušený černý pasažér Chrmel, alias agent 006.

   

   Na planetě PODOLÍ 2a)  právě sršela magnetická bouře. V cukrárně "U Dillina" tam seděl agent 006,5. Drbal se na venušinu pahorku a sosáčkem nasával zelektrizovanou mízu stromu tota-tola.

    "Dáte si ještě něco?", houkl na něj xenomorfní plastický patvarovník, zvaný ze zvyku "space" cukrář.

    "Díky, až dososám ozvu se" odvětil 006,5, vytržen z toku myšlenek. Pak se podíval na svůj časoprostorový chronometr. "Už tu mněl být. Doufám, že dorazí!" Čekal totiž kolegu, se kterým se tu mněl sejít ku konspirativní schůzce. Vtom uslyšel hukot motorů blížící se Světlušky 7. Usrkl toly a neklidně poposedl očekávaje příchod druha.

    Sotva se zaklaplo okénko za nebohým děrovačem, odebral se Chrmel na průzkum korábu. Chtěl najít nějaké pěkné místečko, kam by složil své sliznaté tělo, než doletí na konečnou-PODOLÍ 2a).

    "Hle tahle kajuta vypadá neobsazená", nakouk donůtra.

    "Pojď do mé kóje", ozvala se zevnitř nádherně vyhlížející našlapaná, nadržená, neukojená (né kojící), oblá (ale né moc), nadupaná, která by řvala jak "třiapůla" v bahně, brunetka, statná devadesátnice z planety Oz. Jmenovala se Alenka a byla to členka sdružení pro kámásůtru.

    "To bude opravdu pěkný flek", pomyslil si Chrmel. "Díky, rád zde přečkám svou cestu".

   

    Ovšem po čtrnácti náročných nocích byl tak unaven, že mu ochabla jindy tvrdá tykadla a on se stěží vypotácel na kosmodrom. Naštěstí cukrárna "U Dillina", místo schůzky s 006,5, byla nedaleko. Sotva se dovlekl dovnitř, už ho vítal006,5:"Zdar Chrmle, jaká byla cesta?"

    "Příteli Chrbole, rád vidím zas někoho z mužské populace. Cesta byla fajn, mám našoustáno až do důchodu, ale k věci. Centrála mně vyslala ať se k tobě připojím, ale nikdo mi nechtěl říct vo co de, tak povídej".

    (Tento rozhovor by zněl asi nějak takto: "Chromstrchlastat, utnoud a trochtsandročmád? Ádorbákuš. Tondruchmasor, baj kun...", ale pro čtenáře neznalé "chrmlouštiny" uvádíme doslovný překlad).

    "Začlo to tím, že jsem při akci na měsíci poblíž země náhodou objevil hrob neznámého psa. Jak jistě víš, nedávno vyhynulé plemeno psů Goro bylo tak vyšlechtěno, že měli vyvinutější mozek než člověk, ale byli neznámým způsobem vyhubeni. Dosud se našlo jen pár hrobů, jenže na žádném z nich se nedochoval náhrobek. No a právě na tomhle hrobě byl. Vyluštil jsem z něj tato slova: Zde odpočívá Rex Čubka - pes jenž jitrničku sežral, docela maličkou a vedle toho obrázek kačenky."

    "Cože? Kosočtverec?"

 "Né, ty vole, normální kačenka-kačátko! No a právě o to jde. Pátral jsem potom, proč je na tom náhrobku to kačátko. Nikdo neví, na co vlastně ti psi umírali. Tak jsem se o to začal zajímat. Z mezigalaktické databáze jsem si vytáh, že v letech kdy psy postihla ta divná epidemie, na planetě KAČEROV, vzdálené od měsíce hodně světelných kvadriliónů, houfem mizela beze stopy kačátka.  (kukni sem)

    "A tohle všechno bylo v databázi Chrbole, ty vole!"

    "To víš, mám taky svý informátory. Například takový Šotek Naschválníček mi před chvílí dohodil, že lítáš načerno, neřáde!"

    "Vždyť mě znáš. Prostě miluju vzrůšo."

    "Ale dost keců, letíme pátrat na jednu z psích planet,  Tam se dozvíme více."

   

   A tak oba agenti nasedli na připravené erární hvězdné choppery a vydali se vstříc temné minulosti. Jako cíl své cesty si vybrali rodnou planetu psů -PEDIGREE PAL 01. 

              pokračování zde !