pokračování MODRÉHO SEŠITU, strana č. 11

O STEHÝNKU VE VÝTAHU

 

    Žilo-bylo jedno malé stehýnko.Když bylo to stehýnko ještě moc malé, patřilo ke kuřátku(bylo takříkajíc jeho součástí). Chodilo po umělém kurníku a pozorovalo ostatní malá stehýnka kolem. Byla jich spousta a každé se podobalo jako slepice slepici nebo jako kuře kuřeti, nebo chcete-li jako vejce vejci a to podle toho v jaké fázi vývoje se právě nacházela. Naše milé stehýnko bylo v pohodě a pomalu dorůstalo normalizovaným rozměrům.

   

    Jednoho dne ale nastala v životě stehýnka veliká změna. Bylo odchyceno a spolu s ostatními stehýnky posláno na porážku. Ta se týkala především kuřátka, ale o tom nemělo stehýnko ani páru. Několik dní pak viselo v mrazícím boxu, kde se tetelilo zimou spolu s asi další tisícovkou stehýnek do té doby, než bylo odesláno na porcovací linku. Tady se stehýnka za pomocí nejmodernější technologie oddělovala od mrtvých kuřat. Když bylo konečně stehýnko samostatné, sjelo po dopravníku na balící linku. Nevěřícně kroutilo kostičkou, když tudy projíždělo. Hodně jeho kámošů a kámošek z kurníku tady dostávalo nový kabátek se spoustou informací a upozornění. Pak si pro ně přijel obrovský mrazírenský vůz a z něj ho vynesli v krabici pánové v bílých pláštích a uložili ho do mrazícího boxu v obchodě.

   

    Tady se ani nestačilo ani orosit v igelitovém pytlíku a už si jej koupil nějaký pán. Měl velikou nákupní tašku a v ní strašně moc lahvových piv. Stehýnko si dal pěkně až na samý vrch kabely a vydal se k domovu. Jenže naše stehýnko bylo malý neposeda a tak když pán nastupoval do výtahu zhouplo se  a ladně s plesknutím dopadlo na podlahu výtahu. Pán si toho vůbec nevšiml, protože před tím než šel nakupovat se stavil jak se říká na 6 "točených" a proto měl sníženou rozlišovací schopnost. A tak zůstalo stehýnko ve výtahu docela samo. I leklo se a začalo volat o pomoc. Mělo ale velmi tenký hlásek(pokud vůbec nějaký mělo) a tak ho odcházející pán neslyšel. Dlouho leželo samo ve tmě, na zaprášené podlaze výtahu a hrozně se bálo, ba dokonce se děsilo uzavřeného prostoru, protože bylo klaustrofobikem. Bylo moc malé na to , aby dosáhlo na knoflík a tak jen bezvládně čekalo, kdo si jej přivolá.

   

    Až najednou se dal výtah do pohybu. jel dlouho, téměř až do posledního patra vysokého věžového domu. Když zastavil, otevřely se dveře a vstoupilo - další stehno!

   

    "Ó, jak je krásné a dospělé", pomyslelo si stehýnko(z čehož můžeme usuzovat, že bylo pohlaví mužského). Do výtahu totiž nastoupila slečna Hermína. Měla stehno opravdu krásné a téměř obnažené, protože měla na sobě jen kratičkou minisukni. Jenže slečna Hermína si vůbec nevšímala nějakých přízemních věcí, neb měla nosík tak trochu nahoru a tak si ani nemohla všimnout malé stehýnko, které se choulilo na špinavé podlaze věčně nemytého výtahu.

   

    Ach jak bylo stehýnko smutné, když vystoupila v suterénu domu. Dalo se do ukrutného pláče, až jeho tělíčko ve výtahu s mlaskáním nadskakovalo. Jeho pláč ale náhle přerušilo vrznutí dveří.

    Do výtahu nastoupila stará paní. Byla velmi stará a sotva vlekla nohy, na nose měla tlusté brýle a v rukou hůl. Jen co se výtah rozjel všimla si stařena, že na podlaze něco leží. Měla však velmi chabý zrak a tak si myslela, že je to jen nějaký další kus papíru, či snad jiné svinstvo. Proto do stehýnka s nechutí rýpla holí a jala se nadávat na stav úklidu v domě a na to jací jsou dnes lidi hovada. Když vystoupila, napadaly stehýnko jen ty nejčernější myšlenky. Vzpomínalo jak mu bylo dobře v umělém kurníku, než jej odtud vytrhl masný průmysl.

    

    Bylo na tom dost špatně, co se týče psychiky a proto se rozhodlo ukončit svůj krátký život. Chtělo se doplazit ke škvíře mezi patry a výtahem a skokem do šachty učinit významné gesto, aby se lidé nad sebou zamysleli. Když se ovšem vyklonilo do výtahové šachty a uvidělo tu bezednou hloubku, nebylo si už tak jisté svým činem. Když tu dveře cvakly, motory zahučely a kabina se dala do pohybu. Po pár vteřinách výtah zastavil a stehýnku naskočila husí kůže. Ve dveřích stál obrovský vlčák. Ten se nerozmýšlel a jat hladem mlaskavě stehýnko uchopil, párkrát to křuplo když drtil kostičku chudáka stehýnka a polkl. Za zády se mu ozvalo:

    "Ty bestie jedna, říkal jsem ti nejmíň stokrát, že žrát maso ze země se nesmí!"

 

    A z tohoto příběhu vyplývá, že pokud otálíte se skokem do výtahové šachty, systém vás nakonec stejně pozře.

    Ale děti nebuďte přece uplakané! Vždyť to byla jen pohádka, že? Ha, ha. 

   

 

 

            pokračování zde !