pokračování MODRÉHO SEŠITU, strana č. 12
PEYSKA A(&, AND, UND, ET, E, Y) KOČIČEK
Peyska a kočiček spolu hospodařili(čili chodili do hospody). Kočiček krad a peyska, mimochodem transvestitní fena, se prodávala na ulici bohatým mopslíkům. Jakž takž vyžili, i cracku si mohli občas dopřát.
Jednou se však před domem objevil ošklivý buldok, dealer psích zubů(se zaměřením na stoličky) a začal znaleckým (skleněným) okem prohlížet peysku, vykukující ze sklepního okénka.
"Hmm, z toho by mohlo kápnout tak 5 stovek. To bych potřeboval.", poťouchle zavrčel buldok. "Ale musím zjistit, jak je stará, abych nedopad jako minule, když mi jeden zákazník ty starý zuby zakous do koulí. To bych teda nesnes, štěkat fistulí! Haló, sličná peysko, jestlipak si čistíme zoubky, co? A kolikpak let máme, mohu-li se optat?"
"Ty to budeš mít drahý držko srolovaná, 3 kila na dřevo. Bereš?"
"Zde se projevilo hluboké nedorozumění", vykouklko zpoza křoví hovno.
"Shut up, you underpaper shit!", nasral se anglický trávník, na kterém to guvno ráčilo smrděti.
"Už mlčím, už mlčím", zakončilo hovno tento velice inteligentní rozhovor.
"No, tak okolí už se nám vykecalo a teď můžeme přistoupit k transakci.", vydechla si peyska. Tak co držkáči, bereš to za 3 kila nebo ne?"
Buldokovi svitlo v očích okamžitým nápadem. Ale musíme jít před tím do zverimexu pro gumy", souhlasně kývl buldok. Než se Peyska vykokotila, spřádal zločinné plány.
"Nejdřív ji vezmu do baru a budu ji nudit blbejma kecama až z toho bude zívat. Přitom si prohlédnu její stoličky no a pak ji buď zatáhnu do průjezdu a provedu trhozuboklešť, nebo se na ni vyflajznu."
Vše šlo hladce až do doby, než se usadili v báru. Když totiž buldok začal dle plánu ze sebe sypat blbý kecy, zpozoroval naši dvojku kočiček a přiběhl k nim.
"Hej ochmelko, neruš obchodní jednání, jo", nevrle reagoval buldok.
"Hele peyso, poď od něj! Tohodle parchanta já moc dobře znám. Dycky ňákou peysku oblbne, zatáhne do průjezdu, vytrhne jí stoličky a pak je velice výhodně zpeněží u sběratelů. Poď dem vodsuď."
"Ty svině, tos neměl! Ještě se uvidíme", zaskučel buldok.
"Pá,pá", smál se mu do očí kočiček. Peyska si vydechla: "Dík moc brácho"
"To nic, hlavně že je pryč."
A tak tam seděli, kočiček si neustále objednával panáky, pokřikoval na okolosedící oplzlosti a vypouštěl duchy. Když se zavíralo, musela peyska s pomocí barmana kočička z baru násilně vysídlit. Kočiček se na vzduchu trochu vzpamatoval a tak ho už ani nemusela podpírat, když šli domů.
A jak se tak blížili k chaloupce, uthl se z větve nedalekého stromu oběšenec, který tam už pár dní visel. Ozvalo se žuchnutí a pak nějaké mrčení:
"Eště chvilku mami, já ještě nechci vstávat."
"Haló pane, vy jste obživl! Že se nestydíte porušovat zákony přírody!", pohoršeně zvolala peyska. Kočiček nejdřív myslel, že má malinké delirium a polekaně odhodil plaskačku, ze které si právě přihýbal, ale peysčin výrok ho uklidnil a tak tu flaštičku zase zvedl a se zájmem si prohlížel obživnuvšího.
"Pane oběšenče, pro koho je tahle miska?", ukázal na misku uvázanou k oběšencově pravé ruce.
"Pro-miskuitní ženy.", odvětil přidušeně oběšenec.
"Asi nějaký uprchlý blb, pomyslel si kočiček. "Nevíte náhodou dobrý muži, co je to za podivného člověka?", obrátil se na zvědavého okolojdoucího.
"Vím dobrý muži. Tenhle chlapík si nechával platit za to, že na pohřbech dělal pozůstalé, byl tedy profesionální truchlič a oběsil se protože skoro na každém pohřbu ho ty kecy nad hrobem rozesmály. No a tak mu nikdo nikdy nezaplatil. A protože měl nějaké dluhy, tak vzal provaz a šel se zastřelit do řeky. Řeka byla vyschlá, pistole zaseklá a tak si vybral tenhle strom. Jak se tak dívám má fakt smůlu, ani oběsit se neumí."
"Prosím tě kočičku poď už, mi se chce hrozně spát.", štěkla na kóču peyska.
"No jó furt, vždyť už jdu. To jsou mi dneska lidi.", kroutil nechápavě kočiček hlavou ještě doma v posteli.
Byla sobota a to si vždycky dopřávali jednu ukroucenou crackovou. Prodavač už je čekal: "Zduř štamgasti; tu to máte, jó peyso co děláš dneska večer?"
"Něco sním a pak s ním sním", ukázala na kóču.
"Tak to jó, to si užijte."
Sotva dorazili domů, kočiček už nedočkavě zavíral dveře a zapaloval cigára. Vtom do bytu vtrhlo komando v černých kuklách. Jeden z nich chytl kočička za kůži na krku a začal řvát:
"Neséér míí! Sundej masku fantomasíí!"
Když se mu to nepovedlo, začal šmejdit po bytě a rozflákal co se dalo a protože nic nenašel, nechal seřadit jednotku u dveří, zkouřené dvojici se omluvil a vypad ven.
"To je trip!", zaradoval se kočiček. "Takhle živý jsem to ještě neměl."
"Kdo sere vítr, jedl kroupy.", odvětila zcela nelogicky sjetá peyska.
Bylo to hodně ujetý a korunu tomu dal pomstychtivý buldok. Do bytu se dostal pod záminkou, že je od armády spásy a jde vybrat něco z jejich odpadků pro ubohé bezdomovce na večeři. Na otázku jak se jmenuje, pohotově odpověděl, že je z Kutné Hory koudelníka syn. Bylo mu uvěřeno a byl vpuštěn(posléze i připuštěn). Po aktu vytáhl kleštičky a provedl svůj známý trhozuboklešť. Pak si zasunul peysčiny zoubky do kapsičky od vestičky a s tichým smíchem opustil omámenou dvojici.
A pro děti poučení přichází: pokud si dáte crack, mějte se na pozoru před buldokem s kleštěma(a držte raději zavřenou hubu). Vidíte kam vedou drogy!