pokračování MODRÉHO SEŠITU, strana č. 10
ČÁST DRUHÁ - BAJKY PRO NEJMENŠÍ
Sepsali Icht a Dalý
PŘÍSLOVEČNÁ BAJKA O PŘÍSLOVÍCH
Čau děcka! Bojíte se ? To je dobře, protože teď vám budeme vyprávět děsuplnou bajku, plnou děsu a morálních pouček...ale no tak Věruško, i ty Honzíku, ještě neplačte. Bude hůř. Jedna vlaštovka jaro nedělá; pro jedno kvítí slunce nesvítí; není všechno zlato, co se třpytí; mluviti stříbro, mlčeti zlato. Ale já mlčet nebudu, Karlíku. Takže děti nastražte uši, příběh přichází.
Za patnáctero mraky, sedmero duhami a jednou polární září se nacházela temná země draka Vendelína. Byl to strašný lesů pán a správce krmelce. Na pastvině u lesa měl výběh, kde choval malého kolouška Bedřicha. A tady je jádro pudla; zde vězí onen zakopaný pes; pes, nejlepší přítel draka. Ano choval i psy. Ty měl rád, ale kolouška Bedřicha moc v lásce neměl. Toho přímo nenáviděl. Trápil ho kdy se mu jen zachtělo. Kdo chce koloucha bít, vždy si hůl najde. No prostě dělal mu jen samé naschvály: pouštěl mu do výběhu vysoké napětí, nepřipouštěl ho k laním, sypal mu do sena připínáčky, dával mu pít vodu se solí atd. A koloušek si to nechal všechno líbit, protože si myslel, že s poctivostí nejdál dojde a že lež má krátké nohy. Ale spletl se. Líná huba hotové neštěstí. Drak ho totiž zneužíval, kudy chodil.
Chudák malý koloušek. Už mu to vrtalo hlavou.Je vůbec nějaká spravedlnost, když ho drak jen trápí? A tak si nakonec řekl: ráno moudřejší večera; jak si kdo ustele, tak si i lehne; ranní ptáče dál doskáče. a nechal si úvahy o sebeurčení až na ráno.
Ráno ho popadla bojová nálada - co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra komu se nelení, tomu se zelení, říkal si. Konečně dostal rozum a rozhodl se svůj nesouhlas dát hlasitě najevo.
"Mám už toho po krk", zařval Bedřich jako na lesy. "Draku jeden nadvládný, ty usurpátore, pusť mě na svobodu. Už nechci být uvězněn ve tvém výběhu. Moc dobře si vzpomínám! Já do tebe chlebem a ty do mně kamenem; tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne!"
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A tak se slova nespokojenosti donesla až k drakovi Vendelínovi.
"To jsem si mohl myslet, jablko nepadá daleko od stromu. Už jeho fotr dělal problémy a tak jsem ho musel tajně odpravit a popravit(tajně), abych proti sobě nepopudil sousední monarchii, kde jsou fajnovky, co se týče jeleních práv. Komu není rady, tomu není pomoci; kdo chce kam, pomozme mu tam. Udělám to jednoduše. Vyšlu tam psí armádu, ať s kolouchem udělá krátký proces. Co si navařil, to si taky sní.
"Kaše se nejí nikdy tak horká, jak se uvaří, doufám že to drak nevzal osobně", najednou vyměkl kolouch, když uzřel psí armádu(každej pes, jiná ves)
Hlavou zeď neprorazíš; kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. A to je ta největší tragédie, děti. Kdo jednou ustoupí, na tom ti ostatní můžou dříví štípat. A tak to bylo i s kolouchem Bedřichem. Kdyby neměl drak Vendelín psí spojence, byl by už možná na svobodě. To víte vrána k vráně sedá, to si zapamatujte děti. Ruka ruku myje.
Takže milá děcka jaké nám asi plyne poučení z tohoto příběhu? (kde ani tak nešlo o pointu, jako spíš o pořekadla, přísloví a rčení) Kdo ví, ten odpoví. Co Evžene? Že nevíš, že ti ten příběh připadá na hovno!? Fuj ty malý sprosťáku! Máma by tě měla řezat od rána do večera, ty smrade. Běž raději spát, protože já o voze a ty o koze...takže nikdo z vás neví jaké ponaučení si z téhle bajky vzít? Dobrá tedy, ponaučením vás zatěžovat nebudeme, raději vám povíme ještě pár poučných přísloví.
Zapamatujte si, že je lepší pták v hrsti než holub na střeše; bez buchet nejsou koláče; kde nic není, ani zmrd nebere; co umíš s jazykem, tolikrát jsi člověkem; navrch huj, dole chuj; přes krk co projde, přes řitní průklepový otvor jako když vystřelí; jaký pán, takový trám; už je ruka v rukávě, také noha v nohávě a úd v uďárně; je to jak když kontaktní čočky na zeď hází; podle sebe soudím nebe; neztrácet hlavu, kdo to má po vás uklízet; bez peněz do hračkárny nelez, Frantíku a další a další, až jsem je všechny zapoměl...
pokračování zde !