Jen pro paměť připomínám,že v počátcích intenzivnějšího rozvoje výpočetní techniky u nás se našla řada talentovaných mladých pracovníků v průmyslu i na vysokých školách, kteří i přes nepřízeň nadřízených a zvláště politických orgánů, se zapojili nadšeně do práce na rozvoji této oblasti. Kybernetika, jejíž součástí je i výpočetní technika, byla prohlášena sovětskými a pochopitelně i našimi politickými orgány za “buržoazní pavědu”. Důsledky tohoto ideologizování technického rozvoje se odrazilo samozřejmě i např. v emigraci našich vynikajících výzkumných a vývojových a pracovníků na západ.

     Petr VYSOKÝ ve článku “Počítače z Loretánského náměstí" (http://www.cts. cuni.cz/vesmir/11-99/632 htm) uvádí,že lví podíl na druhé emigraci A. Svobody měl akademik Jaroslav Kožešník, jehož nevraživost vůči Svobodovi byla všeobecně známa. Vysoký ve svém článku uvádí: ” Později (již v USA) v jednom článku popsal, jak ráno přišel do své ředitelské kanceláře a za jeho stolem seděl cizí člověk. Na dotaz, co tam dělá, odpověděl: “Sedněte si někam vedle, já jsem pověřen politicky kontrolovat všechna vaše rozhodnutí.” O vedení výzkumu a vývoje výpočetní techniky začali rozhodovat nekompetentní lidé, jejichž jedinou kvalifikací bylo, že byli dobře zapsáni u stranické vrchnosti. .....” Jedním z prvních, kteří opustili naši zemi, protože zde měli naprosto nevyhovující podmínky pro tvůrčí práci, byl tedy právě A. Svoboda, který za 2. světové války žil ve V. Britanii, kde patřil mezi vynikající odborníky v oblasti výpočetní techniky.

     Po své druhé emigraci do V. Britanie v 50. letech se zařadil mezi špičkové odborníky v oblasti výpočetní techniky. Protože znal dobře kvality našich pracovníků v této oblasti, zvláště ve VÚMS, pozval je do V.Britanie.V té době by samozřejmě naše státní, tím spíše stranické orgány, nepovolily legální vycestování našich odborníků do zahraničí. Postupně proto tajně emigrovala značná část mladých, talentovaných pracovníků VÚMS do V. Britanie, kde je ing. Svoboda za velmi výhodných podmínek zaměstnal. Společně se Svobodou emigroval jeho spolupracovník a přítel prof. Valach - spolupracovník ing. Svobody z doby, kdy oba po válce patřili k průkopníkům rozvoje této techniky u nás.

     Ing. Gregor, později jako ředitel VÚMS v jednom časopise uveřejnil tabulku platů bývalých pracovníků VÚMS, kteří emigrovali, aby je obhájil z nařčení, že jejich emigrace byla motivována politickými důvody. Z tabulky jasně vyplývalo, že tito mladí, vysoce erudovaní pracovníci měli stejné, nebo i nižší platy než kvalifikovaní dělníci.

      V další části svého článku bych se chtěl ve vzpomínkách vrátit na ČVUT, kde na fakultě elektrotechniky pod vedením tehdejšího děkana prof. ing. Zdeňka Cahy, CSc. se již koncem sedmdesátých let skupina mladých pedagogických pracovníků začala intenzivně zabývat využíváním elektroniky ve výuce.Velký podíl na tom měl ředitel Výzkumného ústavu inženýrského studia (VÚIS) doc. ing. Jiří Měřička, CSc. a vedoucí vedoucí oddělení audiovizuální techniky doc.ing.Sládek, Csc. V první etapě se využívaly z audiovizuální techniky hlavně magnetofony a diaprojektory. Osvědčily se dobře při tzv.programované výuce, jejímž principem bylo střídání slovního nebo písemného výkladu s videozáznamem, nebo projekcí různých grafů, fotografií technických zařízení a jejich detailů s kontrolními otázkami a hodnocením studenta. V té době se již ve vyspělých zemích začalo ve výuce používat stolních, tzv. osobních počítačů (PC = personal computer).

      Určitý zlom ve využívání výpočetní techniky ve výuce znamenal začátek osmdesátých let, kdy byla zpracována koncepce rozvoje výpočetní techniky v rámci tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Na tuto koncepci navazoval mezinárodní úkol “Zavádění výpočetní techniky do výchovně vzdělávacího procesu”. Tento kol zahrnoval všechny stupně škol počínaje školkami a konče vysokými školami.Hlavním koordinátorem úkolu v naší republice byl prof. Caha, pod jehož vedením se rozvinula skutečně plodná, aktivní spolupráce,jak mezi zeměmi RVHP, tak i uvnitř naší země mezi jednotlivými školami. Do řešení úkolu se podařilo zapojit většinu vysokých škol a část středních škol.Vybrané střední a základní školy i některé školky sloužily k experimentálnímu ověřování programového (softwarového) i přístrojového (hardwarového) vybavení. V této oblasti se velmi úspěšně angažoval doc.ing. Mazák.

      Úkol byl velmi dobře zabezpečen finančně , materiálně a samozřejmě i personálně. Na každé škole se vždy našla skupina nadšenců, kteří bez ohledu na čas obětovavě pracovali na programovém vybavení.To bylo centrálně koordino-váno na elektrotechnické fakultě ČVUT. Zde byly také vybudovány experimentální učebny, vybavené moderními PC, nakoupenými ve vyspělých západních zemích. Jedna učebna byla vybavena počítači MAZOVIA, vyráběnými v Polsku ze součástek, dovážených ze západních zemí. Jinou učebnu vybavila počítači anglická počítačová firma. Ještě po 10 letech byly tyto učebny využívány a obdivovány zahraničními návštěvníky ČVUT.

    Po sametové revoluci byl mezinárodní úkol “Zavádění výpočetní technikydo výchovně vzdělávacího procesu”zrušen, stejně jako byla zrušena téměř veškerá spolupráce v rámci RVHP i sama RVHP. Nebylo to jediné dítě, vylité i s vaničkou. Bylo by zajímavé, ale zároveň otřesné, kdyby bylo možno vyčíslit ztráty, které tímto činem vznikly. Když byly uvolňovány finanční prostředky na nákup výpočetní techniky pro školy, docházelo ke zcela chaotickému,živelnému nákupu hardwaru i softwaru, protože nikdo tuto činnost centrálně nekoordinoval. “Každý pes jiná ves” toto úsloví výstižně charakterizuje stav, který trval několik let, mnohde trvá dodnes..Techniku nakupovali často lidé, kteří o ní neměli ani základní vědomosti, avšak mohli se tak za státní peníze dostat do západních zemí.

                                                                                                                                Josef Brázda, Praha 6

V sobotním vydání Práva (27. 7. t.r.) mne zaujal článek redaktora Jindřicha Gintera “Buzková se chce rázně podívat na školský internet”. S výčtem problémů, uvedených v článku, nelze než souhlasit. Velmi oceňuji snahu nové ministryně školství co nejdříve prověřit finanční toky v projektu zavádění internetu do škol. V éře budování “liberálního kapitalismu”, kdy díky záměrně složitě budovaným systémům nejrůznějších dceřiných společností byly tak zatemněny finanční toky, že umožnily mnoha tzv. podnikatelům vytunelovat banky, kampeličky i velké podniky, které do té dobydocela dobře prosperovaly. Troufám si napsat, že i resort školství nebyl ušetřen různých způsobů neprůhledného hospodaření ba i “finanční kriminality”.

     V létě minulého roku uveřejnily Učitelské noviny můj článek “Česká (československá ) cesta elektronizace”, v němž jsem upozorňoval na některé problémy, spojené se zaváděním výpočetní techniky do výchovně vzdělávacího procesu. Dovolím si z tohoto článku ocitovat závěrečnou část, kde kritizuji, že po listopadové, tzv. sametové revoluci nebyly využity cenné zkušenosti z několikaletého řešení mezinárodního úkolu “Zavádění výpočetní techniky do výchovně vzdělávacího procesu”: “ …. úkol “Zavádění výpočetní techniky do výchovně vzdělávacího procesu” byl zrušen, stejně jako byla zrušena téměř veškerá spolupráce v rámci RVHP i sama RVHP. Nebylo to jediné dítě, vylité i s vaničkou.. Bylo by zajímavé, ale zároveň otřesné, kdyby bylo možno vyčíslit ztráty, které tímto činem vznikly. 

      Podle mého názoru je řada dnešních nedostatků (nejen v resortu školství) způsobena mimo jiné i tím, že mnoho odpovědných pracovníků neuplatňuje ve své práci již z antiky známé heslo “Historia magistra vitae”. Ano, je správné zavrhnout způsoby řízení a zásady, prosazované v minulém totalitním systému, avšak na druhé straně by mělo být využito všeho dobrého, čeho bylo dosaženo.

      Nakonec bych chtěl navrhnout odpovědným pracovníkům ministerstva školství několik námětů, vycházejících z mnohaleté praxe v oblasti výpočetní techniky i v oblasti vzdělávání. Nevycházím pouze z vlastních zkušeností, ale i ze zkušeností svých mnoha kolegů, s nimiž jsem se podílel na řešení výše uvedeného mezinárodního úkolu:

Tak složitý a rozsáhlý úkol, jako je zavádění internetu do škol je nutno řídit centrálně a kvalifikovaně. K tomu není nutno vytvářet na ministerstvu speciální řídící orgán, ale je možné využít některého resortního výzkumného pracoviště.

Řadu činností spojených s tímto úkolem je možno zabezpečit přímo pracovníky resortu. Finančně je určitě levnější přijmout k tomuto účelu kvalitní odborníky, než platit horentní částky např. za připojování počítačových stanic.

V učebních osnovách pedagogických fakult prověřit rozsah a výběr témat pro výuku využívání internetu.

V oblasti vzdělávání učitelů jednotlivých druhů škol pokračovat ve školení využívání internetu a věnovat velkou pozornost kvalitnímu výběru lektorů.