z5

 Proc hlavou se mi honi jen ta jedna myslenka?
 Je lehka jak sladky sen a sladka jako haslerka.
 Drive sama byvala jsem-jenom ja a prazdnota,
 sama jen ja se svym hlasem, byla jsem ta, nebo ta?
 Ted mam ale tvoji lasku,
 svoje male tajemstvi,
 jako princ ma Zlatovlasku,
 tak ja tebe miti smim.
 Chci ted patrit tobe navzdy,
 chci byt tvoje, ne jak kazdy.
 Dva roky jsou kratka doba,
 uplynou si jako voda.
 Uz aby byla tesim se na ni,
 az reknes lasko, stan se mou pani.
 Pak nase zivoty spoji se v jeden,
 na cestu strasti ruku v ruce vejdem.
 Ale budem spolu, to je to hlavni,
 co muze chtit clovek milovany.
 Pak budu ziva tvoji laskou,
 pak snad budu tvoji Zlatovlaskou.
.

DLANĚ
Něco končí,
Něco začíná,
Vášeň ničí,
Láska proklíná.
Jdeme spolu cestou z červánků,
Ruku v ruce zpěvem skřivánků.
Ta slova, která říkat smíš,
Možná ve snu, snad když bdíš.
Jen pro tuhle chvíli toužím žít,
Do těch něžných dvou slov chci se skrýt.
Svůj život prožít v dlaních tvých,
Jen z nich dýchat, jen z nich pít.
Ranní tráva rosou zmáčená,
Další kapitola dočtená.
Ty hebké dlaně, co mě hladily,
Vody lásky zkalily.
A já tu stojím jako nahá,
Bez těch rukou ponechaná.

PRO TEBE…
Jen jeden polibek, ten poslední,
Pošleš mi, než se rozední.
A já tu sedím a přemýšlím,
Zda ještě lásko říkat ti smím.
Ty jsi pryč a já s hlavou v dlaních,
Myslím na tebe, ne na ni.
Na ni, co mezi nás se vpletla,
Na ni, co lásku naši setla.
Píšu ti dopis, snad pochopíš,
Co říct ti, však to víš,
Že navždy chci jen s tebou být,
Je jinou nebudu už nikdy chtít.
Po jiné nebudu už toužit
 a srdce tvé tím soužit.
Až tyhle řádky k tobě doletí,
Prosím, skonči v mém objetí.
Chci tě hladit a líbat,
Do tvých očí se dívat.
Vidět v nich něhu,
Jakou máš jen ty,
Třeba ve sněhu počítat šlápoty…

VYZNÁNÍ
Dáváš mi pocit, že někdo při mně stoji,
Však blízkost tvá mé rány nezahojí.
Miluju tě, však duše má je němá,
A srdce?To slitování nemá.
Slova, to jsou jen vlaštovky na Sahaře,
Tají jak poslední sníh na jaře.
Stůj při mně prosím, jak jen můžeš
Chceš lásku, však minulost nepřemůžeš.
Slzy se jak kapky ranní rosy třpytí,
Stékají z mých očí, dolů do tvých sítí.
Zachytí se v pavučině z hedvábí,
Mou duši to však nevábí.
Má tvář jak vytesaná do kamene,
Uleví se ti, jen co tvé srdce zapomene.
Na mne na člověka nad propastí,
Pro něhož skok je ukončení strastí,
Na mne, jež ve tvých snech chci býti,
Ty víš, že takhle nemůžu dál žíti.
Dotyků tvých prstů na mé kůži,
Píchají jak  trny stovek růží,
Ty růže snad rudé musí býti,
Však barvou krve nejde svět změniti.
Co se děje?Ptáš se a v rozpacích se topíš.
Co a proč, to nikdy nepochopíš.
Tvůj pohled barvy mořské vody,
Chci utéct, je však kudy?
Je vůbec východ z toho prokletí?
Je modrý pohled zázrak století?
Má tu moc mě vysvobodit ze zakletí?
Nevím, ale ty jsi tady a minulost je pryč, už nepřiletí…

Někdo ťuká na okno,
Okno v mé duši.
Někdo nebo něco?
Kdo to tuší?
Velká černá díra za oknem
Snad kdysi…
Nic jiného tam nenajdem?
Čí jsi okno, čí jsi?
Jiné je milovat,
Jiné zklamat se,
Srdce z lásky darovat,
 V lásce topit se.
Kdo říká štěstím,
Blázen musí být,
Navíc neokusil kalich zrady pít.
Láska umí trápit,
Štěstí může dát,
Hořkosti se napít
 A pak jenom pád.
Proto neťukej smutku,
Jdi už pryč,
Nech cestu smutku,
Odlož bič.
Přestaň bít
A nech si tresty,
Já chci žít jen život čistý.
Duše pláče kapky deště,
Srdce zlomené chce ještě.
Ještě zažít lásku pravou,
Nádhernou a nespoutanou.
Dívka sama ocitá se,
Už nevěří lásky kráse.
Už nikdy nechce milovat
A srdce své tím zraňovat.
Jako černá mlha přes duši,
Kdo nemiloval, netuší.
Je tenhle smutek starý žal
Ze zrady, té se každý bál.
Ta dívka jen já můžu být,
Ne můžu, přímo musím chtít
Tu lásku co hory přenese,
Tu pravou, když světlo zhasne se.

Sedm divů světa znám,
Však osmý jenom v tobě mám.
Ty oči, co říkaj miluju tě,
Ty rty jež stále líbat bych chtěl.
Taková jsi lásko má,
Jenom moje jediná.
Chci ti dát to, co mám všechno,
Stačí říct, je tvé i peklo.
Ale to není pro tebe,
Já odnesu si tě do nebe.
V tvém objetí jsem našel ráj,
Tvá slova mění leden v máj.

SAMA
Ta čtyři písmena,
Jak bolí, když jsou vyřčená.
Tohle slovo jak nevinně se tváří
Má však příliš mnoho tváří.
Řekla bych na tisíce významů.
Sama usínám, sama probouzím se,
V říši snů sama nacházím se.
To všechno sama, bez tebe
Čekám až na mě si někdo vzpomene.
Že vůbec žiju, že dýchám,
Že na lásku stále čekám.
Na lásku co srdce rozbuší,
Co pronikne nám do duší
Tu lásku, co dělá zázraky,
Když slunce se skryje za mraky.

DÉŠŤ
Venku prší,
Já se nedívám,
Z kapek chlad srší,
Já však vzpomínám.
Co asi děláš, jak se máš?
Jestlipak taky na mně vzpomínáš?
Za oknem padá déšť,
Chce mi něco říct?Chce mě vést?
Pěkně jsem to zkazila, já vím,
Neměla jsem jít, co s tím?
Jsem zoufalá, snad odpustíš,
Co dělat mám, snad napovíš.
Kéž ty kapky poslové jsou,
Kéž zprávu o mé lásce k tobě donesou.
Smutek usadil se v mé duši,
Jak lituji, snad jen ta voda tuší.
Chci tě vidět vedle sebe,
Vedle tebe pozorovat nebe.
Počítat kapky a chytat do dlaní,
Než oba zalehneme ke spaní.

SNY
Čekám tu, až se všechno změní,
Až skončí to věčné osamění.
Čekám tu jenom na tebe,
Až odvedeš si mě do nebe.
Ulehat s tebou ke spánku,
Vstávat za svitu červánků.
To je můj sen a ten chci žít,
Však nový den mi ho musí vzít.
Chtěla bych jen spát a snít,
Ve svých snech jen s tebou být.
Každým usnutím můj život začíná,
S každým novým ránem umírám.
Zase tak sama bez tebe
Stojím před branou do nebe.
Já jsem tady a ty jsi tam,
Říkám, když deník otvírám.
Zavřu oči a vidím nás,
Otevřu je a krutý čas
Vymaže, co toužím mít.
Chci lásku, tu snad můžu mít?

Hodně lidí by zajímalo, pro koho píšu tyhle verše, kdo vchází do mých snů, s kým jsem ve svých myšlenkách v dobách, kdy jsem duchem nepřítomná.
Vás by to asi taky zajímalo, že jo?Víte co, myslete si třeba, že jste to vy.Mám pár lidí, kterým dovolím vniknout do mého spánku, některý tam třeba i pozvu.
No jo, je to docela věda, ovládat své sny, ale když se to jednou naučíte, je to super.Můžete si pak diktovat, s kým strávíte svůj sen.
Není v tom nic komplikovaného, jenom jeden takový menší fígl, který je třeba cvičit.Sama se přiznám, že umění ovládat své sny ještě zcela neovládám ( :o) ), proto se mi tak občas přichomítnou lidi, který bych tam nechtěla… Ale pak je to zase zajímavější.
Nedávno mě třeba navštívili Artoo - Detoo a Threepio a to jsem chtěla, aby se mi zdálo o jednom primánovi :o) I když ono to zase není tak nepochopitelné, když si uvědomíme, že onen primán mám přezdívku Jediman :o)
Už nikdy víc nechci sen s Jedimanem.To byl děs.No ale jinak mám na svý sny moc hezký vzpomínky, když pominu ty, kde mě honí úchylák se sekyrkou a hlavou naší třídní kolem krku (co se týče té hlavy - ještě že to není na mě).
Některé moje sny jsou třeba na pokračování.V tom nejlepším skončí, aby další noc zase navázal.Je to někdy lepší než Dallas :o)
Tady jsem vám odhalila další můj koníček - sny.A můžu vám říct, že o něm neví moc lidí.Mám dojem, že jste dokonce první, komu to říkám.

JSI...
Jsi světlo v mojí duši,
jsi úsměv, co mi sluší.
Jsi rozkvetlá louka o půlnoci,
jsi ospalé ráno po promoci.
Jsi na každé párty hit století,
jsi kluk, co mu každá naletí.
Jsi blýzkavý střípek štěstí,
jsi slunce, co krásný den věstí.
Jsi čokoládové srdce,
jsi bohatství v mé ruce.
Jsi květ omamné vůně,
jsi moje růžové slůně.
Jsi smysl mého života,
jsi nejzoufalejší temnota.
Jsi strach, co mě ochromuje,
jsi štěstí, co mě naplňuje.
Jsi kocour, co se lýsá,
jsi zlato, co se blýská.
Jsi a to je důležité,
jsi a proto žít se mi chce.
Jsi tu někde, to já vím,
jsi a já tě najít smím.

Číst tyhle řádky
bolest přináší,
vrátit čas zpátky
mysl má se pokouší.
Už nejsi můj a já nejsem tvoje,
kdo řekl stůj
a buď jenom moje?
Byl si to ty,
kdo naději mi dal,
a teď jsi to ty,
kdo mi ji vzal.
Držím ta slova
ve smutných svých dlaních,
chtěla bych znova
slyšet pár tvých slov planých.
Chtěla byh cítit
splynutí duší,
v srdci mít kvítí,
kdo názvy tuší?
Slzy z očí mi stékají,
cestičky si hledají.
Smutek musí ven,
říkává máma,
snila jsem špatný sen,
vím jen já sama.
Odešla láska,
a co má být?
Ta kouzelná kráska
má snad dál žít?
S prázdnotou jsme teď kamarádky,
poslední naděje zabíjíme,
ve smutku hledáme krásný zmatky
sousto hořkosti zapíjíme.