zůstal jsem sám.

Ve snech se za tebou vracím,

Nevím jak dál, nevím jak dál.

Nevím, co Ti mám říct,

proto přemýšlím.

Kdo z nás mohl chtít víc?

Kdo je tím dobrým

a kdo tím zlým?

Stále to před očima mám,

Ten včerejší sen.

Zase jsem zůstal sám,

o pocity okraden.

Přál jsem si s tebou být dýl,

než jen pár dnů.

Jenže pro těch pár chvil,

ztratil jsem touhu mých snů.

Ke všem tajemstvím

Které znám

Odcházíš pryč

Zahlídl jsem Tvůj stín

Na stěnách

Tvých fotek pár

Co visí na zdi dál

Prohlížím

Je na nich tvář

Kterou už léta znám

Proč mou výzvu neslyší

V Tvých představách

Jsem míň než myšlenkou

V zapomnění

Touláš se po hvězdách

Vždyť víš že bych si přál

Ať se to změní

Nekonečný pláč

A můj smutný hlas

Teď zní tmou

Nač platit zvlášť

Když týká se to nás

Obou…

A nikdo si neuvědomuje, že s nocí přichází T.M.A.

Tma - kouzelná, přesto tajemná

Tma - kdo ví, čí je služebná?

Tma - nikdo neví, proč má se bát

Tma - každý cítí, že je sám

Tma - milencům potřebná

Tma - každý den stejná, přec jiná

Tma - kdy každý chodí spát

Tma - a nikdo neusíná

Tma - bojíš se jí Ty i já

Tma - a nikdo z nás důvod nezná

Tma - svítí hvězdy na nebi

Tam - než se zase rozední

Tma je plná temných stínů

Pár slov psaných na papíru

Noc je zvláštním tajemstvím

Nikdy nespatříš té tmy její vlastní stín

Kdybych teď odešel z tohoto světa daleko za hranice lidského bytí, tam kde druhé nic neovládá, byl bych opuštěný, zcela sám? Chtěl bych se vrátit a projít znovu tou spoustou bolestivých okamžiků a nástrah pozemského ráje, jež dávají sílu přežít?

Kdybych teď odešel z tohoto světa, rostliny by nepřestaly růst, ani čas by se kvůli tomu nezastavil. A všechna ta krutost by pokračovala dál a jedna smrt by byla hloupou a zbytečnou pro ty, kteří věří a jsou nádherně zaslepeni láskou.

Kdybych teď odešel z tohoto světa, nikdy bych Tě nespatřil usínat v mé náruči a ráno se probouzet vedle Tebe. Nespatřil už bych Tě smát se mým naivním představám, necítil bych dotek Tvé sametově něžné ruky. Kdybych teď odešel z tohoto světa….

Řekni, scházel bych Ti?

K Tobě, dívko, mých snů….

vůně parfému

jedna stará košile

Pár cukrů od kafe

Pár Tvých polibků

A v hlavě plno vzpomínek

Pár pěkně horkých chvil

I při těch slzách

Pár hodin mlčení

Letmé pohyby

Pohledy na budík

A pak jen věčný loučení

To všechno mi schází

Čím dál víc…

Pak taky fotky

Co psával na ně ten

Co žil pro minulost

Pár zápisků o dnech společných

Co prosí o milost

Těch pár listů

A písní smutečních

Kdo slyší v nich ten žal?

Pár telefonů

A hlasy nahraný

Proč čas nám všechno vzal?

To všechno mi schází

Čím dál víc…

Tak jako perla kapkou v moři

Tak jako den co se s nocí střídá

Tak jako slzy co neznají lásku

Tak jako když svůj život dáváš v sázku

Tak jako úsměv na Tvé tváři

Tak jako Ježíš na oltáři

Tak jako slunce bez svých mraků

Tak jako víra bez zázraků

Jako má láska bez tvého srdce

Tak jako strach ze smrti, snad i více

Mi scházíš čím dál víc

Chci Tě mít blíž

Cítit Tvůj dech spatřit Tvůj smích

Poslouchat slova co neznají konce

A jsou krásná

Vždyť jen blázen by chtěl víc

Vždyť i víc je jednou nic

Mně jen stačí jen Tvůj úsměv

Stačí mi říct: Tak pojď blíž

I já Tě chci!

Můj sen nikdy neusíná

I když v něm žiji stále sám

Ticho a hudba jsou jedno. Mé ticho, hudba a láska jsou jedno. Ale zvlášť…..ach běda. Zvlášť je ticho umírající, hudba smutná a láska osamělá.

Snad přehnaná žárlivost, snad jen strach, snad závist, že tě nikdy nebudu mít. Lze však vlastnit Tvoji duši? Lze? Lze zajmout naše myšlenky? Lze? Lze donekonečna ubíjet naše city? Lze stále přehlížet a mlčet? Ale já už nechci! Nikdo přece nechce. Tak proč mlčím? Proč stále nic neříkám a jen o tom píši?

Stmívá se a přesto ráno jest. Za oknem déšť burácí do okapů a blázen ten, kdo se venku jako v létě prochází. Stmívá se i v mých očích, i déšť v nich vidím. Jasně a zřetelně….

Křižovatky lidského bytí a nebytí…. Neomezené rozpínání hroutícího se Vesmíru. A na konci toho Všeho - nic. Tedy Já. Nebo spíše moje duše, jestli nějakou mám. Může sám o sobě člověk vlastnit svoji duši? Nebo duše vlastní člověka? Může lidská myšlenka pohnout světem, nebo svět pohání nás? Mnoho otázek najednou. Potřebují zamyšlení, kterého je ne každý schopen. Ještě není ten pravý čas. Ještě ne…

Dlouhý zdá se tento dopis, krátký pro toho, kdo mezi řádky umí číst. Umíš číst mezi řádky? Naučím Tě to, ale pak mne nech zase odejít. Chci spát…Ne na věky, jen chvíli. Ležet na posteli a představovat si něčí tvář, jak na mne s láskou hledí. Třeba Tvojí. Nebo jinou.

…a možná pak mi bude dobře. Na chvíli. Dokud si nevzpomenu na Tvůj úsměv. A tvé oči. A rty, které mne líbaly. A ruce, jimiž ses mne dotýkala a hladila. A Tvé vlasy, které jsem směl svoji rukou česat, jako by hřebenem byla. Při pomyšlení na to vše mám úzkost v srdci. Stýská se mi. Po někom, kdo by mne měl zase rád.

A lidé přicházejí a odcházejí a mně končí další den v životě.

Co slz utrpení pro druhé

Kolik bolesti raněných srdcí

Co chvíli žily pro druhé?

Pro pocit jež tak zraňující

Jímž je láska k neznámé?

Jako Pegas vznese k nebi

Nechť se rudé růže

Jako zvony rozechvějí

Nechť Tvá mysl naposledy

Nechá srdce ústy promluvit

Jak by má láska mohla vzplanout

Když není koho se dotknout

Když není koho obejmout

Pro Tvé jemné ruce

Pro tvé dlouhé vlasy

Pro Tebe - jen tak i z lásky.

A stejně cítil bolest

S žalem jsem usínal bez Tebe

Však zmaten vstával s Tebou

Smutek se ve mně hromadil

A já už nechtěl být sám

Bez lásky jako bych nežil

Však s láskou se samotou propadám

Chtěl bych, abys na mě nezapomněla a jednou za čas si vzpomněla. Strašně rád bych chtěl vědět, že se z Tvých myšlenek po odjezdu nevytratím. Vím, že máš spoustu jiných vzpomínek, kéž by sis uchovala aspoň jednu na mě…Vím, že už nikdy mezi námi láska nevzplane. Stejně tak vím, že se dá jen stěží vyjádřit to, co člověk cítí a má ukryto ve svém nitru. A je mi z toho všeho tak smutně!

Pomalu přestávám uvažovat. Myslím jen na Tebe. Snad už to ani není láska. Jsem smutný, zamilovaný a spoutaný láskou. Aspoň tak to nyní cítím. Kdy mi ale bylo líp? Už ani nevím. Přesto už vím, jak láska může být nádherná a zároveň tak zraňující.

Lásko, už to nejde přežít dál.

Já jsem pořád sám

A Ty seš vzdálená…

Má lásko, kousek Tebe mám,

ve Tvých řádkách,

ve svých vzpomínkách.

Proč Tě pořád ztrácím?

Jak se teď mám smát?

Když mi stále scházíš,

kdo víc mi může dát?!

Lásko, kolik nocí při slzách,

Lásko, podej ruku,

já mám strach.

Když sama ráno vstáváš,

když ráno vstávám sám.

Komu svůj polibek dáváš?

Komu něžně hladíš tvář?

Lásko, prošla´s blízko kolem nás,

Lásko, proč nás slepě odmítáš?

Ta dálka mezi náma,

se stále větší zdá.

Náš smutek slzy dává

A lásku okrádá.

co já vím?

Co v duchu říkám,

co jsem prožil

a co cítím?

Milion otázek bez odpovědí,

miliony pohledů bezcitných.

Nikdo se již o svůj osud nepodělí,

každý kráčíme dál pouští osamělých.

Měsíční svit,

dotknul se Tvých vlasů.

Ten jasný třpyt,

co dolétl sem odnikud.

Odraz Tvých očí

v měsíčním jasu,

slzy padají

a já nevím proč?!

Sedím tu opodál a v hlavě mám otázky bez odpovědí...

Vstávám, přemýšlím nad snem,

jestli vůbec jsem nějaký měl.

Já vstávám, kouknu na budík,

obléknu se a vyjdu ven -

je novej den

Vcházíš, tiše, po špičkách,

snad si myslíš, že ještě spím.

Nebvím, jestli je to naposled,

kdy mě, lásko, políbíš.

Vyjdu ze dveří,

na autobus co právě odjíždí.

Voláš, tak se ohlédnu,

ale za chvíli už neslyším.

Ležím, vidím Tvoji tvář,

vím, že pláčeš,

ale nic neříkáš.

Zkouším říct Ti jen pár vět,

ale marně - Ty mě neslyšíš.

Já se vznáším, kamsi do dálek,

Tvoji tvář už nevidím.

Nevím, je to naposled,

kdy se mi zdál tentýž sen.

Vstávám, jsem ve Tvé náruči

a já vím, že je novej den.

Je novej den...

nobody knows, when we die.

It´s always mystery, even if we please.

It´s alway for what we live.

Up and Down on my street.

I meet my friends but they are weak.

It´s always mystery, and these lives are history,

it´s always for what we live.

we won´t live forever.

But in my mind,

we´ll be together.

Up and Down in human race,

nobody wants to see its face.

It´s always what we´ve to see,

but who knows what is real?

It´s always why we are here!

My time is up,

my life is over,

there´s nothing wrong,

´cause I will live forever...

in your minde.

Otevírám okno. Venku je zima. Svítí pouliční lampy. Vezmu si s sebou všechno. mé myšlenky a vzpomínky. Ty už mi nikdo nikdy nevezme. Nesmí. Přidržím se okenní kliky, pouštím se a

´cause I can´t sleep without you these nights.

But I can´t help myself,

´cause I can´t turn away.

You´re so far away from me now.

But in my mind I see your face all the time.

So look at me now.

I gave you my heart, I gave you my love,

You feel it´s not all, so I give you my hope.

If I feel alone I know you´ll be here,

and share these nights with me.

But you´re so far away I can´t hold you my baby.

I wan to kiss you for good night,

tell me what can I do to make my dreams come through?

If I love you from my heart,

so look at me now.

Oh, Lord. Look what I have done,

wha I had to say.

Oh, Lord. Give me helping hand,

to be not so far away.

Oh, Lord. Look at my eyes,

look in my heart.

Oh, Lord. I feel alone,

so help me tonight.

Do you feel the same, what I told you babe?

Is your love as well as my can be?

If you want me take, if you want me swear,

I need your hand to feel this way!

But you´re so far away in my mind

you´re so close.

I can´t touch your hair, I can´t kiss your lips,

but you´ll come back oneday,

and I will touch your face,

I will hold your hand forever.

Silpy, look at my eyes.....

svět se možná změní,

dost možná naposled.

Kdo ví, co po nás přijde?

Dost možná vůbec nic.

Pár vzpomínek v Tobě,

pár starých pohlednic.

Pár slzí pro pláč,

co chtěly dále žít,

však osud život sebral těm,

co byli neviní.

Zbylo jen pár duší,

navždy opuštěných.

Duše opuštěných lidí bloudí...

Duše nevinných dětí bloudí....

Duše všech trpících bloudí...

Další bláznovu zpověď,

tajemné dívce.

Dopisuji slova,

tužka přestává mi psát.

Přemýšlím v tu chvíli,

zda má cenu psát Ti dál?!

Píšu další dopis,

další slova o nás dvou,

další bláznovu zpověď,

co jsem napsal duší svou.

Upsal jsem se lásce,

která slepou zdá se být.

Teď lituji toho,

že jsem chtěl tak pro ní žít.

Když je chvíle poslední,

oči tvé mi prozradí,

co Tvé srdce stále tají.

Když je chvíle poslední,

naše rty se zachvějí,

můj hlas láskou oněmí,

když je chvíle poslední...

stále nad tím přemýšlím,

co se s námi mohlo stát?

Láska jako žádná jiná,

lepší jsem si nemoh´ přát.

A co ta láska zatoulaná,

jestli má ji někdo rád?!

Je Sv.Valentýn,

svou lásku nenech spát.

Svý oči jen tak ze sna,

nech láskou rozeplát.

Podej ruku jen tak ze sna,

nech svou lásku rozehrát!

Sama víš, že láska nespí,

že i Tebe má někdo rád...

Byl Sv.Valentýn,

a já jsem nešel spát.

Každý hledal lásku svou,

svůj vytoužený ráj.

Byl Sv.Valentýn,

a já byl zase sám.

Přesto Tě mám v srdci, lásko,

tam, kde leží ten můj ráj...

 Stvořeni k jejímu obrazu,

Světlo z temných ulic,