Aliens vs Predator

Několik rad

Do začátku by se asi hodilo několik univerzálních rad. Bohužel, odlišnosti hry za vetřelce, mariňáka a predatora jsou tak propastné, že nelze podat žádnou radu, která by pokrývala všechny herní styly. Snad jen - až budete hrát, začněte nejprve s predatorem, který je ze všech postav zdaleka nejsilnější, jak co do zranění, která dokáže vydržet, tak co do síly zbraní. Za predatora, stejně jako později za mariňáka budete bojovat primárně proti vetřelcům, a tak se hodí trochu si je prohlédnout zblízka, což v případě mariňáka nelze a v případě vetřelce je to nemožné, protože i při pohledu do zrcadla nepoznáte taktiku boje svého druhu. Oblíbenou radou ve všech hrách je také staré dobré: ukládejte pozice často. To ovšemv AvP nelze - naštěstí, protože hra by tak ztratila svoje kouzlo a atmosféru. Namísto toho lze použít jiné pravidlo - nikde se nezdržujte déle, než musíte, to znamená vůbec. Ve všech variantách hry platí, že počet nepřátel je prakticky neomezený. Vetřelci do úrovně neustále proudí z větracích šachet a mariňáci se zčistajasna objevují na místech, která jste už prozkoumali. I když jako predator máte prakticky neomezenou munici a jako vetřelec žádnou, přece jen jsou neustálé boje unavující a může se vám stát, že vás nakonec někdo udolá. V případě mariňáka je to jasné - vteřinu po tom, co vám dojde munice, skončí i váš život, bez ohledu na to, jak jste drsní a zkušení. Vetřelce prostě neukecáte ani neupižláte nožem. Nehledě k tomu, že ani nůž nemáte. Pokud jde o obtížnost, kterou si na počátku navolíte, vězte, že na "training" to bude procházka růžovou (případně slizovou, jestli jste vetřelec) zahradou a vy si tak můžete všechny úrovně bez obav projít a udělat si o nich základní představu. "Realistic" už je ovšem plně obtížná volba, ve které vám nepřátelé budou způsobovat mnohem větší zranění a bude jich mnohem, mnohem více. "Director's Cut" je takřka nehratelnou záležitostí a pokud už všechny úrovně nedokážete projít poslepu na předcházející stupně obtížnosti, o této volbě ani neuvažujte. Jestli si ale chcete užít všech pět bonusových levelů, budete muset chtě nechtě všechny úrovně hry na tuhle obtížnost projít. Znalost rozmístění předmětů v jedné obtížnosti ještě zdaleka neznamená, že na vyšší (nebo nižší) obtížnosti budou na stejných místech. Spíše se budete muset naučit zapamatovat si jejich rozmístění úroveň od úrovně a i tak - třeba zařízení na opravu brány ve druhé mariňácké úrovni je pokaždé na jiném místě v nemocničním bloku. Tak pozor!

Predator

Ve hře za predatora získáte zpočátku trochu zavádějící pocit nepřemožitelnosti, neporazitelnosti a nesmrtelnosti. V prvních úrovních je to pocit oprávněný - mariňáci budou spíše vyděšeně výskat, než aby se vám postavili na efektivní odpor a pokud tak učiní, jejich zbraně budou trochu neefektivní. První dva levely jsou v podstatě výukové a vy se můžete naučit využívat neviditelnosti a vyzkoušet si, jak fungují jednotlivé zbraně - na blízko i na dálku. V boji proti mariňákům si můžete vyzkoušet cloakování, které má určitý význam, pokud se nepohybujete příliš rychle a nepoužíváte Speargun, který vaši polohu spolehlivě odhalí. Tak jako tak, základní pravidlo u predatora je šetřit energií. Devadesát procent soubojů vyřeší Wristblade, který při použití ve speciálním (alternativním) módu jednak šetří energii, jednak dokáže zlikvidovat všechny základní nepřátele jednou ranou. Výjimku tvoří Predalien, Praetoriani a samozřejmě královna, na které si musíte přinést těžší kalibr, a samozřejmě face-huggeři, u kterých se nedoporučuje škádlení zblízka.

Ušetřenou energii používejte výhradně na hojení, kterého nemůžete mít nikdy dost. Pokud vaše zásoba energie poklesne, ať už hojením, cloakováním anebo střelbou, najděte si klidný koutek někde v závětří (uznávám, že takové místo tady není nikde, a tak se spokojte alespoň s takovým místem, ze kterého je jenom jeden východ) a počkejte, až se zásoba doplní tak, abyste zvládli alespoň jedno hojení. Pak se můžete vesele vydat na lov, jehož nejsilnější součástí je oblíbená debanánizace vetřelců - nechte vetřelce přijít těsně k sobě a potom je specialem od Wristblade zbavte toho nejcennějšího, co tyto potvory mají: hlavy. Na obyčejné vetřelce neplýtvejte střelami, pouze v nejkritičtějších chvílích přepněte na Speargun anebo Shoulder Cannon, abyste si zachránili kůži, případně krk. Když uslyšíte charakteristický zvuk face-huggera, přepněte na disk a dobře miřte. Nezapomeňte také, že každý druh nepřátel můžete Shoulder Cannonem zaměřovat v různých spektrech - lidi v modrém a vetřelce v červeném. Při boji s každou z ras protivníků přepněte na odpovídající spektrum - nejenom proto, abyste mohli zaměřovat Shoulder Cannon, ale také proto, abyste nepřátele včas zpozorovali. Disk je nejlépe zaměřovat v zeleném módu, kde ho pak i nejlépe najdete v případě, že se vám zatoulá neznámo kam. S predatorem si nemusíte dělat starosti s falling damage a i když kyselina poškozuje, přece jen nějaké to drobné potřísnění vydržíte. Nenechte se ale uchlácholit svojí nezměrnou silou a odolností - pokud vás vetřelci dostanou do rohu a bude jich k tomu ještě víc, velmi brzy se se svojí silou budete moci rozloučit. Buďte ostražití a bděte.

Colonial Marine

Hra za mariňáka je dost možná nejobtížnější ze všech. Arzenál jeho zbraní sice nahání hrůzu, ovšem je to vyváženou neuvěřitelně slabou tělesnou schránkou. Nespoléhejte se na brnění, které vydrží přesně půlku jednoho vetřelčího zubu a přesně pikosekundu v zaměřovači predatora. Snažte se co nejvíce šetřit si místa, na kterých jsou lékárny a zdraví, abyste se sem mohli v budoucnu vracet. Některé úrovně, zvlášť pokud je dobře neznáte, vám mohou zabrat klidně i dvacet minut a je nepříjemné, když na finální souboj nebudete mít žádné zdraví. S cennými předměty ale zacházejte opatrně - nešikovně umístěný granát může vaše ambice na sebrání předmětu značně pošramotit. Snažte se ukořistit co nejvíce zbraní a co nejvíce munice. Pokud plánujete delší prozkoumávání levelů, které se neustále plní dalšími a dalšími vetřelci, mohli byste skončit právě na nedostatek munice, což je velice smutné.

Naučte se používat jednotlivé zbraně. Teď se v krátkosti podíváme na jejich nejlepší využití. Základní plasmová puška je sice relativně nejslabší, ovšem s ohledem na její rozšířenost také nejpoužívanější zbraní ve hře. V prvních úrovních se snažte maximálně konzervovat munici a střílejte krátkými dávkami. Jeden výstřel do hlavy je silnější než salva do těla vetřelců. Dávejte bedlivý pozor na stav munice v zásobníku - určitě nechcete přebíjet uprostřed boje. Preventivní mrknutí na digitální ukazatel munice vás může nejednou zachránit od smutné smrti. Granátomet je vděčná a velmi silná součást pulsní pušky - proto s náboji do granátometu šetřete. Je ideální pro střelbu do shluku vetřelců ve stísněných prostorách - nádherné místo pro použití granátometu je třeba v levelu Tyrrargo, když ve sprchách prostřelíte větrací šachtu a vlezete do ní, narazíte minimálně na dva, které granát spolehlivě rozprskne. Smartgun je pravděpodobně nejlepší zbraň v celé hře - proto je jeho munice relativně omezená a proto na něj nenarazíte tak často, jak byste si přáli. To jsou dobré důvody k tomu, abyste šetřili. Smartgun nemá smysl používat proti jednotlivým vetřelcům a nevyplatí se ani v boji s face-huggery. Smartgun má totiž problémy se zaměřováním malých objektů a na tak malé mršky je to plýtvání municí. Ideální je schovat si tuhle zbraň pro tuhé finální souboje - takové, jakými je třeba chodba skoro na konci páté úrovně, před vstupem do hangáru s predatorem. Plamenomet je zbraň tak trochu podivná. Proti face-huggerům je ok, ale i tak musíte vědět, kde se nacházejí, jinak budete škvařit podlahu. Vetřelce stačí plamenem líznout a počkat, až v klidu dohoří. Dávejte si ale dobrý pozor, protože i zapálený vetřelec (ne pro věc zapálený, ale napalmem zapálený) může být nebezpečný. Při používání plamenometu dejte dobrý pozor, aby nedošlo k autokremaci - nesmíte běhat dopředu, pouze dozadu anebo do stran. Minigun je strašně silná a velmi vzácná věcička, pro kterou ovšem v praxi takřka není uplatnění - abyste mohli dobře mířit, musíte stát na místě, a tak jste velice zranitelní všemi útoky. Zkuste si třeba v boji v predatorem zastavit na půl sekundy. Minigun použijete jedině v dlouhých a přehledných chodbách, kde jsou nepřátelé dost daleko a dobře viditelní. SADAR raketomet je ještě vzácnější než minigun a ještě o trochu nepraktičtější. Používejte s rozvahou - nejlépe proti predatorům, které SADAR odstraní jediným zásahem, a také proti dostatečně vzdáleným shlukům vetřelců. Můžete také zkusit střílet rakety do větracích šachet, ze kterých se po úspěšném zásahu vysypou kyselinou potříštěné kusy vetřelčího masa. Raketa je totiž vysoce výbušná a její dosah je obrovský - dávejte pozor, abyste se nenechali chytit do jejího výbuchu.

V boji za mariňáka je důležité osvojit si několik základních pravidel. Za každou cenu bojujte z dálky. Jakékoli blízké setkání s ostrými drápy, zuby a ocasem vetřelců je smrtelné, stejně jako kyselina ze zabitých. Vyhněte se bojům v malých místnostech, protože vás vetřelci snadno zabijí i po smrti - právě svojí kyselinou. Pokud bojujete s predatorem, je taktika snadná - buďto raketa do tlamy, anebo nekonečné strafování a střílení se vším, co máte. Predator vydrží několik plných zásobníků pulsní pušky, a tak se mu buďto vyhněte, anebo si šetřete TUNY munice. Mariňák se nemůže spolehnout na svoje smysly, a tak má k dispozici celkem neefektivní detektor pohybu, světlice a skvělé zařízení pro zvyšování intenzity světelných zdrojů. Klávesu na přepínání z normálního do nočního vidění si nastavte co možná nejpohodlněji, protože ji budete využívat velmi často. Pamatujte, že pohled do světla anebo do výbuchu vás může nepříjemně oslepit. A když se ze záblesku bílého světla vynoří vetřelec, můžete být opravdu nemile překvapeni. A to nejdůležitější pravidlo, které platí pro predatora i mariňáka - buďto se dobře zaposlouchejte do zvuků na každém rohu, abyste odhalili pohyb face-huggera, nebo si oblékněte dvojité trenýrky - když se vám přes celý monitor objeví odporný pavouk, budete možná chtít i trojité.

Alien

Hra za vetřelce je stejně divná, jako obtížná. Tedy zvlášť pro humanoidy, kteří mají svérázný pohled na trojrozměrný svět. Mouchy, které hrají AvP, jsou v pohodě. My si ale budeme muset zvykat na širokoúhlé zobrazení a podivnou černobílou paletu v "hunt módu", který vetřelec používá po většinu času. Důležitým prvkem u vetřelce je definování klávesnice. Určitě neuděláte chybu, když si na rozdíl od ostatních FPS her nadefinujete na pravé tlačítko crouch/climb. Protože většinu času strávíte přilepeni na zdech nebo na stropech, nebudete chtít mačkat nějaké krkolomné tlačítko pokaždé, když si budete chtít trochu zašplhat. Největší slabinou vetřelce je samozřejmě absence zbraní pro boj z dálky. Svoje oběti musíte proto pokud možno překvapit tak, aby neměly čas na obranu. Skákání ze stropu funguje báječně. Dejte pozor, abyste civilisty nezabíjeli rutinně drápy anebo ocasem - vykousnutí mozku doplňuje zdraví, a tak si můžete bezbranné civilisty "odložit" v panické hrůze někde stranou na pozdější použití.

Největším problémem hry za vetřelce jsou automatické dělové věže - sentry guny - kterými jsou mnohé úrovně doslova prošpikovány. V jejich palbě sice přežije predator, ovšem pro vetřelce je pouhý pohled do hlavně kulometu smrtelný. Bohužel, pozice sentry gunů se nedá předem nijak odhadnout, a tak musíte postupovat metodou pokus-omyl-smrt-restart. Nesmíte se ovšem spokojit s přelstěním sentry gunů - musíte je obejít a poté bezpodmínečně zničit. Co kdybyste při útěku před nepřáteli nechtěně proběhli kolem smrtícího palebného postavení? Podobně postupujte při boji s mariňáky, kteří disponují smartguny. Lépe je obejít a překvapit než stát proti hlavni tohoto smrtícího nástroje zkázy. A dobrá rada na závěr - využijte své rychlosti a buďte neustále v pohybu, jako správný vetřelec.