Den ze života chudého, neb jaký užitek má jednotlivec z práce ostatních lidí. O děleni práce.
Drahota vždy více se vzmáhala. Již i ti dělníci, kteří měli plnou mzdu, sotva stačili s ní na výživu. V mnohých závodech v městě sníženy buď mzdy neb i dělníci sami propuštěni z práce, čímž se množilo dělníků bez práce, nemajících k výživě ničehož. V Petrovické prádelně posud (s.32) nic podobného se nedělo ; pracovalo se tam pořád dále, vzdor tomu, že zboží již nešlo tak na odbyt jako dříve a muselo se pracovat do zásoby. Než i tu byla obava, že buď mzda se sníží neb část dělníku že bude propuštěna. Dělníci tedy často scházívali a radili se o prostředcích, jak odpomoci budoucí bídě. Pan Jelínek často se v hovor jich mísil a slíbil, že v příštích zábavách o věcech těch promluví.
Počal tedy v příští schůzi:
„Viděli jsme, přátelé, že potřeby naše jsou základem společnosti^ K snadnějšímu jich ukojení spojují se lidé. Že pak ukojení to jest snadnější ve společností, viděti již z toho, že v zemích, kde více jest prostředků k živobytí, též více lidí obývá, a naopak kde méně obyvatelů, tam zajisté i půda méně plodná. Rovněž přibývá značně lidí tam, kde více jest prostředků k živobytí, méně ale v krajinách chudých a nevzdělaných, Toto přibývání lidí jest ale jen výsledkem užitku, jejž lidé mají ze živobytí ve společnosti."
„Jeden pracuje tu pro druhého, není ani jediné práce jednotlivce, v níž by mu množství jiných lidí nepomáhalo. Pohledněte jen vy, Stejskale, kupříkladu na sebe. Jaké práce jiných potřebujete k polním svým pracím? Tu potřebujete práce Masterovy, jenž vám spravuje pluh, tady práce Kožiny, koláře, jenž vám dělá vůz a tak mnoha jiných. Naopak potřebují zase tito práce vaší, aby mohli sami živi býti. Tak pracuje s každým jednotlivým člověkem vždy množství jiných rukou na téže práci."
„To by bylo sice hezké," pravil krejčí Soukup, „jen kdyby každý pomáhal druhému vždy tolik jako tento jemu."
„Arciť že někteří více služeb přijímají, nežli (s.33) sami prokazují," odvětil pan Jelínek, „a zajisté že myslil jste při tom na boháče."
„Ovšem, pane Jelínku."
„Vy jste krejčí, Soukupe, a pracujete pro pana Dobrovolného, ředitele prádelny, jenž jest arciť bohatší nežli vy; pracujete mu zadarmo?"
„To, to, od čeho bych pak měl živ býti?"
„Nuže tedy, když vy jemu pracujete, zaplatí vám za práci vaši a prokazuje vám také službu. Vy jemu platíte za peníze prací a on vám za práci penězi."
„To je arciť pravda, ale peníze stojí pana Dobrovolného zajisté méně, nežli mne má práce."
„Co pak ale na tom, Soukupe, jen když obdržíte tolik peněz, zač stojí vaše práce. Kdyby měla práce vaše větší cenu, než on vám platí, nechtěl byste více panu Dobrovolnému pracovat, a na opak, kdyby nestála vaše práce za tolik, co vy na něm žádáte, nedal by si on u vás více šaty šét. Ostatně platí vám pan Dobrovolný zajisté více nežli ku přikládá Novotný nebo Krška, poněvadž chce míti lepší práci."
„Když ale člověk tak vidi," pokračoval Soukup, „že má boháč tolik služebníků, těžko mu pochopit, že konání služeb na obou stranách jest stejné."
„To je jinými slovy totéž řečeno, co dříve. Mají-li bohatí více služebníků, musí taky více za služby jejich platit, tak že to přece jest jedno a totéž, mají-li jednoho služebníka, jemuž platí denně čtyry zlaté aneb mají-li čtyry, z nichž každému zlatý denně dávají. A ostatně, vždyť přece nerozhoduje počet služebníku o bohatství. I vy jste měl dnes již přes 20 000 lidí ve své službě."
„To račte as žertovat, pane Jelínku."
„Nuže tedy, co jste dnes dělal do nynějška?" (s.34)
„Inu, když jsem vstal, dodělal jsem nejdříve pro vás, pane Jelínku, svrchník; pak jsem přibil prkno u dveří do sklepa a dvě latě v plotu u zahrádky; po té jsem se nasnídal, oholil a obleknul; šel jsem do kostela, po kostele jsem četl v knize od vás vypůjčené, pak jsem obědval, četl opět trochu, šel na požehnání a nyní jsem tady."
„Nuže tedy, oblékal jste se; vzal jste košili, punčochy, kalhoty, šle, šátek na krk, vestu, kabát, střevíce, klobouk. Šaty některé snad sám jste sobě zhotovil, ne však látku k nim. Mnoho-li osob bylo však potřebí, nežli se látky ty dostaly do vaší ruky? Bavlna na vaše punčochy roste v Americe; tam museli teprv sadaři ji vzdělávati, sbírati a čistiti; pak musela být přivezena do přístavu; tam musela být naložena na lodi a přivezena od námořníků do Evropy; zde se musela opět z lodí vynést, naložit na dráhu, přivézti do cech, v prádelně sepříst a od punčochářů zpracovat. Každá z těchto prací opět vyžadovala práce loďařů, stavitelů, povozníků, průmyslníků, obchodníků, tedy práce nesčíslného počtu lidí. To jsou-teprv práce, jichž bylo potřebí, dříve nežli jste mohl obléci jen punčochy, a tolikéž lidí bylo zapotřebí u každého kusu oděvu vašeho."
„Když jste vstal, byl jste před větrem chráněn domem, jejž jste si sám nevystavěl. K vystavění domu bylo opět potřebí zedníku, tesařů, stolařů, zámečníků, sklenářů, kamene, dřeva, železa, skla, vápna, cihel atd., což opět vše šlo sterýma rukama."
„K snídaní jste měl kávu. Tato musela být teprv přivezena přes moře na lodích. K vystavení a vypravení lodi opět jest potřebí tisíců a tisíců rukou. K vyrábění cukru taktéž. Vidíte tedy, že (s.35) vám všechny tyto osoby, z nichž mnohé na sta mil jsou vzdáleny od Petrovic, již dnes sloužily. Že jest jich dohromady mnohem více nežli 20.000 ?“
„Pro pána krále, to jsem se až polekal. Kdo by si to byl jak živ myslil, že takový chuďas jako já, jest společnosti povinen za tolik služeb?"
„Tak se děje i všem jiným. Nevědí ale o tom proto, že celé zařízení společnosti jde tak lehko a v takovém pořádku, že toho člověk ani necítí.
Že tak mnozí pro jednotlivce pracují, souvisí se zásadou, jež sluje děleni práce. Zásada tato zakládá se v tom, že každý síly své jen jednomu odvětví práce věnuje a tak nerozděluje pracemi všelikerými činnost svoji. Kdyby musel jeden každý od jedné práce k druhé přecházeti, ztratil by tím velmi mnoho času a nepřivedl by to k značné dokonalostí, čím více usnadněno ve-spolné obcování lidí a výměna výrobků jejich, tím více dělí se práce. U nás v Petrovicích zabývají se mnozí několika odvětvími práce, jež ve městě tolikéž řemesel tvoří. Vy, Soukupe, pracujete všeliké druhy šatstva, ve velkých městech ale má každý druh, ba každá část oděvu jiné dělníky.
Toto dělení práce jest nejrozsáhlejší ve velkodílnách a továrnách. Tam každý dělník zabývá se jen zhotovováním jisté části celého výrobku. Tak ku příkladu při špendlikářství jde každý špendlík as dvaceti, rukama nehledě ku drátu mosaznému, z něhož se špendlíky vyrábějí. Jednotlivý dělník sotva by za den udělal více špendlíku nežli dvacet, při dělení práce však vyrobí deset lidí denně asi 48.000 špendlíků, ročně tedy as 12,000.000. Udělá tedy jeden dělník denně 4.800 špendlíků. Tak by bylo lze i jiných příkladu uvésti o užitečnosti dělení práce. Loď, jež veze l milion liber kávy, potřebuje k obsloužení (s.36) 25 lidí. Koupí-li pak každá jednotlivá rodina, mající 5 hlav, 10 liber této kávy, podělí se od těch 25 námořníků jednou cestou 500.000 osob kávou."
„To je opravdu divné," volali mnozí. „Divné a přece jednoduché. Každý bývá obsloužen tisíci lidí a slouží opět tisícům. Každý si dává zaplatit za služby své a musí opět sám za ně platit, buď si penězi nebo prací. Vlastně ale každý při tom vydělá, poněvadž si může takým způsobem mnohem více požitků připraviti. A to vše učinila společnost, jíž za to nekonečnými díky jsme zavázáni."
Čtvrtá zábava