Cena všech věcí jest měnivá a řídi se poptávkou a nabídkou.
Opět něco potěšitelného stalo se v Petrovicích. Pan Dobrovolný dal totiž ohlásit, že každý (s.110) dělník, jenž u něho již pracoval, neb od nynějška by v přádelně pracovati chtěl, má se přihlásiti u knihvedoucího. V ohlášení tom však nečinila se zmínka o tom, zdali ti, kteří u něho již jednou pracovali, obdrží takovou mzdu jako před zastavením práce, a stejnou s těmi, kteří teprv na novo do přádelny budou přijati. Proto s dychtivostí očekávali příští neděli pana Jelínka, aby jim o tom něco pověděl.
Tento počal svou přednášku takto:
„Viděli jsme, přátelé, že základem ceny věcí jest práce a obtíž, jaká musela se k zhotovení jejich vynaložit. Možno-li tedy práci tuto zmenšit, zmenší se i cena věci a kdyby se dala věc bez práce vyrobit, stala by se bezcennou.
„Kdyby tak bylo vše bezcenné," pravil Vondřich, „bylo by teprv dobře, poněvadž by si mohl člověk vše bez práce zaopatřit."
„To je k našemu štěstí nemožno, Vondřichu; neb nejsmutnější život jest právě život bez práce. Cena věcí často ale překáží nám v ukojení potřeb; proto jest to prospěšné pro vývin blahobytu našeho, když zmenšením práce i cena věcí se sníží, což jedině možno jest usnadněním výroby."
„Práce ale není pevným ani jediným měřítkem ceny a hodnoty věcí. Vezmeme ku příkladu chleb. Obilí jest zboží co ročně stejné práce vymáhající, a přece se cena jeho každým rokem mění. Šaty potřebují taktéž stejnou práci, nyní jako před dvěma lety, a zeptejte se Soukopa, jak lacino musel letos pracovati, ba nějaký čas neměl ani žádnou práci."
„Ba," pravil Soukup, „byla to bída. Nikdo si nekoupil šatu, kdo jen trochu mohl vystačit (s.111) se starým, ačkoliv jsem pracoval s polovičním výdělkem jako dříve."
„To je to pravé; kdo nemusel. šaty nutné mít, nekoupil žádné. Chleba však musel každý mít v drahém čase právě tolik, jako když bylo lacino, proto byl tak drahý."
„Avšak ještě jiné okolností působí na cenu věci a o okolnostech těch budeme dnes mluvit. Zajisté mi přisvědčíte, že to zboží jest laciné, s kterým prodavač běhá za kupcem, a které na mnoha jiných místech můžeme obdržeti. Naopak hrnou-li se k prodavači kupci, nemohouce věc, po níž všichni baží, obdržeti jinde, zajisté prodavač hned věc zdraží a kupci se přepláceti budou. Můžeme tedy říci, že cena zboží řídí se poptávkou a nabídkou. Čím větší poptávka, tím dražší věc, čím větší nabídka tím lacinější."
„Poptávka, nabídka, slova ta jsem ani neslyšel," pravil Chrněla.
„Nuže já vám je vysvětlím. Kdykoliv prodavač zboží své nabízí ke koupi, tož nazýváme to nabídkou zboží; pakli by ale někdo věc rád koupil a poptává se po ní, jest to poptávka po zboží, Je-li tu víc prodavačů nežli kupců, říkáme, že je poptávka větší nežli nabídka a v opačném případě praví se: nabídka jest větší nežli poptávka."
„Já ale opravdu nepochopuju," pravil Novotný, „jak se toho všeho, co jste nám tuto, pane Jelínku, povídal, dá použít při dělnících a při práci."
„Nepamatoval jste sobě, Novotný, co jsme mluvili o vzájemných službách lidí a stycích jejich? Práce jest tak zboží jako každé jiné a jako peníze. Nabízí-li mistr tovaryši práci, hledá jeho práci. Jest tu tedy poptávka mistra po práci tovaryšově a nabídka práce tovaryšovy mistru. Je-li tu více těch, kteří práci hledají, převyšuje (s.112) nabídka poptávku; a naopak, hledá-li více mistrů tovaryše, nežli těchto mistry, jest poptávka vetší nežli nabídka. Vidíte tedy, že zásada o poptávce a nabídce platí o zboží ve vlastním smyslu slova jako o práci. Arciť se říká zcela opačně, že není nouze o práci, pakli ji lze snadno obdržet, a že práce se nedostává, když není ji lze snadno obdržet. Avšak tím se nesmíte másti. Vyjednávání mezi mistry a dělníky jest jako trh mezi kupci a prodavači, jen že je tu zbožím nabízená neb hledaná práce."
„Nyní promluvíme o účincích, jaké vyplývají ze změn v poměrech poptávky a nabídky Jsou tu tři případy možné. Buďto jest poptávka zcela rovna nabídce aneb jest větší neb konečně menší než nabídka. Cena věcí pak stoupá se stoupáním poptávky a padá se stoupáním nabídky a naopak klesá s klesáním poptávky a stoupá s klesáním nabídky.
„Zdraží se tedy již tím věc," pravil Vondřich, „když mnozí si jí žádají a málo je tu prodavačů, a stane se lacinější, když je tu víc prodavačů nežli kupců."
„Tak je to, Vondřichu; já ale k tomu podotýkám ještě tolik. Není třeba, aby byl počet kupců vetší neb menši nežli prodavačů; účinek je týž, když jest množství zboží hledaného větší neb menší, nežli nabízeného. Počet prodavačů může být velmi značný a kupců malý; pakli ale tito chtějí zboží koupit u velkém množství, tak že zásoby nestačí, zdraží se zboží přece. Naopak mohlo by být mnoho kupců a málo prodavačů; pakli ale kupci nechtějí tolik zboží, mnoholi tito nabízejí, zboží přece klesne v ceně. Výsledek poptávky jest tedy zvýšení ceny zboží, výsledek nabídky snížení její." (s.113)
„Ale to je nespravedlivé," podotknul Vondřich, „že se hned těží z potřeby druhého."
„Co se tomu divíte, Vondřichu? Každý hledí z okolností co možno nejvíce těžit a nikdo konečně není nucen, koupi uzavříti. Kupujete-li něco, hledíte obdržeti věc co možno levně a neptáte se po potřebě prodávajícího."
„Až posud jsme mluvili o případě, kde tu byl jen jeden kupec a jeden prodavač. Tu nemůže byt změna, kterou působí rozdíl mezi poptávkou a nabídkou, nikdy značnou. Jiné jest to ale, když je tu množství kupců a prodavačů k. p. o trhu výročním. Jest-li nabídka větší nežli poptávka, muže to míti svou příčinu bud v tom, že .jest tu mnoho prodavačů, majících veliké Zásoby aneb malý počet kupců, jich potřeby a chuť koupit též malé. Kupči tedy vědí, že se všechno zboží neodbude, že tedy prodavači, aby jen prodali, s malým výdělkem se spokojí. Čekají tedy, jeden kupec nepřeplácí druhého. Prodavači pak, nežli by zboží domů vezli, raději něco sleví. Zboží o takovém trhu klesne v ceně. Poptávky a kupců bylo málo, nabídky a zboží nadbytek a proto padaly ceny."
„Když pak jest více takových trhů," pravil Novotný, „musí to způsobit vždy větší klesání cen."
„Stává se to; avšak i to klesání má své meze. Musí totiž zcela zvláštní okolnosti působit, má-li cena zboží klesnout tak, že by nekryla ani náklad výroby. Kdyby se to stalo, nemohlo by to déle trvat, nežli až do vyprodání zboží již hotového, poněvadž nikdo nebude chtít vyrábět, když by se mu neměly ani krýt výlohy, jež mu vyrábění to působí."
„Ve spotřebě zboží nejsou změny tak (s.114) časty a značny, leč že by nehody neb zvýšení výloh za věci nejnutnější, jako ku př. potravu stísnily odbyt věcí méně důležitých. Nalezá-li se tedy spotřeba jistého předmětu po dobu nějakou na nízkém stupni, lze předpokládati, že opět brzy se zvýší. Když odběratel spotřeboval zásobu svou, musí opět nakoupit, třeba by rád dalšího klesání cen se dočkal. Poněvadž pak mnohým stejně se děje, zmůže se opět odbyt; cena zboží opět se zvýší, mnohdy i nad obyčejnou svou výšku."
„Ostatně se také může stát," podotknul Moučka, „že se spotřeba nějaké věci proti dřívějšku zvýší."
„Také se to stává, Moučko, s jedinou výminkou chleba, jehož spotřeba se skoro nemění. Jakmile zboží klesne pod obyčejnou cenu, mnozí lidé, kteří by jinak věc tu nebyli koupili, lákáni jsouce nízkou cenou, kupují zboží to. Jiní opět ze stejné příčiny kupují je ve větším množství. Tím však zvýší se opět spotřeba, poptávka roste, nabídky ubývá, ceny tedy jdou opět do výše. Tak může se státi, že spotřeba zůstane větší, nežli byla dříve, poněvadž mnozí věci té již uvykli. Mnohdy získají tak vyrabitelé, neboť užitek, jaký mají nyní z odbytu zvětšeného, kryje i škodu, jakou měli z klesnutí dřívější ceny při témže předmětu. Více vsak mají užitku kupující, poněvadž obdrží věc laciněji neb za touže sumu větší množství. Tak může i ten opatřiti si věc, kdo dříve nemohl si ji koupiti."
„Tento vliv poptávky a nabídky," pravil Krška, „je přece jen zvláštní věc."
„Zajisté," odpověděl pan Jelínek, „a čím více o věci té jednati budeme, tím více obdivovati se budete přirozeným těm zákonům, pořádajícím styky lidstva. Přejdeme nyní na onen případ, kde poptávka větší jest nežli nabídka. I tu rozličné příčiny (s.115) pusobí. Buďto zmenšila se výroba neb zmenšil se počet prodavačů, neb mají tito málo zásob; buďto zvýšil se počet kupcůl, neb jest potřeba jejich větší, takže by rádi více zboží. Ve všech těch případech jest poptávka větší nežli nabídka. Prodavači jsou zdrželiví, a kupci koupěchtiví, mezi sebou závodící; každý bojí se, že se naň nedostane; proto jeden druhého přeplácí. Kupců jest dost, zboží málo a ceny rostou."
„Tu také snad," podotknul Novotný, „způsobí první vystoupení ceny další zvýšení, jako při klesání cen?"
„Zajisté. Prodavači, kteří znají potřeby kupců, drží se a využitkují okolnosti; kupci, kteří potřebu jistou mají, vědí, že zboží jest pořídku a přinášejí raději oběti."
„To ale opravdu nevím," namítal dále Novotný, „kde to zvyšování má konečně přestat. Klesání cen přestane, když cena tržní padne pod cenu nákladní; ale pro stoupání cen neznám meze žádné.“
„Stoupání cen má taktéž své meze, a sice v měšci odběratelů a v soutěži, čím výše stoupá cena zboží, tím obtížněji lze si je opatřiti. Stoupá-li cena ustavičně, nemohou si je mnozí již vůbec opatřiti a počnou opatřovati si zboží jiné. Dalším zdražováním věci zvyšuje se počet takových bývalých odběratelů. Poptávka, která převyšovala nabídku, klesne, a poměr přirozený opět nastane."
„Celý ten průběh," pravil Soukup, „umím si vysvětlit u zboží, jehož není nevyhnutelně potřebí. Ale obilí ku přikladu musí člověk mít bez výminky; tu tedy musí ceny při nedostatku zboží bez všech mezí vždy výše a výše stoupati."
„To jest opět omyl, Soukupe. Zde tvoří meze soutěž čili konkurence. V dobách obyčejných, kdy obilí jest laciné, nekupuje se v cizozemsku, (s.116) poněvadž by bylo dražší nežli domácí, a sice zrovna o náklad, jejž by způsobil dovoz. Kdyby však cena domácího obilí tak se zvýšila, že by byla vyšší nežli tržní cena v cizozemsku a náklad dovozu, počalo by se obilí sem dovážet, dováželo by se ho pořád více, až by konečně potřeba domácí byla kryta. Soutěž cizozemských obchodníků stlačila by ceny, poptávka by se tedy zmenšila, nabídka by zůstala stejná s poptávkou aneb by se přece ještě zvýšila a následkem toho by ceny opět klesaly."
„To by mne opravdu," pravil Novotný, „smířilo se soutěží."
„Soutěž," odvětil pan Jelínek, „má i jinak mnoho ještě prospěchů. Chrání nás před velikým zvýšením cen, vyplývajícím z poptávky, jež by přesahovala nabídku. Jakmile zvýšila se cena zboží, roste i užitek vyrábitele, což pobízí i jiné k vyrábění téhož zboží; toto vyrábí se pak v značnějším množství, výrobků přichází více na trh, nabídka přesahuje poptávku, cena opět klesne na dřívější stupeň, ba ještě níže. Nyní může si větší počet odběratelů věc tu pořídit a zvykne si na novou lacinou potřebu. Tak může okamžité zvýšení cen povzbuzením soutěže býti zdrojem dalších požitků společnosti."
Čtrnáctá zábava