Druhý den o trhu shromáždilo se v sousedním městě mnoho lidí. Nejčetněji bylo zastoupeno dělnictvo; celé rodiny jich se tu shromáždily. Hluku bylo hned z rána mnoho; sedláci, kteří přece ještě trochu obilí měli na prodej, báli se jeti na trh, aby nepřišli o svůj majetek. Bylo tedy kupců mnoho a obilí na prodej velmi málo.ceny však ještě se zvýšily tím, že někteří obchodníci, kteří byli převzali dodávky obilí do cizozemska, přepláceli ještě obili, aby dodržeti mohli smlouvu. To však rozhořčovalo lid, beztoho již pobouřený, ještě více. Bylo vidět, že lid, obzvláště dělnický, byl na něco připraven a k stejnému chování umluven. Jakmile obchodníci počali přeplácet obilí, rázem přestal lid kupovati a obchodníci skoupili všechny na trh přivezené zásoby. Když již nikoho tu nebylo, jenž by byl měl obilí (s.51) na prodej, chystali se obchodníci k tomu, naložiti obilí na vozy již připravené a odvézti je na nejbližší železniční stanici. Poněvadž však právem obávali se o zboží své a bezpečnost jeho, požádali představeného, aby vždy jeden ze dvou ve městě jsoucích četniků vůz obilí odvážející doprovázel, kdežto by druhý zatím na stráži stál u ostatních, posud na namésti postavených vozů. Avšak teď vypukl lid ve zřejmou vzpouru. „Nepřipustíme," bylo slyšet hlasy, „aby obilí bylo odváženo; my obilí to sami potřebujeme. Či máme my hlady mřít proto, že nemůžeme dát tolik za ně, co ti lichváři chtějí ?" A již hrnuly se zástupy na vůz, četníkem doprovázený, zahnali vozku, četník musil před množstvím naň dorážejícího lidu rychle do města ustoupit a tam s druhým celníkem hleděl zachovat aspoň vozy na náměstí stojící. Obchodníci, vidouce, že lid nepřipustí tomu, aby obilí odvezeno bylo, rychle odváželi zbylých sedm vozů do domů nejbližších, kde myslili, že je před zbouřeným lidem uchrání. Avšak lid, vida, že vůz jeden se nachází již v jeho moci a četník od něho že zahnán, nabyl tím větší zmužilosti a vrhl se zuřivě na domy, kam jednotlivé vozy vtaženy byly. V brzku někteří dělníci, sebravše sekyry, podávky a co vůbec se jim namanulo, vyrazili vrata u dvou domů, kde stály dva vozy až po vrch obilím naložené. S jásotem přivezeny vozy ty na trh a již obilí z vozu shazováno a od jednotlivců odnášeno. Avšak jen malá část rozkaceného lidu obdržela něco; ti kteří z pražná vyšli, počali se tahat s těmi, již ukořistěné obilí odnášeli, a sem a tam již počaly rvačky mezi lidem. Tu vykřikl někdo:
„K Taussigovi! Na Nové Dvory!" Tam bylo totiž ostatní obilí ukryto na pěti věžích; taktéž ale (s.52) byli se - tam před lidem utekli dva ti četníci „K Taussigovi!" opakovalo zuřivě množství a již se hnali pro novou kořisť v předu ti, kteří neobdrželi posud žádného obilí. Tauseig byl žid, který měl vinopalnu a mimo to se zabýval obchodem v obilí. On hlavně skoupil dnes obilí, an byl podnikatelem vývozu obilí do ciziny. Byl velice od celého města nenáviděn, an mnohý již pocítil zlé následky obchodů s ním uzavíraných ; každý totiž býval od něho otaškařen. Tam se tedy hrnulo množství. Žid zatarasil vrata do domu a doufal, že lid neodváží se udeřiti na dům, v němž se ozbrojení celníci nacházejí. Avšak rozkacený lid neznal žádných překážek. V brzku roztlučena jsou vrata, kdežto zatím jiné množství okny v přízemí vniklo do vnitř stavení. V průjezde stáli četníci, hotovi k obraně. Vidouce, že lid se dovnitř dostal, namířili zbraň na zástup, posledně jej napomínajíce k pořádku. Než již lítalo po nich kamení. Tu vystřelili celníci a následkem toho těžce poraněni, klesli přední útočníci. To zarazilo lid tak, že četníci nabyli času, opět pušky své nabit; když tedy znova lid se hnal ku předu, skoleni jsou zase dva nejzuřivější, načež četníci ústupem do vnitř stavení zachránit se hleděli. Než již tu byli ti, kteří okny do stavení vnikli, tak že četníci mezi dvěma zástupy se nacházeli. Nezbýval jim jen útěk; v tom však oba zasáhnuti jsou kameny na ně jen pršícími, tak že jeden z nich okamžitě klesl; druhý však šťastné se zachránil. Vida lid odpůrce svého v krvi, zuřivě hnal se po něm a v okamžiku nezbylo z něho nic nežli zohavený trup. Žid se byl utekl na půdu, avšak neuchránil se. Zabráněn mu útěk a dům jeho zapálen. I rodině jeho by se jinak nebylo vedlo, avšak tu zachránil Novotný, jenž též (s.53) v zástupu se nacházel, vývoda ji, dokud byl ještě čas, zadními dveřmi přes řeku a lesem do Petrovic, kde ji ve svém domku ukryl. Na to se zase vrátil do města, aby možno-li, zlu dle sil svých bránil. Tam zatím lid, vykonav pomstu svou, vyvezl z domu Taussigova vozy s obilím a s jásotem rozdělováno obilí. Oheň však z domu Taussigova zpozorován jest v sousedním městě as hodinu vzdáleném, i vyslána pomoc, aby pomáhala hasit. Hasiči však setkali se v polou cestě s raněným celníkem, od něhož zpraveni jsou o událostech, vrátili se tedy a vytáhlo vojsko tam posádkou ležící proti výtržníkům. Množství výtržníků, někteří ještě s kořistí, bylo zatknuto.
Druhý den pokračováno v zatýkání a vyšetřování. I z Petrovic zatknuti jsou někteří, tak zejména kovář Maštěra, který hřmotnou svou postavou všude vynikal. Novotný a Vondřich též byli předvoláni, avšak brzy propuštěni. Maštěra však odvezen s ostatními zatknutými do krajského města do vazby vyšetřovací. Další následky byly: ještě větší zdražení obilí v celé krajiné kol Petrovic, an se každý bál je tam dovážeti; zastavení práce ve všech větších závodech; ba i v Petrovické přádelně bylo již jisto, že bude práce zastavena.
Šestá zábava