Buchanan, James M. (1996). Hranice slobody. Medzi anarchiou a Leviatanom. Bratislava, Archa
Recenze
Řezník, Jiří (1998). "Konstituční ekonomie: smluvní přístup k ekonomickému a politickému rozhodování". Politická ekonomie 2/1998, str, 289-292.Komentář (Martin Gregor)
Recenzent nabízí korektní výklad kapitol, poměrně přesně shrnující poselství knihy. Komentář si nicméně zasluhují jeho kritické výtky k Buchananovi:
1. Tzv. "vynucená" smlouva nemůže být chápána jako smlouva. Přesněji řečeno, podle recenzenta platí, že status quo vzniklý např. krádeží nemůže být akceptovatelný pro okradenou stranu (str. 291). To zcela jistě platí, pokud "okradená" strana ví, že na daný předmět má právo; recenzent tudíž implicitně předpokládá platnost Lockeovské teorie o držbě jako legitimitě vlastnictví. Tento předpoklad ale Buchanan v knize nemá - a to je klíčová věc. Buchanana zajímá pouze vznik práva čistě smluvní cestou, což je deduktivní cvičení, vyhýbající se normativní otázce, zda přirozená (tzn. i vlastnická) práva existují či nikoliv. Práva v Buchananově dedukci vznikají až vzájemnou dohodou - ani dříve, ani později. Cokoli co se děje předtím, je irelevantní, jakkoli to může být kruté.
Samozřejmě je legitimní vrátit se k otázce, zda přirozená práva náhodou neexistují a zda řád pravidel nemá být postaven na externě daných přirozeně-právních principech, namísto na principu shody. Buchanan se v této práci však tímto problémem nezabývá obšírně - pouze tvrdí, že když ekonomové studují směny na trzích a nehodnotí původní rozdělení ve vybavení, pak lze směnu na "konstitučním trhu", tj. dohody o pravidlech, studovat zcela analogicky bez ohledu na počáteční vybavení (na počáteční schopnost ubránit se či získat majetek).
Rozhodnout o tom, zda Buchananův smluvní ne-přirozenoprávní přístup je přijatelný, je poměrně náročným problémem politické a ekonomické filosofie. Pro ekonomy by nicméně nemělo být hlavním důvodem jenom to, že jsou z mikroekonomii zvyklí pracovat s konceptem normativního individualismu.
2. Buchananovi chybí jemnější rozčlenění statků podle jejich charakteristik (do jaké míry je statek veřejný a soukromý) (str. 292) a jeho klasifikace aktivit státu (ochranný vs. produktivní) nevyhovuje pro popis vládní regulace externalit. Popis produktivního státu je vskutku mechanický; pro lepší analýzu lze recenzentovi vřele doporučit jinou knihu, konkrétně Buchanana a Tullocka "Calculus of Consent", konkrétně 5. kapitolu.
Externality, toť subtilnější problém. Zaprvé, pokud se externalita týká neregulované oblasti, pak je otázkou, zda platí Coaseho teorém. Pokud ano, k intervenci není z alokačního hlediska důvod.
Pokud Coaseho teorém díky vysokým transakčním nákladům neplatí a externalita je v neregulované oblasti, pak je namístě vládní regulace. Neliší se ale od intervence při produkci veřejného statku: opět budou občané muset nést náklady (daně, záleží jen na jejich distribuci -bude řízena stejným politickým procesem) a opět občané pocítí užitek (distribuce záleží na typu regulace, stejně jako na množství kolektivního statku).
V druhém případě se externalita týká právně "ošetřené" oblasti. Pak jejich existenci řeší soud a hrozba soudního sporu pravděpodobně dokonce snižuje transakční náklady vyjednání kompenzace. Z hlediska alokační efektivity tudíž externalita nebude problémem: pokud je její existence alokačně optimální, bude kompenzována (dobrovolně či soudně); pokud nikoliv, bude jí zamezeno soudní cestou.
3. Domáhání se spravedlnosti má omezení typická pro soukromé statky. Ano a v tomto jde o rozdíl mezi Buchananovým výkladem soudního procesu a reálným procesem. Takových rozdílů je mezi deduktivním cvičením a realitou vždy bezpočet. Není nicméně vyloučené, že finanční zainteresovanost postiženého na soudním procesu je žádoucí; otázka vyžaduje komplexní analýzu z oblasti law economics.
Pozn. V r. 2004 byl výše uvedený text zavěšen na webových stránkách New Political Economy, Czech Bibliography.htm, které už asi dnes neexistují.
___________________________________________________________________
Moje reakce na komentář zaslaná emailem panu Martinu Gregorovi dne 14.dubna 2004
Vážený pane,
se zájmem jsem si přečetl Váš komentář k mé recenzi knihy J. Buchanana a v záležitosti "jemnější" klasifikace statků bych Vás chtěl odkázat na svou knihu Ekonomická analýza příležitostí, kde je tato klasifikace přesněji rozpracována s využitím některých myšlenek JB.
Ale ve recenzi říkám právý opak v jiných záležitostech. "Vynucená"smlouva může být chápána jako smlouva (např. položím Vám nůž na krk a řeknu Vám, že buď Vás zbavím života a nebo mi budete sloužit do skonání věků a jáí ušetřím Váš život. Vy mi na to kývnete. No a já se budu na tuto dohodu vždy odvolávat). Já to tam přece napsal jinak: "donucování má smluvní charakter v tom smyslu, že někdo se musí nechat k něčemu přinutit. Krádež je také jednostrannou směnou statků (Aristotelés takto třídí jednotlivé druhy směn). Je otázkou, do jaké míry lze hovořit o souhlasu zainteresovaných stran s
touto transakcí."
Následující věty bych také nemohl podepsat: "Podle recenzenta platí, že status quo vzniklý např. krádeží nemůže být akceptovatelný pro okradenou stranu (str. 291). To zcela jistě platí, pokud "okradená" strana ví, že na daný předmět má právo." Takto jsem to nenapsal.
A rovněž jsem nenapsal následující větu jeho klasifikace aktivit státu (ochranný vs. produktivní) nevyhovuje pro popis vládní regulace externalit. Také tuto tézi bych také nemohl podepsat. Napsal jsem pouze, že "autorovo rozlišení ochranného a produkujícího státu, případně konstituční a postkonstituční smlouvy se zdá být zcela v pořádku jen potud, pokud základem veřejného sektoru jakožto výrazu selhání trhu je existence veřejný statků,
nikoliv externalit (srovnej pojetí A. Musgravea a P. B. Musgraveové)."
S pozdravem
Jiří Řezník