Ochrana, František: Veřejný sektor a efektivní rozhodování. Praha, Management Press 2001. 246 str.

Známé vydavatelství ekonomické literatury Management Press vydalo s podporou Vzdělávací nadace Jana Husa původní práci pedagoga katedry veřejných financí Vysoké školy ekonomické v Praze věnovanou zájemcům o otázky rozhodování ve veřejné ekonomice. Zpracování tématu je rozčleněno do šesti částí a dvaceti dvou kapitol. Bohatě strukturovaná publikace, vybavená četnými grafy, je vhodně doplněna slovníkem základních pojmů, seznamem literatury, věcným rejstříkem a soupisem klíčových slov na konci každé z kapitol. Diskuse problému rozhodování ve veřejném sektoru spolu s rozborem nástrojů a technik podporující efektivní alokaci zdrojů může přinést zajímavé podněty k lepšímu pochopení fungování veřejného sektoru. První část Veřejný sektor, veřejné statky a problém efektivní alokace je věnována výkladu základních pojmů souvisejících s poptávkou a nabídkou veřejných statků při konstantních mezních nákladech. Podle autora vznik veřejného sektoru je důsledkem přirozené absence trhu v některých sférách ekonomického života.

Druhá část Role vlády ve veřejném sektoru a její nástroje při ovlivňování alokace zdrojů je zaměřena na postižení vlivu vlády na alokaci zdrojů. V tomto rámci je rozebírán vztah dotací a efektivnosti, vládní regulace nájemného a negativních externalit.

Třetí část Veřejná volba, nástroje veřejné volby a efektivnost rozhodování se zabývá působením strany nabídky (politické strany) a strany poptávky (voliči) politického trhu na rozhodování ve veřejném sektoru, vlivem nástrojů veřejné volby na efektivnost výběru určitého koše veřejných statků, základními rozhodovacími pravidly (volebními systémy).

Čtvrtá část Politický trh a ekonomická racionalita má za předmět svého výkladu vyjadřování preferencí jednotlivců při poskytování veřejných statků prostřednictvím politického hlasování, přehledně je rozebíráno chování voličů, politiků a politických stran.

Pátá část Efektivní výběr investičních akcí ve veřejném sektoru rozebírá kvantitativní nákladově výstupové, finanční a manažerské metody optimalizace a objektivizace volby varianty alokace zdrojů a vliv faktoru času na její výnosnost.

Šestá část Východiska transformace veřejného sektoru a reformy veřejné správy a hledisko efektivnosti diskutuje metodologické souvislosti nutných a očekávaných změn administrování věcí veřejných v České republice s důrazem na rozbor faktorů, ovlivňujících jeho úspěšnost, a vlivu centralizace a decentralizace na efektivitu rozhodování územní správy.

Podání problematiky má podle autora odrážet dynamicky vývoj veřejného sektoru v globalizující ekonomice, kdy “neustále proměnlivý svět je potřebné zobrazovat s použitím nástrojů zachycujících proměnlivost světa.” (s.113) Jestliže však z toho hlediska budou porovnávány výsledky úsilí autora s cíli, které si sám dal, lze narazit na některá omezení. Autor vychází z definice veřejného sektoru jako té části ekonomiky, která se nenachází v soukromém vlastnictví (D.W. Pearce), avšak v souladu s volnější, byť někdy ne zcela přesnou interpretací J.W. Stiglitze (s.51) zahrnuje do svého výkladu například poněkud konfúzně též některé oblasti vládní regulaci soukromého sektoru (viz II.část), i když samotný výklad této problematiky lze označit za přínosný. Z hlediska výše uvedené definice veřejného sektoru by se autor též měl zabývat problematikou fungování centrální banky, jiných veřejnoprávních institucí a národních podniků (Budvar).

Tyto momenty vedly k tomu, že pojmová analýza rozhodování ve veřejném sektoru je prováděna jen jako načrtávání několika více čí měně závažných témat, nikoliv jako synteticky promyšlený celek, v němž by výsledky výkladu jedné otázky byly postupně využívány k výkladu dalších tématických okruhů, například k postižení souvislostí mezi rozhodováním na politickém trhu a výběrem investičních akcí ve veřejném sektoru, a vyústily by v teoretickém zhodnocení probíhající reformy veřejné správy. Pak by autor nemusel operovat s poněkud matoucími pojmy “ušlechtile míněné sociální cíle”(s.49), “politicky ušlechtilé cíle”(68), “nadindividuální zájem” (s.206) (lépe interpersonální zájem, sám autor hovoří o společném průniku individuálních zájmů, o sdílení hodnot), čímž fakticky popřel jím použitý způsob racionální analýzy politického trhu v jedné z kapitol, a nemusel se omezit na výzvu k dosažení konsensu politických stran v otázce reformy veřejné správy (s.220).

Větší pozornost mohla být věnována lepšímu využití teorie rozhodování a komplexní teorie statků na současné úrovni. Ve společnosti soukromých vlastníků má smysl jen taková produkce veřejných statků, která povede k vyšší produkci soukromých statků, tj. situace, kdy dochází k posunu křivky produkčních možností současně směrem vzhůru a doprava, případně situace, kdy se vzrůstající produkcí veřejných statků dochází k poklesu mezních nákladů na jednotku této produkce získáním buď dodatečných efektů (včetně dosažení rovných podmínek konkurence), nebo úspor z rozsahu, a tím též uvolnění zdrojů pro růst soukromého sektoru. Výdaje na národní obranu mají smysl jen tehdy, bude-li je doprovázet větší výstavba rodinných domků (srovnej s.51) Avšak autor uvažuje pouze vzájemnou substituci soukromých a veřejných statků a konstantní mezní náklady. Měnící se podíl veřejných a soukromých statků nemá implicitně podle něj vliv na rozsah zdrojů a statků, jimiž jednotlivec může disponovat. Daná analýza měla být dynamizována. Pouze ve statické analyse vystupují do popředí takové jevy, jakými jsou vězňovo dilema, pravidla pro hlasování apod. Z hlediska dynamické analýzy výsledek hlasování je jednomyslný, pokud se chování menšiny přizpůsobí po provedeném hlasování většinovému chování. Vždy je nutné brát do úvahy procesy učení, adaptace a změn preferencí. Význam účasti ve volbách - z hlediska historické zkušenosti - pro občany je asi jiný v USA než v v “srdci Evropy”, kde už se v uplynulém století několikrát rozhodovalo o územní celistvosti státu a jeho charakteru. Je tedy otázkou, zda pro tento druhý případ platí beze zbytku závěry Downsovské analýzy politického trhu.

Jako příklad veřejného statku je uváděno vysokoškolské vzdělání (s.21), kde však může být jak zajištěna rivalita, tak vyloučení ze spotřeby je proveditelné. V tomto případě i v jiných případech (zdravotnictví, infrastruktura) jde toliko o to, že členové společnosti soukromých vlastníků se dohodli na dotování tohoto statku ze svých daní, aby vlastní rozhodování jednotlivce o nabytí tohoto statku nebylo (dočasně) pro své (pozitivní) dopady na ostatní jednotlivce závislé toliko na jeho koupěschopné poptávce, nebo aby bylo dosaženo (rozšíření) určité úrovně nabídky Stejně tak může tato společnost sáhnout k zákazu, či ztížení spotřeby některých statků.

K nejcennějším partiím publikace patří sice diskuse o kooperaci a nekooperaci v politice, avšak tyto typy chování nejsou příznačné pouze pro politický trh, ale vyskytují v celém spektru oblastí společenského života. Proto je žádoucí srovnat odlišnosti těchto jevů v jednotlivých sférách společnosti. Politický trh je možné a nutné analyzovat též z jiných hledisek, ne pouze z toho jediného, které prezentuje autor. Politici a politické strany nepatří jen k nabídkové straně politického trhu (s.156, 166), někdy dokonce je po nich též poptávka. Nestačí porozumět fungování politických stran, je nutné zkoumat jejich vznik a vývoj. Občané (voliči) nabízejí své hlasy, peníze, majetky, intelekt a životy, které poptávají politické strany, za což platí nutností zajišťovat pro ně veřejné, respektive smíšené (klubové a poziční) statky v té či oné určité struktuře. Dále o míře nabídky veřejných statků, respektive o rozsahu a struktuře veřejného sektoru nerozhoduje ani tak vnitřní politický trh (konkurence politických stran), ale světový politický trh, tj. konkurence států.

V publikaci je pouze na okraji zmiňována Tieboutova hypotéza (s.213), jejiž diskuse pro standardní ekonomickou teorii by měla být základním teoretickým východiskem pro rozvíjení všech dalších úvah o rozhodování ve veřejném sektoru. V kostce: Státy nabízejí svým obyvatelům (občanům) vnitřní a vnější mír, tj. předcházení vnitřních a vnějších konfliktů. Od struktury této placené služby je odvozena struktura veřejného sektoru v každém státě. Pokud občanům tato nabídka nevyhovuje, pokud nezvyšuje jejich soukromý blahobyt, buď se snaží prostřednictvím různých zájmových skupin (politických stranu) o změnu této nabídky, nebo se stěhují jinam. Vše je pro ně spojeno s určitými náklady; podle toho se pak rozhodují.

Recenzovaná publikace přispívá ke zvýšení znalostí o způsobech fungování veřejného sektoru. Autorovi se podařilo systematicky a přehledně zpracovat tuto problematiku nově z hlediska rozhodovacích postupů. Knihu lze proto doporučit všem zájemcům, zvláště pak studentům vysokých škol a pracovníkům veřejné správy, kteří cítí potřebu doplnit své znalosti v oblasti nástrojů a technik analýz procesů probíhajících v této oblasti.

Publikováno v Politické ekonomii