Spoření mělo přinášet nízký úrokový výnos, který stát dorovnával vkladatelům do výše běžné komerční sazby zvláštní prémií, na kterou v roce 1994 bylo vyčleněno 500 miliónů ve státním rozpočtu při celkových výdajích na bytovou politiku 6, 2 miliard Kč. Jeho podmínky byly považovány za vysoce náročné, zvláště pro mladé rodiny (Plachký,1992) Za jeho hlavní výhodu byla označována možnost získání levného úvěru po naspoření smluvené částky, neměnnost úrokové sazby a rychlé splácení dluhu a nízké ztráty pohledávek z hlediska stavebních spořitelen. Stálé tvoření bytového vlastnictví mělo vést k ustálení stavební konjunktury, a tím i zajištění pracovních míst (Červenková, 1993).

Již tehdy se upozorňovalo, že díky státní podpoře v neinflačním prostředí se stává toto spoření ekonomicky nejzajímavějším způsobem spoření, jehož se například v Rakousku účastní 60% (dnes již 70%) obyvatel. Na základě rakouských zkušeností se uvádělo, že stát do stavebního spoření vkládá ročně třikrát méně prostředků než do sociálního bydlení, a přitom se řeší bytová potřeba trojnásobného počtu občanů. Efekt prostředků státem vložených do stavebního spoření je tak devítinásobný ve srovnání s prostředky vloženými do sociálního bydlení (Pektor, 1992). Bylo též konstatováno, že stavební spoření není ničím více než státem zvýhodněné spoření a jedním z prostředků, s jehož pomocí lze v budoucnosti (nikoli v současné době) řešit otázku bydlení (Klvačová, 1993) Do jaké míry se tato očekávání naplnila?

Na přelomu roků 2001–2002 se ve sdělovacích prostředcích rozhořel prudký spor o další trvání státní podpory stavebního spoření, a to jak ve prospěch jejího zvýšení (na dvojnásobek), snížení či dokonce zrušení, pod tlakem masového zapojení obyvatelstva (čtyři milióny smluv, z toho v r.2000 1,1 miliónů a v r.2001 více než 1,4 miliónů nových smluv) a tím i pod tlakem nároků na státní rozpočet, dodatečně ještě bylo nutné pro něj sehnat asi 400 miliónů. Kč. Pro r. 2002 se očekává, že stavební spoření bude mít uzavřeno necelých 60% obyvatelstva.

V neprospěch zachování státní podpory je uváděno, že ti nejchudší nemohou spořit, a tak využívat státní podporu, že poskytnutý úvěr je používán na nákup ojetého vozidla. Státní podpora rozvíjení bytového fondu prostřednictvím stavebního spoření místo zajišťování přímé výstavby nových obytných objektů, případně renovací těch stávajících, poskytuje stát finanční prostředky těm, kteří projeví zájem o stavbu či opravu bytu, případně domu uzavřením stavebního spoření. Toto řešení je podle (Vostatek, 2002) je pro stát tím nejpohodlnějším (zbavil se tím nejnáročnější činnosti – samotné realizace výstavby nových bytů, ale nejedná se o efektivní způsob řešení problematiky bydlení, protože ve skutečnosti stát takto pomáhá pořídit si některým jednotlivcům počítač, dovolenou u moře, místo toho, aby pomohl jiným k bydlení.

Proti tomu bylo namítáno, že spořící klienti umožňují ostatním čerpat úvěr za nižší než komerční sazby, ale měla by být prodloužena doba spoření bez úvěru na sedm let, čímž ubude krátkodobých spekulantů (Učik, 2002) Je až zvláštní, že autor (Hladík, 2001), který vznáší proti státní podpoře stavebního spoření, námitku, že jde o rozdělování ve prospěch středních, dokonce bohatších vrstev, navrhuje, aby úspora státní dotace vzniklá zrušením této podpory, byla využita na zrušení daně z převodu nemovitostí spolu s daní dědickou a darovací (jejich výnos činil podle autora v r.1999 6,8 miliardy, tedy méně než podpora stavebního spoření). Toto opatření mělo přinést zlevnění nemovitostí (tedy i bytů a rodinných domů) i zjednodušení správy daní a úsporu neproduktivních výdajů na odměnu odhadců nemovitostí. To by přece také znamenalo přesun ve prospěch bohatších vrstev.

Státní podpora v tomto případě skutečně neznamená přesun prostředků od chudých k bohatším, ale o přesun od nespořících jednotlivců a rodin ke spořícím jednotlivcům, a ještě ve větší míře k rodinám Podpora tvorby úspor jednotlivců a rodin ze středních a bohatších vrstev má svůj ekonomický význam, protože se jedná o přerozdělování, který jednotlivce a rodiny motivuje ke zbohatnutí jejich vlastním přičiněním. Jaký smysl má podporovat ještě ve významnější míře ty vrstvy, které nejsou schopny z těch či oněch důvodů spořit, tj. přispívat k tvorbě bohatství?

Možnost výhodného a bezpečného spoření může podporovat i u vrstev s nižšími příjmy návyk spořit a psychologii spoření. I když tyto subjekty (například mladé rodiny, ale i důchodci) budou schopny uzavřít jen jednu smlouvu o stavebním spoření, dostanou se tímto způsobem k nízko úročené půjčce na zakoupení bytového vybavení, případně staršího státního bytu za příznivějších podmínek, než je tomu u klasických spotřebitelských úvěrů. Pokud si tito spotřebitelé z těchto prostředků zakoupí (načerno) ojetý automobil, ublíží tím někomu?

I kdyby tato konstrukce přerozdělování měla za následek vyšší absolutní velikost státního příspěvku pro bohatší rodiny s více dětmi, zachovává si svůj význam též pro chudší vrstvy tím, že je vtahuje do procesu spoření a s ním spojeného způsobu myšlení. Schopnost hospodařit s penězi tak, aby jejich utrácení bylo odloženo minimálně o pět let, není automaticky jednotlivcům a rodinám dána ani od přírody ani od boha, , tato schopnost (ekonomické kalkulace) se získává v procesu sociálního učení a napodobování. Spoření lze pokládat za jeden ze znaků střední třídy. Motivace spořit se velmi rychle ztrácí, pokud není podporována společenským prostředím, v němž se tyto subjekty pohybují. Riziko držby peněz ve formě úspor rychle stoupá s klesajícím příjmem. (viz též Zachrdla, 2002)

V České republice při několika vlnách krachů bank a kampeliček souvislost mezi stavebním spořením a nárůstem celkových úspor ve společnosti se ukázala už tím, že za těchto okolností celkové úspory neklesly, protože stavební spoření působilo jako činitel, který stabilizoval jejich výši a který pomáhal jako kotva stabilizovat celou bankovní soustavu. Přeliv celkových úspor do stavebního spoření není ničím udivujícím za situace, kdy úroky z terminovaných vkladů jsou dlouhodobě nižší než míra inflace a kdy míra výnosu z akciových fondů je vesměs v horizontu několika let přinejlepším mírně záporná, přitom pro r. 2002 vyhlídky nejsou právě nejjasnější. A přitom sanace bankovního sektoru jako celku nebyla z hlediska výdajů státního rozpočtu právě nejlacinější záležitostí.

Jestliže za této situace stavební spoření alespoň zčásti rozhojňuje počet střadatelů, nelze tvrdit, že v tomto systému nevzniká nová hodnota, že jde o pouhé přerozdělování. Konec konců se tímto způsobem významně omezuje progresivita daně z příjmů. Nelze se domnívat, že účastnici si neuvědomují, že vše platí ze svých daní. Ale toto platí ještě ve významnější míře o penzijním připojištění a v podstatě i o mnoha způsobech tzv. snižování daňového základu daně z příjmu apod.

Zrušení statní podpory stavebního spoření znamená dnes narušení individuálních rozpočtových plánů rozpočtů více než čtyř miliónů jeho účastníků. Požadavek dodržování slibů patří mezi základní principy liberalismu z hlediska efektivního fungování tržního řádu. Porušení závazku přispívat na stavební spoření ze strany státu by znamenalo nejen zvýšení nedůvěry obyvatel ve stát, v podnikatelské prostředí, ale i v bankovní soustavu vůbec. Mnozí by si začali klást otázku, má-li smysl za těchto podmínek vůbec spořit. Run na stavební spoření by se v té či oné míře mohl proměnit v run na banky vůbec.

Předpokládejme dále, že vláda bude ctít již jednou uzavřené smlouvy a že státní příspěvek na stavební spoření bude zrušen pro případy nově uzavíraných smluv. Jednak i toto opatření by představovalo faktické porušení výše uvedeného závazku vyhlášením jeho neplatnosti pro budoucí účastníky,.jednak by evidentně vedlo k rychlému snížení počtu uzavřených smluv o stavebním spoření. Hypotéza, že takto uvolněné finanční prostředky nepoplynou do jiných bankovních ústavů, ale budou alespoň zčásti uschovány pod slamník, zčásti tezaurovány v nemovitostech, zlatě či v jiných zahraničních měnách, asi nemusí být zcela lichá. O svá místa jen ztěží přijdou státní úředníci, monitorující proces stavebního spoření, ale zcela určitě o svá místa přijde množství spolupracovníků stavebních spořitelen, kteří se naučili nabízet tento bankovní produkt Snížení jejich příjmů minimálně dočasně sníží poptávku na trhu, což asi přidusí ekonomický růst. A kdo chvíli stojí na místě, tak už ostatní nemusí dohnat.

Stejně tak se rozkolísá situace stavebních spořitelen, momentálně jedné z nejstabilizovanějších částí bankovního sektoru. Ve stavebních spořitelnách je významným způsobem angažován zahraniční kapitál, proto se též zvýší nedůvěra - nejenom tohoto zahraničního kapitálu - v Českou republiku jako zemi, v níž nejsou chráněny zahraniční investice. Stejně tak přinejmenším některé stavební firmy financované prostřednictvím úvěrů stavebních spořitelen se ocitnou v obtížné situaci. Za těchto okolností nelze předpokládat zvyšování efektivnosti stavební výroby. Tyto okolnosti povedou bezprostředně ke snížení příjmů státního rozpočtu, avšak zatížení jeho výdajové stránky se přitom v pětiletém horizontu významně nesníží, tudíž ani nemůže být zvýšena sociální podpora těm tzv. nejpotřebnějším, ani nemůže být zrušena daň z převodu nemovitostí či dědická daň, což je navrhováno jako kompenzace za zrušení státního příspěvku na stavební spoření.

Pro ujasnění charakteru přerozdělování, k němuž dochází díky státně podporovanému stavebnímu spoření, uvažujme různé situace daňového poplatníka se třemi dětmi, pracujícího například jako číšník, tedy v určité shodné demografické a profesní situaci, avšak s různým příjmem, který umožňuje mu nebo neumožňuje účast na stavebním spoření při minimální úložce 1500,- Kč měsíčně na jednu osobu. Pro počátek předpokládejme, že pokud čistý příjem na jednu osobu nepřesáhne 3500,-Kč, tato osoba se tohoto spoření nemůže účastnit. Tyto tvrdé parametry nám umožní zvýraznit míru přerozdělování, které účast na stavebním spoření přináší.

Situace I., v níž tento číšník nemá takové příjmy, které by umožňovaly spořit, pracujícího například v restauraci čtvrté cenové skupiny Jeho čistý příjem musí činit celkem přibližně 14000,-Kč. S použitím modelového výpočtu (viz www.finance.centrum) lze určit, že jeho hrubý příjem činí 17012,-Kč, z toho daň z příjmu činí 885,-Kč, sociální pojištění 1761, -Kč, zdravotní pojištění 766,- Kč a příspěvek zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění 4424+1532, - Kč. Tento poplatník přispěje do veřejných fondů částkou 9028,-Kč. Tento poplatník odvede ještě více než jednu čtvrtinu čistého příjmu odvede na nepřímých daních (tuto podmínku lze uvažovat též pro níže uvedené situace).

Situace II. Chce-li daňový poplatník začít spořit s využitím výhod stavebního spoření, musí se nechat zaměstnat v restauraci třetí cenové skupiny a vydělat dodatečně nejen o 1500,- Kč více čistého příjmu, ale musí vzhledem k delšímu časovému trvání tohoto spoření si začít vytvářet určité rezervy, například ve výši 500,-Kč pro nepředvídatelné okolnosti (nezaměstnanost, nemoc apod.), které začne ukládat v některé z bank. Za těchto okolností jeho čistý příjem bude činit 16000,-Kč, jeho hrubý příjem 19693,-Kč, z toho daň z příjmu vzroste na 1230,-Kč, sociální pojištění na 1576,-Kč , zdravotní pojištění 887, -Kč a příspěvek zaměstnatele na sociální a zdravotní pojištění 5121+1773,- Kč. Příspěvek tohoto poplatníka do veřejných fondů ve formě přímých daní a pojištění vzrostl na 10587,-Kč. Dodatečný příspěvek státu na měsíční úložku ve výši 1500,- Kč je 375,-Kč. Obdobný poměr je zachován též u státní podpory penzijního připojištění. Jinými slovy, příspěvek veřejných financí na stavební spoření přinesl státu ještě před jeho vynaložením 1529, - Kč, tedy čistý přínos pro veřejné finance činí více než 1154,- Kč. Jenom z tohoto příjmu jsou schopny veřejné finance přispět na tři další účastníky stavebního spoření s maximální úložkou.

Situace III. Rozhodne-li si poplatník založit dvě stavební spoření, jeho čistý příjem číšníka musí vzrůst na 18000,-Kč po přechodu do restaurace druhé cenové skupiny, tj. jeho hrubý příjem musí dosáhnout 22498,-Kč , z toho daň z příjmu bude činit 1685,-Kč, sociální pojištění 1800,-Kč, zdravotní pojištění 1013,-Kč, příspěvky zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění dosáhnou výše 5850+2025,- Kč, čili tento poplatník sice na spoření dodatečně celkem dostane příspěvek ve výši 75O,-Kč, ale předtím odvede na přímých daních a pojistném12373,- Kč. Oproti situaci I vzrostl jeho čistý příspěvek na veřejné účely o 2595,-Kč, z jeho příspěvku je možné přispívat na téměř sedm střadatelů.

Situace IV. Bude-li poplatník si chtít založit tři stavební spoření, musí začít pracovat ještě usilovněji, zvýšit si kvalifikaci apod., aby mohl přejít jako číšník do restaurace první cenové skupiny, kde jeho čistý příjem může činit minimálně 20000, - Kč, tedy jeho hrubý příjem by se musel zvýšit na 25356,-Kč, z toho by dělala daň z příjmu 2185,-Kč, sociální pojištění 2029,-Kč, zdravotní pojištění 1142,- Kč, příspěvek zaměstnavatele 6593+2283,- Kč. Jinými slovy, tento poplatník odvede na veřejné účely na přímých daních a pojištění částku 14232,-Kč, aby potom dostal dodatečně zpět ze státního rozpočtu 1125,-Kč., tedy do pokladen veřejných financí přidá 13107,-Kč. Ve srovnání se situaci I díky veřejné finance získají 4079,-Kč navíc, tj. je možné přispět .téměř jedenácti střadatelům.

Situace V. Poplatník, který by chtěl uzavřít čtyři smlouvy o stavebním spoření, musel by například začít dělat číšníka ve tříhvězdičkovém hotelu, což by mu pomohlo snad dosáhnout čistý příjem minimálně ve výši 22000, - Kč, jeho hrubý příjem lze potom uvažovat ve výši 28213,-Kč. Z tohoto příjmu by poté odvedl daň z příjmu 2658,-Kč, sociální pojištění 2258,-Kč, zdravotní pojištění 1270,-Kč, příspěvek zaměstnavatele by pak činil 7336+2540,- Kč. Tedy jeho celkový příspěvek na veřejné fondy ve formě přímých daní a pojistného bude činit 16089,- Kč, aby poté dostal ze státního rozpočtu příspěvek na své spoření ve výši 1500,-Kč. Veřejné finance tak budou rozhojněny o příjem 14589,- Kč. Srovnáním se situací I lze říci, že díky této pilné včeličce lze rozhojnit veřejné finance o 5561,-Kč a podpořit tak spoření téměř 15 klientů stavebních spořitelen, a nebo samozřejmě lze tuto částku použít na jiné bohu a státu milé účely.

Přínos stavebního spoření pro soustavu veřejných rozpočtů vyplývá také z toho, že každý další příspěvek na stavební spoření pro daňového poplatníka ve výši 375,-Kč zvýšil podstatně jeho mezní přínos z hlediska příjmů této soustavy postupně o 1559, -Kč, 1786,-Kč, 1900,-Kč, 1816,-Kč, tedy celkem 7061,-Kč při vynaložení celkem 1500,-Kč za předpokladu, že se tímto spořením zakládá snaha tohoto poplatníka zvyšovat své příjmy. Trochu jinak však vypadá přínos stavebního spoření z hlediska příjmů státního rozpočtu tvořeného zde toliko přímými a nepřímými daněmi.

Dejme tomu, že výše uvedená struktura příjmů je mezi 25 číšníky – od nejnižší k nejvyšší příjmové hladině - rozložená podle klíče 9:7:5:3:1 a že výše příjmů je určujícím kritériem pro zařazení jednotlivce do některé ze sociálních skupin (nejvyšší, vyšší, vyšší střední, nižší střední, nejnižší). Kdo k tomu jak přispívá? Příspěvek jednotlivých příjmových skupin do veřejných rozpočtů z hlediska přímých i nepřímých daní je následující:

Situace I. 9 poplatníků z nejnižší vrstvy odvede za běžný měsíc v běžném roce do soustavy veřejných rozpočtů 81252,-Kč na přímých daní a pojistném a 31500,-Kč na nepřímých daních, celkem 112752,-Kč. Jeden poplatník obohatí výše uvedené rozpočty o 12528, -Kč, ale nedosáhne na žádnou státní podporu.stavebního spoření..

Situace II. 7 poplatníků z nižší střední vrstvy odvede 98609 (74109+24500),-Kč, protože od jejich čistého příjmu, vydaného na nákupy zboží a podléhající nepřímému zdanění v tomto roce, je nutné odečíst tu částku, kterou odkládají na úložky stavebního spoření a další spoření, v dalším roce získá navíc 2625,-Kč jako odměnu za svou snahu spořit..Jeden poplatník tak odvede 14087,- Kč a naopak do jeho peněženky připlyne asi o rok později 375,-Kč.

Situace III. 5 poplatníků z vyšší střední vrstvy odvádí za stejných podmínek 79365 (61865+17500),-Kč, jako prémii ke stavebnímu spoření získává navíc 3750,-Kč, ve vztahu k jednomu poplatníkovi to činí 15873, - Kč a 75O,-Kč.

Situace IV. 3 poplatníci z vyšší vrstvy odvádí 53196 (42696+10500),- Kč a v příštím roce dostanou zpět na prémiích ke stavebnímu spoření 3375,-Kč, jeden poplatník odvádí 17732,-Kč a získává na stavebním spoření dodatečně 1125,-Kč.

Situace V. 1 poplatník z nevyšší vrstvy odvádí 19589 (16089+3500),-Kč, aby zpětně dostal 1125,-Kč.

Celkově vyplacená částka státní podpory se rovná 10875,- Kč, což ve vztahu k celkovému objemu daní a pojistného ve výši 363511,-Kč představuje téměř 3% celkových příjmů (a výdajů) veřejných rozpočtů v našem modelu vztaženého k jednomu měsíci kalendářního roku. Podíl jednotlivých příjmových vrstev na příjmové stránce veřejných rozpočtů není rozložen podle poměru 9:7: 5:3:1, ale podle poměru 5,756:5,034:4,0515: 2,716:1, po započtení státní podpory stavebního spoření se tento poměr modifikuje na 6,107:5,198 :4,095:2,698 :1. Po zavedení stavebního spoření si relativně nejvíce pohoršily nižší vrstvy, naopak si polepšily vyšší vrstvy, tedy progresivita daňového břemene se zmírnila..

Modelování dopadů stavebního spoření na jeho účastníky i státní rozpočet II

Zvýšení sklonu ke spořivosti dlouhodobě vede ke snaze každého výše uvedeného daňového poplatníka posílit svou pozici v rámci sociální struktury, ke snížení tendence k utrácení, takže ceny se snižují, kupní síla peněz roste, v důsledku těchto procesů se reálné mzdy a kupní síla peněz zvyšují a ve všech vrstvách se zvyšuje, posiluje se schopnost spořit, z toho všeho těží i nejnižší vrstva, takže i pro ní se otevírá prostor v dalším cyklu pro účast na stavebním spoření, pro ostatní vrstvy se dále rozšiřuje (kromě vrstvy nejvyšší). Dejme tomu, že nyní každý poplatník jako účastník stavebního spoření bude schopen uspořit o 2000,- Kč více, přičemž jednotlivci výnos ze svých úložek na stavebním spoření přesouvají na jiné bankovní produkty, tedy spoří zvýšenou měrou též v dalším cyklu.

Situace Ia. Daňový poplatník s čistým příjmem 14000,-Kč odvede sice stejnou sumu přímých daní a pojistného ve výši 9028,-Kč, avšak sníží se částka odváděná na nepřímých daních na 3000,-Kč o 500, Kč, tedy celkově odvádí 12028, -Kč. Po započtení státní podpory stavebního spoření 375,- Kč odvede 11653,-Kč, jeho příspěvek k příjmům veřejných rozpočtů za jeden kalendářní měsíc se sníží o 875,-Kč. Devět poplatníků s touto úrovní příjmů přispěje do těchto rozpočtů částkou 104877,-Kč a získá ze státního rozpočtu ve formě státní podpory stavebního spoření 3375,-Kč..

Situace IIa. Poplatník s čistým příjmem 16000,-Kč odvede na přímých a nepřímých daních 13587 (10587+3000),-Kč, po započtení státní podpory ve výši 750,-Kč odvede 12837,-Kč, tj. jeho podíl se snižuje o dalších 1250,- Kč. Ve srovnání se situací před zahájením stavebního spoření (případně při jeho zrušení) odvede méně o 1750, - Kč na pojistném, přímých a nepřímých daních za kalendářní měsíc po započtení státní podpory. Sedm poplatníků s tímto příjmem odvede 89859,-Kč a ze státního rozpočtu získá 5250.-Kč..

Situace IIIa. Poplatník s čistým příjmem 18000,-Kč odvede 15373 (12373+3000) – 1125 (státní podpora), tj. 14248, - Kč, tedy jeho příspěvek se snižuje o dalších 1625, - Kč. Ve srovnání se situací před zahájením spoření však odvede méně na pojistném, přímých a nepřímých daních po započtení státní podpory o 2625,-Kč. Pět poplatníků tak přispěje do veřejných rozpočtů 71240, - Kč a ze státního rozpočtu získá 5625,-Kč.

Situace IVa. Poplatník s čistým příjmem 20000,- Kč odvede 17232 (14232+3000) - 1500 (státní podpora), tj. 16332, -Kč, tedy odvede méně o dalších 1400,- Kč. Ve srovnání se situací před započetím stavebního spoření odvede méně na pojistném, přímých a nepřímých daních po započtení státní podpory o 1900,-Kč. Tři poplatníci přispějí na veřejné účely částkou 48996, - Kč a získají 4500,-Kč.

Situace Va. Poplatník s čistým příjmem 22000,-Kč odvede 19089 (16089+3000) – 1500 (státní podpora), tj.17589, tedy odvede méně o dalších 500,-Kč. Ze státního rozpočtu získává obdobně jako v situaci V 1500, -Kč. Ve srovnání se situací před započetím stavebního spoření odvede méně celkem na pojistném, přímých a nepřímých daních po započtení státní podpory 4000,-Kč.

Podíl jednotlivých příjmových vrstev na příjmové stránce veřejných rozpočtů nyní není rozložen podle poměru 9:7: 5:3:1 (podle počtů poplatníků), ani podle poměru 5,756:5,034:4,0515: 2,716:1 jejich daňového břemene, ani podle modifikované poměru 6,107:5,198 :4,095:2,698 :1 po započítání státní podpory, ale rozšíření spoření do všech sociálních vrstev vede k poměru 5,963:5,109:4,05:2,786:1. Rozložení daňového břemene se tak zčásti vrací k situací před zahájením stavebního spoření ze státní podporou, ale relativně se zlepšilo postavení především středních vrstev. Příjmy veřejných rozpočtů se snížily o 30950,- Kč na 332561,-Kč při zvýšení výdajů státního rozpočtu o 9375, - Kč na 20250,- Kč, což při vyrovnanosti veřejných rozpočtů představuje 6,1% všech jejich výdajů (a daleko vyšší podíl na výdajích státního rozpočtu). Ministr financí se hroutí a podává demisi, ministr průmyslu a obchodu si mne ruce nad potencionálními možnostmi zvyšování bytové výstavby.

K výše uvedenému je vhodné dodat ještě několik poznámek:

1. Podle mého názoru vzrůst příjmů bude muset být uvažován ve skutečnosti strmější, což znamená, že daňový poplatník začne o čtvrtém spoření ve skutečnosti uvažovat až tehdy, bude-li se jeho čistý příjem pohybovat okolo 30000,-Kč jako vedoucího číšníků ve výše uvedeném hotelu, jeho hrubý příjem by činil 40213,-Kč, daň z příjmu 5185,-Kč, sociální pojištění 3218,- Kč, zdravotní pojištění 1810,- Kč, a příspěvek zaměstnavatele 10456 + 3620,- Kč, protože výše příjmu, která umožňuje úložky stavebního spoření ve výši 6000,- Kč, bude vyvolávat jak trend k vyšší běžné spotřebě (i s využitím spotřebitelského úvěru), tak i trend k vyšší tvorbě majetku, tak i snahu po vytváření vyšších hotovostních rezerv

2. Dále zde se neuvažují dodatečné (multiplikační) efekty pro státní rozpočet vzniklé jak hospodařením stavebních spořitelen, tak i celé bankovní soustavy, do které díky zvýšenému pracovnímu úsilí daňových poplatníků.připlynulo až o 2000,-Kč více, případně ve druhém kole ještě dalších 6500,-Kč, kromě toho vzniká dodatečný prostor pro další emisi vládních dluhopisů, poptávaných stavebními spořitelnami.

3. Státní podpora spoření umožňuje překonat případnou bariéru motivace, zakódovanou v dané daňové soustavě a snižuje tak tendenci k tzv. substituci práce volným časem ve větší míře než při samotném snížení daní. . Bude-li uvažováno pro srovnání odpovídající snížení daně z příjmů, toto snižování se bezprostředně projeví v  růstu čistých běžných příjmů jednotlivců, což se projeví alespoň částečně v jejich ochotě žít na dluh, využívat spotřebitelský úvěr apod., prohloubí se rozdíly mezi jednotlivými příjmovými vrstvami obyvatelstva, které se stanou více neprostupnými, zakonzervují se.

4. Státní podpora spoření umožňuje hovořit o téměř rovné dani z příjmů pro účastníky stavebního spoření. Vezmeme-li do úvahy situace II-V, velikost daně z příjmů placená poplatníkem, činí v těchto situacích postupně 855, 935, 1060 a 1158,- Kč. Budeme-li považovat za realističtější částku v prvním bodě tohoto odstavce, lze hovořit o výraznější progresivitě této daně ve vztahu k  situaci V.

5. Podmínka, že stavební spoření lze vybrat například už po jednom roce, by z hlediska státních financí znamenala jediné. Jestliže by v běžném roce daňový poplatník utratil tuto částku postupně například za potraviny nebo služby, zdaněných pěti procentní sazbou daně z přidané hodnoty, tak naspořenou částku daleko pravděpodobněji utratí za předměty dlouhodobé spotřeby zdaněných částkou 22% sazbou. Efektivnost této záměny pro stát se snižuje s délkou spořícího cyklu, i když zcela nemizí ani při pětiletém cyklu. I když budeme předpokládat jednotnou sazbu daně z přidané hodnoty, tak stát nejprve získá příjmy z této daně při koupi statků dlouhodobé spotřeby zaplacených prostřednictvím stavebního spoření, aby poté v jednom konkrétním případě tuto daň vrátil ve formě státní podpory. A v tomto případě si jednotlivci a rodiny budou muset začít více vydělávat a spořit, aby získali prostředky pro opětovný nákup tohoto statku (televizoru, počítače), na jehož užívání si již zvykli.

S využitím analýzy výše uvedených modelových situací lze říci, že rostoucí účast na stavebním spoření je nejvíce ze všeho výrazem rostoucí kupní síly všeho obyvatelstva. Státní podporu si hradí jednotlivé příjmové skupiny samy s jistou spoluúčastí vrstev vyšších. Tato spoluúčast vyšší vrstvy na zlepšování situace vrstvy nižší vede objektivně k rozšiřování její sociální základny, což má jak za následek zesilování vnitřní konkurence mezi příslušníky této vrstvy, tak také posilování její pozice uvnitř společnosti, což má za následek šíření hodnotových postojů této vrstvy v celé společnosti, a tím i integraci této společnosti jako celku. Díky spoření, přesněji díky zvyku spořit a více vydělávat, za několik cyklů se jedinci přesunu do vyšší vrstvy. To znamená, že v této vrstvě vzroste konkurence mezi jejími příslušníky Až výše uvedené hodnotové postoje jsou v dostatečné míře rozšířeny v této společnosti, tak je možné uvažovat například o doplnění stimulačních pobídek obsažených ve státní podpoře spoření odpovídajícím snížení daně z příjmů, případně i daní nepřímých. V diskusi navrhované zrušení daní z převodu nemovitosti, dědické a darovací by už nemělo vůbec žádný vliv na výchovu obyvatelstva ke spoření, protože se týká obyvatel, kteří už nějaký majetek mají.

Samotné stavební spoření se státní podporou působí na snižování inflace, přesněji na zvyšování kupní síly obyvatelstva, a v důsledku tohoto procesu na postupné změkčování podmínek pro (stále se rozšiřující) účast obyvatelstva v tomto procesu Jeho rozšiřování vede v tendenci jak k zvyšování příjmů veřejných financí - prostřednictvím posilování motivace jednotlivců k dosahování vyšších čistých příjmů - ve formě daně z příjmů a přijatého pojistného na sociální a zdravotní výdaje, tak na přímé zvyšování výdajů státního rozpočtu, tak také ke snižování objemu nepřímých daní.

Hladík, R.:Stavební spoření zůstává obestřeno mnoha mýty. Hospodářské noviny 31.12. 2001, s.11.

Pektor, P.:Stavební spoření. Ekonom, 1992, č. 45, s. 22-23.

Plachký, M.:Co lze očekávat od stavebního spoření? Ekonom, 1992, č. 49, s. 27.

Vostatek, T.Sporné stavební spoření. Hospodářské noviny 9. 1. 2002, s. 11.

Zachrdla,.P.: Stavební spoření bez mýtů. Hospodářské noviny 14. 1. 2002, s. 11.

Část stati publikována ve formě dopisu čtenáře Otazník nad stavebním spořením v Hospodářských novinách v roce 2001, další část, týkající se modelování stavebního spoření na jeho účastníky i státní rozpočet, byla publikována pod názvem Stavební spoření: příspěvek k diskusi V: Výsledky vědecké práce studentů doktorského studia EKF VŠB-TU Ostrava 2002. Sborní příspěvků z mezinárodní konference studentů doktorandského studia 21. května 2002 v Ostravě. Ostrava, Vysoká škola báňská - Technická universita Ostrava - Ekonomická fakulta 2002, s.33-36.