Řezník, J.: Ekonomická analýza příležitostí: časový a prostorový aspekt. Prolegomena k teoretickému zkoumání. Ostrava, MONTANEX a. s. 1997, 196 str.

Recenzovaná publikace je výsledkem vědecké práce autora, který v letech 1995 - 1997 získal grant Grantové agentury ČR. V úvodu své práce cituje J.R.Hickse, který říká: “část ekonomické teorie ... je čistou teorií, která není spojena s konkrétním časem a místem". V souvislosti s tím formuluje autor cíl svého snažení:“Jde o to, jakým způsobem zahrnout do této teorie časové a prostorové hledisko jako její nedílnou součást" (s. 5).

Problematika zavádění časové dimenze do ekonomické teorie představuje bezesporu jeden z jejích nejsložitějších problémů, o čemž svědčí rozsáhlá řada prací z oblasti ekonomické dynamiky, pokusy predikovat chování hospodářských subjektů, diskuse o logickém a historickém čase a v neposlední řadě i pokusy o zavádění historického času do ekonomické analýzy. Autorovi jde především o zavedení časového a prostorového rozměru do analýzy lidských aktivit probíhajících v procesu “výběru, vyhledávání, výměny a produkce příležitostí (nových možnosti)" (s. 5), resp. o promítnuti časoprostorového komponentu do základních témat zkoumání ekonomické a prostorové analýzy.

O naplnění tohoto cíle usiluje autor v šesti kapitolách, své poznatky pak shrnuje v závěrečné, sedmé kapitole. Úvodní kapitola je věnována základním předpokladům a teoretickým východiskům. Výchozím bodem autorova zkoumání je pojetí ekonomie jako vědy o bohatství, jež - na rozdíl od tradičních teorií - definuje jako určitou množinu “příležitostí pro jednotlivce l společnost, jejichž mírou je společenský čas, který má jednotlivec i společnost k dispozici v péči o udržení a zlepšení života" (s. 172).

Druhá kapitola je věnována tržnímu mechanismu a jeho regionálním dimenzím. Autor vychází z přesvědčení, že hledání odpovědi na otázku začlenění prostorového a časového aspektu analýzy příležitostí do ekonomické teorie je možné začít právě rozvíjením teoretických východisek modelu dokonalé konkurence při použití rozboru fungování tržního mechanismu (s. 28). V souvislosti s tím odmítá předpoklad o dokonalé mobilitě zdrojů, který, podle jeho názoru, v případě trhu koncentrovaného do jediného bodu a jediného časového okamžiku může a musí nabývat nulových hodnot. Proto navrhuje model výměny, “který nevyžaduje trh koncentrovaný do jediného místa a jediného oasového okamžiku a zahrnuje l výměny odbývající se v čase a mající charakter výpůjček" (s. 29). Jde o model fungování směn a výpůjček (výměn) a tržního mechanismu za předpokladu omezené mobility zdrojů.

Ve třetí kapitole nazvané Statky a zdroje se autor zabývá rozměrem, strukturou a kvalitou užitných hodnot. V této souvislosti ukazuje, jakým způsobem se časová a prostorová dimenze analýzy příležitosti promítá do parametrů užitné hodnoty statků a zdrojů. Na základě toho pak za míru užitných hodnot volí společenský čas.

Ve čtvrté kapitole nazvané Trhy autor opouští kvantifikovatelné pojetí efektivnosti jako vztahu výstupů a vstupů a nahrazuje je ne příliš snadno uchopitelnou definici" efektivnosti jako schopnosti systému “přeměňovat se na vyšší systém v historickém slova smyslu" (s. 74). Kritéria efektivnosti příležitostí vztahuje ke specifickému členění času, k němuž dospívá na základě rozlišení tří funkcí vlastnictví: funkce spotřebitele (význam je dán společenským potenciálem, jehož mírou je společenský čas), funkce pracovníka (význam je určen výrobním potenciálem, jehož mírou je nezbytný čas) a funkce hospodáře (význam je dán inovačním potenciálem, jehož mírou je volný čas). Autor se dále zabývá vazbami mezi kritérii efektivnosti na jedné straně a tržními vztahy a členěním produktu na straně druhé. Závěr kapitoly je věnován kritériím efektivnosti jako kritériím rozhodováni.

Pátá kapitola nazvaná Rezervy je věnována významu tvorby rezerv pro fungování tržního mechanismu v podmínkách omezené mobility zdrojů, kdy dochází k tržním selháním. Omezená mobilita zdrojů se, podle názoru autora, projevuje primárně dvěma typy tržních selhání: určitým relativně stabilním rozmístěním zdrojů a regionalizací trhů, která se sekundárně projevuje třemi dalšími způsoby: strukturálním, rozpočtovým a měnovým selháním. V souvislosti s tím se autor zabývá významem tržních selhání pro fungování tržního mechanismu a ukazuje, jak si trh sám vytváří v podmínkách omezené mobility zdrojů prostřednictvím aktivit svých jednotlivých účastníků mechanismus svého vlastního fungování a rozvoje, což z dlouhodobého hlediska umožňuje přiblížit se podmínkám dokonalé konkurence sice za cenu dalších nákladů, nicméně s perspektivou možnosti zvyšování jeho celkové výkonnosti a rozmanitosti. Podmínky dokonalé konkurence je však možné dosáhnout spíše v rámci ekonomiky při regionálních selháních.

V šesté kapitole nazvané Produkce se autor zabývá klasifikací a strukturou jednotlivých výrobních zdrojů, přičemž mu nejde o tzv..funkční separabilitu produkční funkce, ale o to, aby ukázal, “jakým způsobem a za jakých podmínek při omezené mobilitě zdrojů tržní mechanismus udržuje ekonomickou a prostorovou dynamickou rovnováhu a stabilitu a jaké náklady v souvislosti s tím vynakládá a jak struktury zdrojů, trhů, statků a rezerv působí zpětně na produkční funkci" (s.174).

Na první pohled je kniha Jiřího Řezníka prací nepříliš rozsáhlou, na druhé straně však překvapí čtenáře svou hutnosti a obsažnosti, značným množstvím citátů, jakož i úsilím o originální přístupy a řešeni. V souvislosti s tím ji shledají zajímavou nejen ti, kteří se zabývají prostorovou analýzou a ekonomickou teorií jako takovou, ale i mnozí další čtenáři.