Diskuse o regionální problematice (viz Macháček, 1995)se pohybuje v oblasti dosud teoreticky nevyjasněného propojení a syntézy prostorové a ekonomické analýzy a jejich praktických aplikací, přičemž však právě základnou jejího dalšího rozvíjení musí být jak teoretická, prostorová a veřejná ekonomie, tak i regionální věda vůbec. Dále budu rozebírat pouze další možnosti rozvíjení sociálně ekonomického prostorového nebo regionálního konkrétně orientovaného výzkumu.

Snahy o řešení problémů spjatých s tímto prostorovým přístupem vedly jednak při akceptaci myšlenek keynesiánského proudu v obecné ekonomii ke konstituování regionální ekonomie, zabývající se navíc např. dynamikou a strukturou regionální ekonomiky (Nowotny,1971,,s.10), jednak na obecnější úrovni k chápání prostoru jako faktoru způsobujícího nedokonalou (prostorovou) konkurenci, určité nerovnoměrné uspořádání ekonomických aktivit i zdrojů a konečně k pokusům o vypracování teorie prostorové rovnováhy v ekonomii, stavějící si za cíl analýzu podmínek existence rovnováhy všech vzájemně propojených ekonomických činností, její stability a optimálnosti s využitím bohatého matematického aparátu topologie (podobně jako v teorii obecné ekonomické rovnováhy) a fuzzy množin. Mezitím docházelo, došlo a dochází též k relativně rychlému vývoji samotné ekonomické teorie, i když v jistém smyslu opožděnému za vývojem prostorové a regionální ekonomie, které již dávno před druhou polovinou osmdesátých let přinejmenším od artikulace Perrouxovy teorie polarizovaného rozvoje je známa v podstatě jedna z nejnovějších myšlenek teoretických ekonomů, že "...bohatství země nevyplývá ze soustředění činnosti vlády na rozdělování důchodů, ale plyne z jejího zaměření na stimulaci produkce..." (Levinson,1992,s.178).

Toto zpoždění souvisí se stavem současného ekonomického myšlení. Jak napsal Mark Blaug, "...retrospektivní hodnocení ukazuje na trvale se udržující opomíjení prostorové problematiky ekonomy, náležejícími k hlavnímu proudu teorie ... V konečném důsledku veškeré pokusy objasnit toto záhadné pohrdání teoriemi lokalizace ... se končí odvoláním na konservatismus a myšlenkovou jednostrannost ..., i když rozluštění tohoto tajemství může být jednodušší, než si představujeme."(Blaug, 1994, s. 632-633)

- regionální věda, ekonomická integrace, regionální politika;

- regionální věda a malé a střední podniky v regionálním rozvoji;

Podle P. Nijkampa (presidenta Regional Science Association International) "v historii RSA (Regional Science Association) se projevily pozoruhodné tendence. Na jedné straně byl vytvořen soubor nástrojů, těsně spjatých s tradičními ekonomickými analytickými nástroji a na druhé straně byly tyto nástroje vloženy do určitého prostorového rámce, čímž se staly omnoho užitečnější než kdykoliv předtím."(Nijkamp, 1986, s. 44)

- analýza efektivnosti i spravedlnosti a distribuční analýza prostorových systémů nebo plánů

- analýza konfliktů a vícenásobných cílů při rozhodování- statistické, ekonometrické a prognostické metody a metody zpracování dat

- problémy týkající se životního prostředí, přírodních zdrojů a energie

Diskrepance mezi rozvojem ekonomické teorie a dosud klasickým způsobem pěstované regionální ekonomie a politiky od doby jejího vzniku po druhé světové válce ve vyspělých kapitalistických zemích (srovnej Hučka,1992, s.4nn) se bezprostředně promítla v rámci aplikované ekonomie do pozoruhodné konstatace, že i ti, kdož věří všeobecně v sílu tržního mechanismu, mohou být obhájci určité formy regionální politiky: "In practice, imperfections exist and even those who believe in the market mechanism may still advocate some form of regional policy."(Griffiths,-Wall,1991,s.399). Zde je užitečné si připomenout, že základem této víry jsou teoreticky rozpracované modely dokonalé konkurence, v nichž je předpokládána dokonalá mobilita zdrojů.

Dosavadní jednota hlavního proudu teoretické ekonomie tak vychází spíše z jednotného přístupu ke zkoumání reality (porovnávání mezních nákladů s mezními užitky), než z dostatečně obecného teoretického modelu reality samotné, který by mohl být vždy konkretizován dle potřeby na libovolné úrovni pro ten či onen případ, jev či vývojovou tendenci. Teorie musí být vždy tak obecná, a zároveň vždy tak konkrétní, aby se do ní "vešly" všechny možné případy, aby vysvětlovala "vše".

Samotné úvahy o místu a významu regionální problematiky a a tím regionální politiky pro fungování tržního mechanismu vycházejí z odlišného chápání obecné teoretické premisy omezené mobility zdrojů v prostoru a čase, tedy z představy, jíž se velmi výrazně na první pohled navzájem různí paradigma prostorové a ekonomické analýzy. "Velká část ekonomické teorie od A. Smithe až po Keynese se odehrává v ekonomické ,zemi zázraků' bez dimenzí času a prostoru." (Siebert, 1970, s. 1). Samotná regionální analýza je někdy nazývána "ekonomii (prostorové) imobility faktorů" (Viz Nowotny, 1971). Přičemž právě omezená mobilita zdrojů vede k utváření základních ekonomických struktur.

Dokonalá mobilita zdroje znamená, že tento zdroj přestává mít význam lokalizačního faktoru, alespoň v rámci toho prostoru, na nějž se tato mobilita vztahuje. Naopak tento zdroj v míře přibližování se k tomuto stavu se stává takovým zdrojem, díky němuž k alokaci různorodých zdrojů ve vhodném prostorovém i časovém bodu, potřebných k té či oné produkci, požadovanou v tom místě či čase v té či oné struktuře může vůbec docházet.

Následkem je existence mikronerovnováh, nutících domácnosti vytvářet úspory a podniky zásoby. Tyto mikronerovnováhy jsou zapřičiněny danou mezní mírou mobility zdrojů. Zároveň však dochází k vytváření prostorové i vlastnické konkurence, kdy pro podnik (i při optimálním rozmístění zdrojů) se stává efektivním při snížení nabídky ve svém teritoriu (při odpovídajícím zmenšení poptávky tamtéž) proniknout do teritoria jiného podniku, kde se počne utvářet poptávka po dané komoditě.

Lze hovořit o regionálním selhání trhu, daným stupněm mezní míry mobility zdrojů a vynakládáním nákladů na její překonání, kdy jednotlivé subjekty si musí vytvářet rezervy (určitého druhu), spjaté s nutností kompenzovat a rekompenzovat nějakým způsobem, zjednodušeně řečeno, přepravní a transakční náklady, a kdy pro tyto subjekty se tak mění způsob dosažení jak optimální alokace zdrojů, tak hranice jejich výrobních možností.

Samotný jev regionálního selhání trhu je vždy souhrnem vlastnického a prostorového selhání mobility zdrojů v jistém stupni a v jistém směru. V těchto podmínkách nelze tržní rovnováhu v rámci jednotlivých tržních aktů bezprostředně dosáhnout.

Regionální selhání trhu se tak primárně projevuje dvěma způsoby: 1)určitým, relativně stabilním rozmístěním zdrojů, které však se může ve vztahu k neustálým změnám nabídky a poptávky projevovat jako strnulé a nepružné prostředí uskutečňování tržních transakcí, mající za následek vytváření rezerv, 2) regionalizací trhů, jejich prostorovým i sociálním vymezením, umožňujícím alespoň takto do určité míry omezovat negativní působení imobility zdrojů toho či onoho druhu pro ohraničený prostor toho či onoho rozsahu a definovaný tím či oním způsobem přenosu vlastnických práv ke zdrojům. Sekundárně se toto selhání projevuje třemi dalšími způsoby:

A) strukturálním selháním, zahrnujícím problematiku zpětných důsledků poskytování a produkce kolektivních a veřejných statků, rostoucích výnosů z rozsahu (úspor z rozsahu), rozdílu mezi čistým soukromým a čistým společenským produktem (problém externalit),

B) rozpočtovým selháním, projevující se přerozdělováním příjmů tržních subjektů a nutností institucionálního zabezpečení trhu,

C) měnovým selháním, projevující se navenek inflací a inflačními tlaky.

Výše uvedené efekty a defekty v souladu se současnou standardní ekonomickou teorií nazýváme tržními selháními též proto, že tyto jevy představují odchylky ve fungování reálného mechanismu trhu v jeho regionálním rozměru s porovnáním s modely dokonalé konkurence. To se týká např. také existence samotných peněz, jež není předpokládána nezbytně nutně ani teorií všeobecné ekonomické rovnováhy,ani teoretickými modely dokonalé konkurence. Ale samotná tržní selhání současně představují takové konstrukční prvky tržního (konkurenčního) mechanismu, jež umožňují jeho adaptivní rozvoj v reálných podmínkách omezené míry mobility zdrojů. Tyto prvky pak reálné tržní ekonomice umožňují dosáhnout své hranice výrobních možností jiným způsobem v jiné podobě, kvantitě produktu a s jinými alternativními náklady.

Pro úplnost a pohodlí případného čtenáře tohoto textu ještě si dovolíme upozornit, že základní osa našeho výkladu spočívá v tom, že z omezené mobility zdrojů je vyvozováno regionální selhání (dimenze) trhu. Tento jev vede k diskrepancím mezi společenskými a individuálními náklady na jednotku produkce, což má za následek strukturální selhání trhu (napřiklad monopoly a aglomerace). Tato strukturální selháni se projevují v rozdílech mezi individuální a společenskou výnosností jednotlivých zdrojů, což vede k tzv. jevům rozpočtového selhání jednotlivých tržních subjektů (např. monopolním ziskům, rentám atd.). Tato rozpočtová selhání vyúsťují v přerozdělování příjmů jednotlivých účastníků trhu vyvolávající cenové tlaky a vedou tak k jevům měnového selhání trhu, jež se promítá do inflačních tendencí.

Všechny tyto jevy lze odvodit z omezené mobility zdrojů a jejich změn, avšak zároveň právě ony představují způsoby, jak se ekonomický systém s tímto omezením vyrovnává a jak dokonce jejich prostřednictvím tuto mobilitu zvyšuje.

Samotná teorie jako taková má povahu kolektivního (veřejného) statku, patří všem a nikomu, její akceptace jedním jednotlivcem neomezuje její užitečnost pro ostatní, její užitečnost pro jednotlivce stoupá s mírou jejího povšechného uznávání; tento svůj charakter už musí mít pro svou paradigmatickou a axiomatickou povahu; její význam vynikne jen tehdy, je-li všeobecně respektována. Tento proces přijímání teorie, jejich axiómů a důsledků musí nutně mít své stupně, své etapy a své způsoby šíření. Její uznaní a případné ocenění určitou pospolitostí má svůj vliv na její dopad a akceptaci v jiných pospolitostech a skupinách.

Tyto okolnosti si vynucují formování trhů idejí (mechanismů intelektuální výměny) jako strukturalizovaných a specializovaných trhů s organizovanou komunikací jak uvnitř určité pospolitosti, tak i mezi jednotlivými pospolitostmi navzájem.

Trh idejí se utváří jako trh, pro nějž je charakteristická jak ne dost adresná a konkrétní nabídka produkce pro neznámé, budoucí trhy), tak též neindividualizovaná poptávka, což neumožňuje s dostatečnou přesností individualizovat a připisovat konkrétním osobám jak náklady, tak i efekty. Tvůrci teorií a inovací vstupují na trhy "bez poptávky po jejich zboží", které musí se teprve proměnit k jejich obrazu, musí rozbít, případně modifikovat panující paradigma, které automaticky klade odpor novým myšlenkám. Platnost samotných teorií je možné prověřit teprve v procesu jejich využívání.

Na narušení existujícího stavu je nutné vynaložit relativně vysoké náklady a kalkulovat s relativně vysokou mírou rizika neúspěšnosti (nepochopení). Aby tento práh byl pokud možno snížen pro obě strany, byl, je a bude nutné tento trh (jako i v jiných případech) hierarchizován, organizován, institucionalizován, případně i simulován, přičemž s velkou pravděpodobností výrazněji než na jiných dílčích trzích se jeho fungování a efektivitu bude positivně podmíněna tzv. tržními selháními.

Rozdílnost i spojitost ekonomické i prostorové analýzy, a zároveň současnou neúplnost každé z nich lze postihnout rozlišením tzv. schématu věcí a schématu situací (Körner, S., 1970, s. 20nn). Zatímco se prostorová analýza pohybuje v rámci schématu věcí, zabývaje se více či méně pohybujícími se věcmi a jejich lokalizací v určitých prostorových oblastech, tak ekonomická analýza si klade za úkol popsat jevy jako produkt volby jednotlivců, snažících se o maximalizaci svého užitku a pokoušejících se o alokaci omezených zdrojů pro dosažení navzájem si konkurujících cílů. (Hayne,199O,s.19;Becker,1990,s. 19nn.) Prostorová analýza však přijímá za svůj ekonomický přístup, jenž se zaměřuje na rozbor schématu té situace, v níž "subjekt, rozhodující se o provedení určité akce, si klade otázku, zda po uskutečnění akce na tom bude lépe než před jejím uskutečněním. Jde mu o mezní přínos akce, který vyplyne při aplikaci na ekonomická rozhodnutí, z porovnání mezních příjmů z mezními náklady."(Izák, 199O, s.984)

"Jakmile si jednou uvědomujeme možnost diferencovat svět kolem nás nejen na prostorově lokalizované věci, ale také na kvality a vztahy lokalizované v prostorových oblastech bez věcí, jsme v pokušení rozšířit onu metodu ... schéma situací ..., že se stane pokud možná co nejobecnější. Přitažlivost takového pokušení tkví hlavně v tom, že nám skýtá příslib jednoduchosti a pojmové ekonomičnosti určitého schématu, v němž věci ztrácejí charakter základních individuí a v němž rozdíl mezi kvalitativní změnou a pohybem nebude již více fundamentální."(Körner, S., 1970, s.22)

Zaměření teoretické (obecné) ekonomie na schéma situací dobře ilustruje následující úvaha: "...psychologie lidí zůstává zásadně stejná ve všech dobách a na každém místě; přítomnost je určována minulostí podle neměnných zákonů. Zdá se mi, že z velké části, jako ve fyzikálních vědách, bude muset prohlubování společenských věd spočívat na výzkumu vztahů a kvantit, které jsou invariatní v čase a prostoru.

A tak ať už jsou uvažované ekonomiky jakékoli, ať se jedná o jejich minulost nebo přítomnost, každá ekonomická činnost lidí ústí do hledání přebytku, do jeho realizace a do jeho rozdělování prostřednictvím zásadně neměnných procesů." (Allais,1988, s.184-185)

Z ekonomického hlediska lze odlišit věci jakožto zdroje dle jím vlastní (mezní míry) mobility, která určuje jak jejich místo na "mapě zdrojů", tak jejich kombinaci v transformaci určité kvantity vstupů na určitou kvantitu výstupů (produkční funkci).

Z kvantitativního hlediska je jejich místo na této mapě určeno pouze tím, jaké přepravní a transakční náklady, jak přímé, tak nepřímé si vyžaduje jejich zapojení do konkrétního transformačního procesu, přičemž náklady na přepravu rostou přímo úměrně s rostoucí vzdáleností mezi místem tvorby a použití zdroje a transakční náklady jsou přímo úměrné jeho vlastnické imobilitě a přičemž substituce těchto zdrojů je dána jejich mezní mírou mobility.

Proces transformace zdrojů ve statky má tedy svou časovou (sociální) a prostorovou dimenzi, promítající se ve stupni jejich mobility. Budeme-li předpokládat dokonalou mobilitu všech zdrojů, nebudou se vzájemně nijak odlišovat. Z ekonomického hlediska se bude jednat o jeden a tentýž zdroj. Všechny zdroje budou mít například tutéž (absolutní) míru substituce.

Právě v důsledku své specifické mobility jednotlivé zdroje (i při stejném stupni vzácnosti), projevující se např. v jejich rozmístění a v (omezené) míře jejich vzájemné substituce, hrají a mohou hrát odlišnou roli jak ve svém vzájemném působení, tak v jejich vlastním využití.

Těchto pět základních druhů schémat též s dostatečnou přesností postihuje rozdíly v přístupech prostorové ekonomie (schémata věcí), obecné ekonomie (schémata situací), regionální ekonomie (schémata věcí v polích), prostorové analýzy (schémata ryzích polí) a konečně i veřejné ekonomie (schémata substance) jako aplikované ekonomie.

Obecně lze říci, že ekonomická analýza objasňuje spíše způsoby vzájemných interakcí mezi volicími si jednotlivci s relativně stabilními preferencemi, tedy určité lokalizované kvality a relace, prostorová analýza zase svou pozornost spíše zaměřuje na proces a výsledky samotné lokalizace individuálních věcí jejich prostřednictvím v konkrétním čase a prostoru, regionální ekonomie pak navíc se zabývá strukturou a dynamikou vývoje samotných těchto věcí v kontextu s jejich neustále se měnícím se prostředím, tím, jak se navzájem ovlivňuje lokalizace věcí (zdrojů) a jejich vzácnost.

Absence integrálního začlenění prostorového (i časového) aspektu v ekonomické teorii se vrátila zadními vrátky zpět jak na úrovni všeobecné teorie ekonomické rovnováhy, tak i na úrovni obecné ekonomie v podobě tzv. tržních selhání. "...za nedílnou součást teorie všeobecné ekonomické rovnováhy budeme považovat nejen teorémy, které vyzdvihují pozitivní efekt tržních sil, ale též diskusi četných forem tržních selhání, tj. takových situací, kdy ziskový motiv z těch či oněch důvodů ekonomiku vede zavádějícím směrem."(Dědek, 1989, s.1286)

"Teoretikové, kteří za svůj referenční bod berou úplnou všeobecnou rovnováhu, se přirozeně snaží vysvětlit různé, tomuto stavu cizorodé jevy jako ,selhání trhu,."(Tobin, 1988, s. 116) Výslovně je nutné zdůraznit, že právě J. Tobin tento stav vnímá jako odchylku od paradigmatu všeobecné rovnováhy, která sehrává v rámci ekonomické teorie roli jejího "jádra", a to i na nejkonkrétnější úrovni v podobě dílčí rovnováhy jednotlivého spotřebitele, jednotlivé firmy a jednotlivého odvětví.

Obsah tohoto paradigmatu (a jeho proměny) a jakož i jakéhokoliv paradigmatu v každé vědě tvoří více méně konzistentní soubor tvrzení (a jejich proměny), určující v ekonomické teorii jak způsob vidění skutečnosti v rámci relativně stabilizovaného, ale historicky proměnlivého předmětu jejího zkoumání, tak způsoby zacházení s empirickými fakty v daném směru jejího zájmu (a jeho proměny) a tak i tímto způsobem strukturu a směry výzkumu vůbec.

Proto ve shodě s R. Rugglesem lze vlastní výzkumný proces v ekonomii, spočívající na využívání určitých metodologických přístupů (matematická ekonomie, statistické metody, ekonometrie, institucionální ekonomie, spekulativní ekonomie) v různém stupni a v různé míře i specifických technik (klasifikační systémy, konstrukce modelů) a při existenci různých druhů výzkumných skupin (soukromé organizace ekonomického výzkumu, státní výzkum, akademický ekonomický výzkum) rozčlenit na čtyři po sobě jdoucí stádia analýzy:

"Jsou to: 1. zkoumání problému, 2. teoretické rozvíjení hypotéz, 3. empirické testování hypotéz a 4. zhodnocení závěrů. U každého daného výzkumného projektu jsou tyto kroky kumulativní v tom smyslu, že kterékoli jednotlivé stadium analýzy vyžaduje, aby předchozí stadia už byla tím či oním způsobem vykonána. Na druhé straně mohou dřívější stádia analýzy probíhat nezávisle na stadiích, která mají následovat. Je ovšem možné, že pozornost některého výzkumného pracovníka nebo výzkumné skupiny se obrátí k jednomu stadiu rozboru anebo že několik stadií splyne. Je však zapotřebí všech stadií, aby byl kryt celý rozsah ekonomického výzkumu. Dále, výzkumný projekt, který se především zabývá zkoumáním problému (1. stadium), může například záviset do značné míry na empirickém ověření (3.stadium) provedeném v jiných výzkumných projektech."(Ruggles, 1981, s. 414)

Soubor tvrzení, často nedokazatelných v rámci vlastní vědecké disciplíny (viz základní axiómy euklidovské geometrie, postulát racionálního chování jednotlivců v ekonomii) a často v podobě matematických modelů, toto její teoretické východisko tvoří pak základní rámec, v němž se pohybuje veškeré další zkoumání, používané metody, vyhledávání, selekce i zpracovávání empirických fakt i další konkretizace jejího předmětu.

"Velké kouzlo vědeckého snažení je nicméně právě ve spekulativním sledování nových myšlenek, které rozšíří horizont našeho chápání světa. Toto snažení nemá nic společného s intelektuální půvabnou gymnastikou: naopak, vědec klopýtá džunglí myšlenek a faktů, které jakoby se vysmívaly systému nebo logice, a ven se zpravidla dostane jen s prázdnou a se škrábanci. Nebezpečí hledání v sobě obsahuje i možnost, že cíle dosáhne nadaný soupeř, a toto nebezpečí nezmenšuje ani fakt, že soupeření se děje v rámci neobvykle rytířských pravidel na to, že jde o schopné a ambiciosní protivníky. A tak snaha dozvědět se něco více o tom, jak toto vyhledávání nových znalostí probíhá, je sama užitečným vyhledáváním nových znalostí, a my jí nezanecháme." (Stigler,1988, s. 199)

"Síla vědecké teorie se měří její schopností měnit malý počet axiomatických idejí v podrobné předpovědi pozorovatelných fenoménů ... Podobně platnost teorie se dá poměřovat tím, nakolik její předpovědi při vysvětlování jevů úspěšně soutěží s jinými teoriemi. ... Teorie totiž nabývá vlivu a vážnosti mezi vědci s tím, jak uspořádává stále větší množství fakt do snadno vybavitelných a použitelných vysvětlujících schémat a jak nově objevená fakta přizpůsobí svým požadavkům ... Fakta rozhodující pro pokrok vědy se dají získat buď experimenty zaměřenými tak, aby jich bylo dosaženo, nebo z nápaditého pozorování neporušených ... fenoménů. Věda vždy postupuje tímto oportunistickým klikatým způsobem." (Wilson, 1993, s,42)

Je samozřejmé, že tento základní axiomatický rámec teorie je právě tímto způsobem neustále překračován, že je též tak podrobován neustálé přímo i nepřímo vnitřní diskusi (vzájemně si konkurujícím badatelským programům) i vnějším podnětům z neustále se měnícího vnějšího prostředí, přičemž jedním ze základních cílů každé teorie i každé vědy je konec konců explikace a předvídání chování tohoto vnějšího prostředí nebo jeho určitého výseku.

Stejně tak jako není vědecky platná teorie, která by mohla být plně pochopena, není-li ilustrována svou aplikací na konkrétní případy. Čím více je nějaká teorie obecná, tím více její ilustrace vhodnými modely umožňuje plně pochopit její význam a dosah."(Allais,1988, s.182- 184)

Samotný pojem faktu a empirie (reality) vůbec je ovšem silně relativní a strukturovaný, tvrzení na úrovni paradigmatu regionální ekonomie je pouhým empirickým faktem pro ekonomii prostorovou. Naopak tento empirický fakt, začleněný do poznávacího aparátu prostorové ekonomie, by měl tvořit součást paradigmatu regionální ekonomie.

Smyslové vnímání jako takové nevysvětluje schopnost smyslů vnímat, je podřízeno aktivitám lidského poznávání a činnosti, jenž umožňují zařadit vnímané jevy na jakékoliv úrovni do širších souvislostí, objasnit jejich význam a povahu. Teorie se tak stává katalyzátorem získávání a zpracování jakýchkoliv empirických fakt. Samotná fakta tak mají v sobě zakódovanou svou (hodnotící) interpretaci z hlediska jejich pozorovatele.

Autoři těchto tvrzení jsou potom oceňováni, jejich díla jsou alespoň v rámci téže vědecké disciplíny známa, citována, vyhledávána i kritizována všemi ostatními zainteresovanými zájemci, angažujícími se v dané oblasti. Znalost těchto děl a schopnost rozvíjet a podepírat soubor těch či oněch tvrzení tím či oním způsobem je jedinou vstupenkou pro vstup do těchto koalic, skupin či klubů, pěstujících tu či onu vědeckou disciplínu. Pověz mi, v jaké společnosti se (duchovně) pohybuješ, a já ti povím, kdo jsi.

Pro prostorovou teorii v současnosti a jako vstupenka do elitního klubu prostorové analýzy jsou takovými vždy citovanými jmény J.H.von Thünen, A.Lösch, W.Isard, J.Tinberger, L.Kroon, E. S.Mills, J.H.Paelinck, N.Alao, C.Ponsard a mnozí další. Podrobná znalost děl na úrovni této vědecké disciplíny z oblastí teorie všeobecné ekonomické rovnováhy a obecné ekonomie, avšak i geografie je samozřejmá. Ze známých regionalistů je i na této úrovni citován např. H.W.Richardson. Pouze v rámci disciplíny regionální ekonomie jsou uznáváni F.Perroux a L.H.Klassen, i když oba dva se angažovali též v oboru prostorové ekonomie.

Každý badatelský program pak používá pro něj typické metody výzkumu, jejichž úkolem je co nejefektivněji rozpracovávat dané paradigma. Souhrnným výsledkem časově, prostorově i individuálně odlišných badatelských programů v rámci takto se rozvíjející vědecké disciplíny pak může například být následující schéma strukturovaného souboru tvrzení, potvrzující tak tímto způsobem nepřímo relevantnost našich výše uváděných úvah o hierarchické struktuře ekonomické a prostorové teorie. Tedy jde o vzájemně propojené rozvíjení filozoficko-teoretický principů, pojmového modelu společenských jevů, abstraktní teorie společenské skutečnosti, teorie středního dosahu, zároveň dílčí teorie i metod sběru a analýzy empirických dat (viz též Wspólczesne ..., 1992, s. 9)

Tato struktura vědecké teorie pak vyzdvihuje do popředí otázku součinnosti jednotlivých individuálních badatelských programů, jejich co nejefektivnějšího propojení i jejich vzájemné konkurence. Konkurence, nabývající zde též formu diskuse a kritiky, nemusí vést k vzájemnému potírání těchto programů, ale k jejich doplňování a obohacování.

Odpověď na tuto otázku bude v konkrétních případech různá v závislosti na charakteru těchto programů, především pak na způsobu rozvíjení daného paradigmatu, na míře jeho proměny (vyvrácení či potvrzení) v daném badatelském programu. Snaha o snižování výše uvedených nákladů však v každém případě povede k jistému stupni koncentrace a institucionalizace jednotlivých badatelských programů do určitých center, jejichž rámec pak může ulehčovat jejich vzájemnou komunikaci při rozvíjení a prověřování určitého souboru axiómů charakteristických pro další rozpracovávání regionalistické problematiky.

Adamčík,S.:Prostorová ekonomika a regionální věda I. Ostrava,VŠB 1968.

Adamčík,S.aj.:Teoretická východiska regionální hospodářské politiky.Ostrava,VÚROM 1993.

Allias,M.:Vůdčí směry mého díla. V:Nobelova cena za ekonomii IV. díl.Praha,EÚ ČSAV 1990, s.167-188.

Arrow,K.J.:Všeobecná ekonomická rovnováha: cíl, analytické prostředky, kolektivní výběr. V: Nobelova cena za ekonomii. I.díl. Praha, EÚ ČSAV 1988, s. 189-225.

Becker, G.S.: Ekonomiczna teoria zachowan ludzkich. Warszawa, PWN 1990. Přel.z angl.originálu The Economic Aproach to Human Behavior. Chicago, University of Chicago 1976.

Blaug,M.:Teoria ekonomii.Ujecie retrospektywne. Warszawa, Wydawnictvo Naukowe PWN 1994. Přel.z angl.originálu Economic Theory in Retrospect. Cambridge, Press Syndicate of the Cambridge University Press 1985.

Búček,M.:IV. Svetový kongres regionalistov. Ekonomický časopis, 1992, č.9, s. 706-710.

Dědek,O.:Teorie všeobecné ekonomické rovnováhy a optimální plánování. Politická ekonomie, 1989, č.11.

Griffiths,A.- Wall, S.: Aplied economics: an introductory course. -4th. ed.London, Longman 1991.

Hučka,M.:Základní rámce provádění regionální politiky v podmínkách transformace čs. ekonomiky.Kandidátská disertační práce. Ostrava, VŠB 1992.

Izák,V.:Tržní mechanismus-přednosti a selhání. Politická ekonomie, 1990, č. 8.

Klaassen,L.H.:Exercises in spatial thinking: case studies of regional development issues. Aldershot, Avebury Grower Company Limited 1988.

Klaassen,L.H.:Metódy výberu priemyselných odvetví pre stagnujúce regiony (vybrané kapitoly). Oblastné plánovanie a priestorová ekonomika. Informácie a štúdie č.12, s.1-46.

Klaassen,L.H.-Vanhove,N.: Regionální politika:evropský přístup. Ostrava, VÚROM 199O. Interní překlad Regional Policy: A European Approach. Brookfield USA-Hong Kong-Singapore - Sydney, Averbury 1987.

Körner,S.: Zkušenost a teorie. Esej z filosofie vědy. Praha, Svoboda 1970.Přel.z angl.originálu Experience and Theory. London, Routledge and Kegen Paul 1966.

Kuhn,T.S.:Štruktúra vedeckých revolúcií. Bratislava, Pravda 1982. Z angl.originálu The Strukture of Scientific Revolutions. Second Edition, enlarged. Chicago, The University of Chicago 1970.

Lacko,R.:Náčrt vývinu priestorovej ekonomiky. Teórie a prax kapitalistických krajin.Bratislava, Vyd. SAV 1969.

Levinson,M.:Nie tylko wolny rynek. Odrodzenie aktywnej polityki gospodarczej.Varšava, PWE 1992. Přeloženo z angl. Originálu Beyond Free Markets. The Revival of Activist Economics. Lexington, Lexington Books 1988.

Macháček,J.:Podstata a funkce regionální ekonomiky. Politická ekonomie, 1995, č.4, s.503-509.

Nijkamp,P.:25 rokov oblastnej vedy: minulosť a budúcnosť. Informácie a študie č.58. Bratislava, VÚOP 1986.

Nowotny,E.:Regionalökonomie-eine Übersicht über Entwicklung. Probleme und Methoden. Wien, Springer-Verlag 1971.

Pearce,D.W.aj.:Macmillanův slovník moderní ekonomie. Praha, Victoria Publishing 1994.

Ponsard,C.aj:Ekonomiczna analiza przestrenna. Poznaň, Wydawnictwo Akademii Ekonomicznej 1992. Přel. z franc.originálu Analyse économique spatiale. Paris 1988.

Regional Impact of Community policies in Europe. Studies in spatial analysis. Edited by W.Molle and R.Cappellin. Aldershot, Avebury 1988.

Regional'noje programmirovanije v razvitych kapitalističeskich stranach. Moskva, Izd.Nauka 1974.

Robinsonová,J.:Jak porozumět ekonomické analýze. Praha, Svoboda 1975.

Ruggles,R.:Vývoj metodologie.V:Přehled soudobých buržoazních ekonomických teorii II. Praha, Academia 1981, s.413–454.

Řezník,J.:Příspěvek k jednoduché syntéze přístupů k ekonomické a prostorové analýze ke zkoumání tržních mechanismů. Politická ekonomie, 1994, č.3.

Siebert,H.:K teórii oblastného rastu. Informácie a študie č.15. Bratislava, VÚOP 1970. Přeloženo z něm. originálu Zur Theorie des regionalen Wirtschaftswachtums. Tübingen, J.C.B. Mohr (Paul Siebeck) 1967, S. 1–113.

Stigler,J.G.:Proces a pokrok ekonomie. V:Nobelova cena za ekonomii. III. díl. Praha, EÚ ČSAV 1988, s. 180–181.

Švyriov,V.S.:Teoretické a empirické vo vedeckom poznaní. Bratislava, Pravda 1982.

Tobin,J.:Peníze a finance v makroekonomickém procesu. V: Nobelova cena za ekonomii. III. díl.Praha, EÚ ČSAV 1988, s.111-170

Wilson,E.O.:O lidské přirozenosti. Máme svobodnou vůli, nebo je naše chování řízeno genetickým kódem? Praha,Nakl.Lidové noviny 1993. Přel.z angl.originálu On Human Nature. Harvard University Press 1978.

Woll,A.:Algemeine Volkswirtschaftslehre.10.überarbeite und ergänzte Auflage. München, Verlag Franz Vahlen 1990.

Psáno jako příloha k dílčí zprávě ke grantovému úkolu v r.1996, publikováno v internetovém časopisu Marathon 2/2002, č.38, s.9-17.