Časopis Politická ekonomie začal vycházet počátkem roku 1953 jako "nástroj koordinování, podněcování a usměrňování teoretické práce" (K zasedání ÚVKSČ..., 1954, s.6). Jako čtvrtletník začal být vydáván Kabinetem ekonomie tehdy zakládané Československé akademie věd (1953). Zároveň začíná vycházet Ekonomický časopis v Bratislavě, jehož vydavatelem je Kabinet ekonomie Slovenské akademie věd a umění (od roku 1956 Ekonomický ústav Slovenské akademie věd), který byl pokračovatelem ročenky Slovenské akademie Oeconomica Slovaca (1948-1952).

Sluší se uvést, že tehdejší čtenáři mohli již číst periodika Plánované hospodářství (od r.1948), Finance a úvěr a Sovětská věda-politická ekonomie (od r. 1950). V polovině 50. let je registrováno 13 časopisů s hospodářsko-technickým zaměřením (Soukup, 1957). V roce 1953 je rovněž založena Vysoká škola ekonomická v Praze jako pokračovatelka Vysoké školy politických a hospodářských věd (1948-1953), která v roce 1993 přebírá vydávání časopisu.

Při této příležitosti redakční rada ve svém prohlášení vyzvedla, že časopis "...Politická ekonomie si jako jediné české, ekonomické, vědecké periodikum klade za cíl rozvíjet a kultivovat ekonomickou teorii, i když od svého prvního čísla v roce 1953 prošel mnoha peripetiemi, zůstává dokumentem své doby."

V časopisu v průběhu jeho dlouholetého vydávání jsou postupně otevírána nejrůznější ekonomická témata, odehrávají se zde významné ideové střety. Několik generací ekonomů zde publikovalo výsledky svého bádání. Pokusím se v několika statích tento vývoj rekonstruovat tak, jak by mohl být viděn především očima čtenáře tohoto odborného periodika. Tedy nejde mi zde o vývoj ekonomické teorie v Československu v období vydávání tohoto časopisu, ale tím, jak a čím tento časopis, jeho redaktoři a přispívatelé ovlivnili vývoj ekonomického myšlení a jak by se tento vývoj jevil tonu, kdo by měl k dispozici pouze tento pramen.

2. Ve Stalinově stínu

Vývoj dosavadního ekonomického myšlení v Československu obecně a Englišova významu zvláště byl zhodnocen v referátu V.Kaigla na plenárním zasedání ČSAV v lednu 1954. Kaigl sice vyzdvihl vydání "Základů marxistické ekonomie" Antonína Ulrycha-Kamenického jako první marxisticko-leninské učebnice politické ekonomie napsanou mimo Sovětský svaz, avšak na druhé straně "v té době zamořovaly vysoké školy kapitalistické republiky mysli dorůstající inteligence oficiálně podporovanou a propagovanou změti buržoasních učení a theorií, jejichž jediným cílem bylo zatemňovat zlořády kapitalismu a podepírat hroutící se kapitalistický řád. Za vědu byl vydáván ekleticismus Rašinů, Horáčků, Mildschuhů. Za hvězdu ekonomické školy byl vydáván Engliš, jehož vyumělkované, zdánlivě tak logické teorie úplně  zkrachovaly tváří v tvář strašlivé skutečnosti kapitalistické krise, a který sám, jako přední exponent zahraničních i československých monopolů, se pokoušel krkolomnými konstrukcemi zastírat stupňované ožebračování našeho lidu a vlastizrádnou politiku české velkoburžoasie. Tento oficiální sbor buržoasních pavědců pak doplňovali sociálně demokratičtí reformisté, kteří, v čele se zrádcem Mackem, pokračovali v tradici Masarykova zatemňování a falšování marxismu a pokoušeli se nahradit marxistickou politickou ekonomii módní imperialistickou theorií Keynesovou. K tomu pak přistoupilo za okupace matení mysli části naší inteligence nacistickými ,theoriemi' řízeného hospodářství.

Toto vše tvořilo veliký balvan, jejž po osvobození museli nečetní marxističtí ekonomové nejprve rozbít a odstranit z cesty, aby bylo vůbec možno začít rozvíjet ekonomickou vědu." (Plenární ... , 1954, s. 132).

- Za opoždění nového vydání Marxova Kapitálu hlavní vinu nesli "příslušníci Slánského záškodnického centra, kteří usilovali brzdit propagaci a další rozvoj marxistické teorie." (Oliva, 1954, s.16, Hronský, 1954, s.363) Ještě v r. 1955 bude S. Bálek (1955, s. 361, 363) obviňovat spiklenecké centrum z přílišného preferování lehkého průmyslu, z plýtvání a rozptylování investic. Za zmínku stojí, že výše uvedený Kaigl, který se rovněž velmi ostře vyslovil k působení tzv. záškodníků (srovnej též Plenární ..., 1954, s.132) vřele uvítal výsledky XX. sjezdu KSSS v roce 1956, který podle něj "ozářil světlem revolučního učení marxismu-leninismu všechny nejdůležitější stránky soudobého vývoje lidstva." (Kaigl, 1956, s.81)

- Obsáhlé utajování ekonomických informací se stalo “jednou z vážných překážek rozvinutí vědecké práce". (K zasedání ÚVKSČ ..., 1954, s.6); “V poslední době se mezi našimi teoretickými pracovníky v oboru statistiky a ekonomických disciplin vůbec, stala jednou z nejvíce diskutovaných otázek otázka nepřístupnosti statistických údajů." (Kašpar, 1956, s.318)

Přesto i v této atmosféře začaly probíhat na stránkách Politické ekonomie (dále jen PE) prudké polemiky. Pro ilustraci: V roce 1954 tehdejší ředitel Ekonomického ústavu ČSAV a vedoucí redaktor PE, již zmiňovaný V.Kaigl vydává dlouho avizovanou publikaci "Problémy působení a využívání ekonomických zákonů", která měla reprezentovat úroveň tehdejšího oficiálního ekonomického výzkumu. Následně PE zveřejňuje velmi kritickou recenzi této knihy, končící takto: “...kniha ... není vcelku prací, která by mohla přispět k rozvoji ekonomické vědy, k její propagaci a praktickému využívání." (Halaxa-Krišková, 1955, s.257)

V roce zahájení svého vydávání PE byla řízena redakční radou ve složení Vlastimil Halaxa, Jiří Karlík, Otto Šik, Richard Wagner, vedoucím redaktorem se stal  Vladimír Kaigl a tajemníkem redakce Vladimír Smetana. Cena jednoho čísla byla stanovena na 6 Kč. Předplatné na rok bylo určeno ve výši 24 Kč. Byly vydány čtyři čísla o celkovém rozsahu 304 stran. Příspěvky v časopise byly dle svého obsahu roztříděny na Úvodníky, Stati, Z lidových demokracií, Ze světa kapitalismu, Diskuse, Recenze, Z vědeckého života a Bibliografie.

V prvním čísle byly otištěny statě o úkolech ekonomické vědy (Kaigl, 1953b) a o teorii produktivity práce (Halaxa, 1953), v dalších číslech byly publikovány články o výstavbě VŠE v Praze (Sedlák, 1953), teorii kapitalistické ekonomiky (Pinc, 1953) a o přechodném období (Hušek, 1953; Kaigl, l953a; Kautský, 1953). Perlička se povedla L.Huškovi (1953, s.174), podle něhož "... znárodnění postihlo nejvíce tzv. klíčový průmysl..."

Podle článků o měnové reformě v r. 1953 (Blažej, 1953; Stočes, 1953; Tuček, 1953), ale i dalších statí v následujících ročnících, její provedení bylo nezbytným předpokladem zrušení lístkového systému a zahájení politiky snižování cen, "aby nebyly zhodnoceny thesaurantům - na úkor pracujících - jejich nahromaděné hotovosti, namnoze temného původu..." (Blažej, 1953, s. 148, volně citováno).

Již v tomto ročníku byla zahájena debata o úloze nabídky a poptávky, hodnoty, cen a trhu v podobě polemiky o působení zákona hodnoty za socialismu, věčném to evergreenu ekonomické vědy, samozřejmě nejen v tehdejším Českoslovenku. V posunech názorů ekonomů na význam a řešení těchto otázek se odráží zřetelně vývoj jejich názorů na fungování a rozvoj ekonomiky. Aby bylo možné poněkud lépe pochopit stav ekonomického myšlení v tehdejší době, tápání i odvahu autorů, jejich kompromisy i kotrmelce, píšících na toto téma, je potřebné alespoň v náznaku se vrátit zpět o dvě desetiletí, kdy budoucí přispívatelé i čtenáři PE se ve valné většině pilně učili psát a číst.

Do jejich životů vstoupila "strašlivá hospodářská krise, již započalo třetí desetiletí a jejíhož konce nelze ani dnes po pěti letech dohlédnout...", která "... vzbuzovala nezbytně pozornost celé veřejnosti: nejenom pozornost dnešních obětí krise, nýbrž i pozornost těch, kteří se právem bojí, že se mohou v době více méně blízké státi ještě její obětí. ... veřejné mínění ztratilo víru v úspěšnost volné hry hospodářských sil a upíná křečovitě naději v soustavu opačnou: v plánovité hospodářství. ... Není snadné opustiti myšlenkovou soustavu, v níž jsme vyrůstali. Není snadné rozhodnout se pro novou soustavu ... otázka hospodářského plánování je dnes nejdůležitější otázkou politickou." (Winter,  1935, s. s.3-4; srovnej též Šik, 1990).¹⁾

Výše uvedenou diskusi začal v druhém čísle (Kraus, 1953) kritikou referátu M.Kadlece "Výroba zboží a zákon hodnoty" (publikovaného v časopise Sovětská věda - Politická ekonomie, 1952, č. 6) na I. celostátní konferenci ekonomů v listopadu 1952, věnované Stalinově práci "Ekonomické problémy socialismu v SSSR". Ten nejdůležitější - a ve svých implikacích nejproduktivnější - postulát zazněl už v tomto prvním příspěvku: "Nedodržoval-li by socialistický stát při tvorbě tuto rovnici (tj. rovnici, že suma cen se rovná sumě hodnot - pozn. autora), počal by se živelně prosazovat zákon hodnoty vznikáním poruch nejrůznějšího druhu. ... při chybné cenotvorné politice socialistického státu se úhrn státem stanovených cen nemusí rovnat úhrnu hodnot ... působení zákona hodnoty se projeví vznikem disproporcí a živelným vytvářením jiných cen než státních, např. černých cen neb cen na neorganisovaném trhu (selském, kolchozním) atd." (Kraus, 1953, s. 134, 135; viz též Burešová, 1953). Až ve svém pátém ročníku PE zveřejní překlad článku W.Bruse (1957, s.96), který tuto ideu bude rozvíjet, byť poněkud v oslabené podobě: "... musíme použít takových kategorií, jako je cena, vlastní náklady, rentabilita, úvěr atd., abychom dosáhli výsledků, které jsou v souladu s požadavky zákona plánovitého (proporcionálního) rozvoje..."

Tento Krausův teorém se proto ne náhodou stal předmětem ostrého výpadu O. Šika, podle něhož zákon hodnoty vyjadřuje určitý vztah mezi soukromými producenty zboží a cena je peněžním výrazem hodnoty zboží. Šik konstatoval, že "soudruh Kraus prostě ignoruje omezený rozsah zbožní výroby za socialismu" (Šik, 1953, s. 194). Naproti tomu Burešová (1953, s.204) napsala, že sice zákon hodnoty působí za socialismu v takových hranicích, jaké mu společnost na podkladě jiných ekonomických zákonů vymezila, ale že "regulující funkce zákona hodnoty se v poptávce spotřebitelů projevuje tím, že pracující na základě svých příjmů provádějí výběr zboží, výběr užitečných hodnot."

První etapa této diskuse, která získala podobu rozpravy o rovnosti cen a hodnot za socialismu (kromě výše uvedených autorů srovnej ještě Král, 1953; Nentvich, 1953, Oliva, 1954) byla ukončena 15. IV. 1954 poradou zástupců kateder politické ekonomie vysokých škol a diskutujících, svolanou redakční radou PE. Na závěr této porady "všichni diskutující prohlásili, že od svých napsaných a vyslovených názorů neustupují." (Závěr diskuse o rovnosti ..., 1954, s.283)

Kabinet ekonomie se od 1. ledna 1954 se přeměňuje na Ekonomický ústav s jedenácti vědeckými a čtyřmi administrativními pracovníky. Jeho ředitel Vladimír Kaigl vykonává též funkci vedoucího redaktora časopisu, výkonným redaktorem byl Vladimír Smetana. Jako členové redakční rady jsou uváděni Vlastimil Halaxa, Miroslav Hiršl, Eduard Němeček, Ferdinand Stočes, Otto Šik, Richard Wagner. V návaznosti na vznik Ekonomického ústavu začal časopis v roce 1954 být vydáván jako dvouměsíčník. Cena jednoho čísla byla stanovena na 6 Kč. Předplatné na rok bylo určeno ve výši 36 Kč. Bylo vydáno šest čísel o celkovém rozsahu 424 s. Příspěvky v časopise byly roztříděny na Úvodníky, Stati, Věda v zemích lidových demokracií, Diskuse, Ze světa kapitalismu, Dokumenty, Recense a Z vědeckého života.

Na diskusi o souvztažnosti cen a hodnot navázala debata o předmětu úsekových ekonomik, jejíž průběh zaznamenal příspěvek Slámy a Boráka (1954). V tomto ročníku podobně jako téměř ve všech dalších ročnících nalezneme články hodnotící hospodářskou situaci ve světě (Hiršl, l954; Kautský, 1954) i v Československu (Dvořák, 1954). Vergner (1954) i Halaxa (1954) začínají kromě zaznamenávání úspěchů hovořit o vážných disproporcích ve vývoji národního hospodářství. Jako pokus o komparativní analýzu je možné brát (i když pro někoho možná trochu propagační) článek "Československý státní rozpočet a jeho přednosti před kapitalistickými státními rozpočty" (1954)

Lze zde nalézt překladové články o ekonomické teorii Mikuláše Koperníka (Górski, 1954), o vývoji teorie efektivnosti investic v SSSR a Polsku (Secomski, 1954), články o rozvoji ekonomické vědy v Maďarsku a Polsku (Nagy, 1954; Szabó, 1954; Przelaskowski, 1954; Ze života..., 1954), článek o vývoji teorie hodnoty (Roth, 1954) a též dva články teoretičtějšího zaměření (Fišer, 1954; Kaigl, 1954) Kaiglův příspěvek lze brát jako pokus o rozvinutí teorie (souhrnného) spotřebitele a teorie (ne)rovnováhy v podmínkách centrálně plánované ekonomiky. Velká pozornost byla tehdy věnována ekonomice zemědělství a s ním souvisejícího družstevnictví (Karlík, 1954; Kraus, 1954).

Poměrně četné, ale roztroušené články po všech ročnících Politické ekonomie o regionální (prostorové) ekonomii a ekonomice začal svým článkem (Blažek, 1954), věnovaného problematice vymezování hospodářských oblastí v Československu, na který tématicky navázaly článek (Janů, 1955) o vlivu dopravních nákladů na ekonomiku stavebnictví a o dva roky později zpráva o konferenci o členění Československa na hospodářské oblasti (M.S., 1957)

Na článek Halaxy v prvním čísle PE 1953 a na materiál Státní knihovny společenských věd v rubrice "Ze světa kapitalismu" v posledním čísle ("Akce produktivita" ...) navázal článek o podobě a cílech snahy o zvyšování produktivity práce v kapitalistických státech (Zicha, 1954). Zájem o toto téma vyplynul z úkolu "... odhalovat lživost současných nepřátelských ekonomických teorií a jejich služebnost úhlavnímu nepříteli lidstva - americkému imperialismu." (Kaigl, 1953b, s.20)

V roce 1955 Vladimír Kaigl nadále vykonává funkci vedoucího redaktora časopisu a výkonným redaktorem zůstává Vladimír Smetana. Namísto O. Šika do redakční rady přichází Stanislav Bálek, Josef Brčák, Václav Kvěš a Jaroslav Vejvoda. Jejími členy zůstávají Vlastimil Halaxa, Miroslav Hiršl, Eduard Němeček, Ferdinand Stočes a Richard Wagner. Jedno čísla bylo prodáváno za 4 Kčs. Předplatné na šest čísel bylo určeno ve výši 24 Kčs. Celkový rozsah se zvýšil na 503 s. Obsah ročníku byl rozčleněn na Úvodníky, Stati, Konsultace, Recense, Věda v zemích lidové demokracie, Dokumenty, Z mezinárodního dělnického hnutí, Výměna zkušeností a Z vědeckého života. V některých případech se součástí statí stávají v tomto roce relativně obsáhlá dvoustránková cizojazyčná (i vícejazyčná) resumé. V čtvrtém čísle tohoto ročníku prvním ruským resumé byl opatřen článek Z. Sokola (1955), anglickým článek G. Wheelera (1955), prvními ruskými a francouzskými resumé současně byly opatřeny články S. Bálka (1955) a W. Nachtigala (1955). Od roku 1956 jsou stati vesměs doplňovány ruským a anglickým resumé. V tomto ročníku také debutovali dva autoři (W. Komárek a V. Nachtigal), kteří budou publikovat na stránkách Politické ekonomie své názory též po r. 199O.

Jsme v době, kdy nedosáhla zemědělská výroba ještě svou předválečnou úroveň (Rubik, 1957) a kdy výdaje jednotlivců na potraviny tvořily zdaleka největší podíl jejich celkových výdajích, kdy - podle tehdejší terminologie - vztah zemědělství a průmyslu, města a venkova, dělníků a rolníků byl bedlivě sledován a kdy články na tato témata tvořily v souvislosti se zakládáním a vývojem zemědělských družstev dlouhodobě podstatnou část obsahu jednotlivých ročníků časopisu. Jen v tomto ročníku z celkového počtu 16 statí se této problematice věnovalo 6 statí (F.Stočes a F.Mysliveček, P.Količ, J.Nikl, A.Precioso, Z.Sokol, zčásti i K.M. Pernica).

Ze všech těchto důvodů hned první článek Stočese a Myslivečeka (1955) se stal - zjednodušeně řečeno - pro prosazování zásady zpružnění tvorby cen zemědělských komodit nejenom předmětem kritiky Nikla (1955) v čísle druhém téhož ročníku, který obhajoval princip dlouhodobé stabilizace nákupních  a výkupních cen zemědělských produktů v kombinaci s principem snižování cen průmyslového zboží, ale dostalo se mu též ostrého odsouzení v redakčním úvodníku "Za správné chápání marx.-leninského učení o svazku dělníků a rolníků" (1955) v čísle třetím.²⁾

- "zakrývání vlastních nedostatků v hospodářsko-organisátorské práci objektivním charakterem působení ekonomických zákonů žene vodu na mlýn sociál-demokratické theorii živelnosti, fetišisaci objektivity ekonomických zákonů a hlásání bezmocnosti Komunistické strany Československa a vlády Národní fronty proti působení na příklad zákona hodnoty v naší ekonomice"

- "všechny názory, které by konec konců hlásaly, že zákon hodnoty působí jako živelný nebo základní regulátor výroby v našem zemědělství, musí být proto nevědeckými, protimarxistickými a kdo by usiloval, aby takto působil zákon hodnoty, to by mohl být jen nepřítel socialismu. ... Významným nástrojem podstatného omezení regulující funkce zákona hodnoty je úroveň hospodářsko-organisátorské práce státu stojící na vědeckých základech. ... základem vědecko badatelské práce se musí stát studium a řešení problémů zvyšování produktivity práce našeho zemědělství,

- "názory o nutnosti podstatného zvýšení výkupních cen a snížení výkupních norem, o nezbytnosti maximálního rozšiřování ,volného trhu' a podobně, znamenaly by při uskutečnění v praxi poddat se živelnosti a anarchii v rozvoji zemědělské výroby, znamenaly by podporu kulaků a spekulantů, zvýšení cen zemědělských výrobků, pokles reálných mezd, vážné ohrožení rozvoje ostatních odvětví národního hospodářství."

- "podobné chybné názory se vyskytly i v článku F.Stočese a F.Myslivečka", kteří "jednostranně redukují uplatňování principu hmotné zainteresovanosti družstevníků, individuálně pracujících rolníků na dalším zvyšování zemědělské výroby na otázku cen a norem. ... otázka rentability zemědělské výroby závisí v první řadě na její vysoké intensitě, na splnění a překračování výrobních úkolů, na rychlém růstu produktivity práce."

- "uplatnění názorů uveřejněných ve jmenované stati, znamenalo by vystavit tvoření výkupních norem a cenovou politiku živelnosti, podřídit ji zákonům neorganisovaného trhu, uvolnit působení zákona hodnoty jako živelného regulátoru zemědělské výroby; domyšleno do důsledků - likvidovat centralisované zásobování." (Za správné chápání ... , s. 188, 194, 195).

- “za uveřejnění zmíněného článku ... , v němž byly závažné politické chyby, je odpovědná redakční rada. Hluboká kritika článků v našem stranickém a odborném tisku byla podnětem k důkladnému rozboru práce redakční rady.”

- “v práci redakční rady se v minulosti vyskytovaly vážné nedostatky. Hlavní z nich spočívají v nedostatečné organisaci a vedení redakční rady a dále v tom, že redakční rada nepracovala jako kolektivní orgán, že mnohé články, a mezi nimi právě článek soudruhů Stočese a Myslivečka byly dány do tisku bez předcházející důkladné diskuse. Vážným nedostatkem bylo, že neexistoval thematický plán a byla naprosto nedostatečná spolupráce s autory."

- “prohloubení thematického plánu, jakož i řada opatření ke zlepšení redakční práce, především uplatňováním kolektivního projednávání článků, přispějí nepochybně i k tomu, aby časopis Politická ekonomie plnil své úkoly podstatně lépe než dosud."

- “do thematického plánu ... budou zařazeny stati, řešící ... základní ekonomické otázky rozvoje zemědělství." (Tamtéž, s.195-196) ³⁾

Kromě výše uvedených materiálů lze v tomto ročníku nalézt recenze o některých význačnějších publikacích (Oliva, 1955; Smetana, 1955; Olšovská, 1955; Tlustý, 1955) Recenze "Učebnice politické ekonomie" od V. Kaigla, A. Červinky, F. Stočese, J. Vejvody a M. Hiršla (1955) je však pouhým konspektem českého překladu sovětské učebnice “Politická ekonomie.” (Praha, SNPL 1955). Nemohu zde nezmínit překladové stati J.Kuczynského (1955) o vývoji tzv. dělnické aristokracie a L.Zienkowského (1955) o metodice výpočtu národního důchodu, na který pak navázala již zmiňovaná původní stať V.Nachtigala.

Dále zde jsou otištěny stati o zahraničních ekonomických vztazích (Černianský, 1955; Ryska, 1955), statě o industrializaci Československa (Turčan, 1955; Gerloch, 1955; Bálek, 1955), stať o anglické klasické ekonomii (Šmejkal, 1955) a stať o státně monopolistickém kapitalismu (Pavlat, 1955), která předznamenává pozdější diskusi o tomto jevu na stránkách PE. V následujícím roce se tomuto tématu bude věnovat (Zieschang, 1956) Další rok se tématu působení vojenských výdajů na průmyslový cyklus bude věnovat (Langr, 1957).

Současně V.Pavlat zveřejňuje na totéž téma recenzi českého překladu knihy E.Vargy (Pavlat, 1955a) a knihy Victora Perlo “The Income Revolution" (Pavlat, 1955b). Z první z nich stojí za to ocitovat myšlenku, kterou rozpracoval o něco dříve M.Friedman: "Správnost teoretického rozboru ekonomických jevů a procesů je prověřována praxí. Současný vývoj hospodářství jasně ukáže, zda daný rozbor správně odhalil vývojové tendence a zda závěry, k nimž se došlo, plně a pravdivě odrážejí skutečnost. Ekonomický rozbor tedy nesměřuje jen do minulosti, nechce jen analysovat to, co již bylo (to je úkolem především dějin národního hospodářství), ale má umožnit i určitou vědeckou předpověď do budoucnosti." (Pavlat, 1955a, s.265) ⁴⁾

Ve stejném čísle PE zaznamenává Kaigl (1955, s.268) jednu takovou předpověď, učiněnou na konferenci “Přechodné období od kapitalismu k socialismu v NDR”, kde řada diskutujících ohledně situace v západním Německu vyslovila názor, že “současná konjunktura je konjunkturou příprav na zbrojení, která v sobě obsahuje krisové zárodky, takže západoněmecká měna je labilní a vyvíjí se k inflaci." Nebo z jiného soudku: “Lze počítat s tím, že v intensitě výroby bude čs. zemědělství koncem druhé pětiletky (tedy v roce 1960 - pozn. autora) převyšovat mimo jiné Francii a Rakousko." (Rubík, 1957, s. 14) Inu někdy je předpověď výsledkem přání, a nikoliv teorie.  Jak ihned bude načrtnuto, někdy též má o mnoho větší význam vlastní - i zamlčovaná - praxe.

Na výše uvedené konferenci měl hlavní referát akademik prof. Fred Oelssner, člen politbyra ÚV SED, v kterém bylo uvedeno, že v NDR nová státní moc nevznikla jako důsledek lidově demokratické revoluce, nýbrž byla zřízena shora, sovětskou vojenskou správou. Za pomocí této státní moci se dělnické třídě podařilo vytvořit novou organizační jednotu, upevnit svazek s pracujícími rolníky a sjednotit kolem sebe všechny demokratické síly. Státní moc za pomocí širokých mas provedla revoluční změny, které v první etapě plnily úkoly buržoasně demokratické revoluce a v druhé etapě (od r.1949-1950) plní úkoly socialistické revoluce. (viz Kaigl, 1955, s.206)

Tedy praktické zkušenosti z budování NDR, předtím též asi z obsazení pobaltských zemí, ukázaly, že instituce sovětského typu lze vyvážet, nebo alespoň ochránit jejich fungování všude tam, kam vkročí noha vojáka, chránícího zájmy Sovětského svazu, určitá část společnosti vždy bude kolaborovat, i když jedna špatnou zkušenost již byla udělána ve Finsku, kde autorita loutkové vlády "sahala jen tak daleko, kam až postoupilo sovětské vojsko." (Laski, 1948, s.57)⁵⁾

V roce 1956 vedení redakce zůstává neměnné, výkonným redaktorem se však stává Vladimír Landa. Cena jednoho čísla byla stanovena na 4 Kčs. Předplatné na šest čísel bylo určeno ve výši 24 Kčs. Celkový rozsah se o něco zmenšil na 484 s. Zjednodušilo se rozčlenění příspěvků na Stati, Konsultace, Recense a nové knihy, Informace, Z mezinárodního dělnického hnutí, Z vědeckého života, Ze zahraničních časopisů a Konjunkturní přehled.

Pro rok 1956 většinu příspěvků - s několika dále uvedenými výjimkami - představují materiály, které mají význam především jako dokumenty doby (Kutta, 1956). Avšak například zkoumání tehdejšího centrálně plánovacího mechanismu tvorby cen a jeho postupných modifikací představuje experimentální materiál, který umožňuje zkoumat jako v laboratoři z hlediska tržního mechanismu utváření a působení cen v extrémních podmínkách (např. při neexistenci - skutečných - peněz, soukromého vlastnictví). Ještě dnes pro ekonomické teoretiky se má význam ptát, v čem byly slabiny chozrasčotu (Průša, 1956), proč např. předpověď o rozkladném působení automatisace a jaderné energie na kapitalistickou společnost (srovnej Francis, 1956) nebyla z dnešního pohledu právě nejúspěšnější. V následujícím ročníku snad jako odpověď na tuto i jiné mylné předpovědi byl publikován jejich kritický rozbor v podobě překladu článku (Berman, 1957).

Dnešního čtenáře by snad mohly zaujmout stať o podílu zemědělství na národním důchodu (Houška, 1956b), o českém překladu třetí části Marxova Kapitálu (Oliva, 1956c, 1956a), o americkém zemědělství, (Wheeler, 1956), o národním bohatství (Houška, 1956a), o českém ekonomovi (Oliva, 1956b), o Keynesově teorii (Foerster, 1956), o hospodářském vývoji Německa (Langr, 1956; Zieschang, 1956), o indické ekonomice ve vztahu k zahraničnímu obchodu (Švejnar, 1956), hlavně pak stať o zkoumání změn poptávky a nabídky na podkladě statistiky rodinných účtů (Kohoutek, 1956)

Téměř na rok a den po zveřejnění redakčního úvodníku “Za správné chápání marx.-leninského učení o svazku dělníků a rolníků" sluncem XX. sjezdu KSSS ozářený Kaigl (viz výše) - na základě rozboru faktu, že při téměř třetinovém podílu průmyslové výroby socialistických zemí na světové průmyslové výrobě obrat zboží mezi zeměmi socialistické soustavy činí pouhých osm procent světového obratu zboží - napsal pro č. 4 úvodní stať “Mezinárodní dělba práce v socialistické světové soustavě" (Kaigl, 1956), který poprvé v PE kritizoval Stalina (“ekonomická věda se začala vymaňovat z pout, který pro ni znamenala Stalinova formulace o dvou paralelních světových trzích, a v letech 1954-1955 dospěla k prvním objevům o vzniku socialistické světové soustavy ...") a který byl význačný v několika ohledech pro další vývoj ekonomického myšlení v několika ohledech:

l) otázka rentability ukazuje, že “zákon hodnoty hraje v našem hospodářství daleko větší úlohu než jsme dosud přiznávali." ; “zákon hodnoty v socialistické světové soustavě, v níž jako vlastníci zboží vystupují suverénní socialistické státy, bezesporu v dosti široké míře působí nejen na oběh, nýbrž i na výrobu";

2) při stanovení cen v zahraničním obchodě se socialistickými státy “bude nutné přihlížet i k současným cenám na světovém kapitalistickém trhu" (s.245);

3) Československo může mít jiné zájmy než Sovětský svaz: "Pro Sovětský svaz se stává mezinárodní dělba práce důležitou. Pro nás je životně nezbytnou." (s.247);

4) při stupňující se ekonomické integrace a rychlém zvyšování produktivity práce ve světě kapitalismu vůbec a v západní Evropě zvláště “jde o to předstihnout nejvyspělejší kapitalistické země nejen ve výrobě na jednoho obyvatele u ... základních surovin a energetických zdrojů, nýbrž i v účinnosti využití". ⁶⁾

V roce 1957 k dosavadním členům redakční rady (Stanislav Bálek, Josef Brčák, Vlastimil Halaxa, Miroslav Hiršl, Eduard Němeček, Ferdinand Stočes, Jaroslav Vejvoda, Richard Wagner) přibývají Lubomír Kružík, František Kutta, Vladislav Pavlát, Otakar Turek a Jan Vaněk. Naopak Václav Kvěš už není uváděn mezi členy redakční rady. Vedoucím redaktorem je nadále Vladimír Kaigl.  Spolu s Vladimírem Landou funkci výkonného redaktora zastává Taťána Olšovská.

Tyto změny zřejmě souvisí s rozhodnutím o rozšíření časopisu v závěru předcházejícího roku. Vychází 10 čísel o celkovém rozsahu 888 stran. Cena jednoho čísla činila opět 4 Kčs, předplatné na celý ročník činilo 40 Kčs. Obsah ročníku lze rozdělit na Články, Diskuse, Stati, Konsultace, Věda v socialistických zemích, Ze zahraničních časopisů, Z vědeckého života, Recense a zprávy o knihách a Informace.

Osu ročníku tvoří původní a překladové příspěvky o problematice výuky politické ekonomie (kapitalismu) na vysokých školách různého zaměření (Janiš-Smetana, 1957; Sokol, 1957; Vaněk, 1957; Wysocki, 1957), o přeměnách zemědělství (např. Havlíček, 1957; Karlík, 1957; Kubát, 1957; Rubík, 1957; Stočes, 1957a, 1987b, 1957c; Šedivý, 1957; Štefanovič, 1957), o mezinárodních ekonomických vztazích (Černianský, 1957; Merwart, 1957), o produktivitě práce (Tlustý, 1957), o vývoji kapitalistických států (Langr, 1957; Mikulec, 1957), zbídačování dělnické třídy za kapitalismu (B.K., 1957; Hiršl, 1957; Sládek, 1957), teorii kapitalismu (Halml, 1957), teorii reprodukce (Urban, 1957) a opět o Číně (Kautský, 1987). Jsou otevřena nová témata: ceny (Kocman, 1957), technický rozvoj (Borák, 1957; Kutta, 1957a, 1957b), kvalita překladů ekonomické literatury (Šmejkal, 1957) a organizace výroby (Sláma-Švantner-Borák, 1967). Za připomenutí rovněž stojí komentovaný přehled všeobecných i speciálních informačních pramenů o ekonomikách jednotlivých států (Svatuška, 1957). Na tomto místě lze ještě upozornit na informaci o výsledcích inventarizace základních fondů (Skolka, 1957) a na překlad recenze knihy J.Stracheye “Contemporary Capitalismus. New York, Random House" (Lumer,  1957).

Zvětšení rozsahu se projevilo především na vzrůstu překládaných článků z jiných časopisů, doplňujících tématicky původní články V tomto ročníku lze nalézt dvě novinky. Číslo 1 a 2 vyjdou jako dvojčíslo a Číslo 9 vyjde jako monotématické číslo, věnované 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. V něm se lze seznámit s poměrně rozsáhlým informativním i propagačním i analytickým příspěvkem Kaigla (1957) o vlivu výstřelů "Aurory" na vývoj ekonomické vědy se zřetelem k úkolu "vykovat ji v nejúčinnější nástroj revoluční přeměny světa", fundovanou stať (Egermayer, 1957) o vývoji statistiky v Rusku a kritický rozbor efektivnosti tehdejší investiční výstavby (Šlechta, 1957).

Příspěvek Kaigla je mimojiné významný tím, že dosvědčuje, jak byl tento ekonom málo informován o ekonomické teorie ve světovém měřítku. Rok po vydání základního díla W.Issarda byl schopen napsat, že “buržoasní ekonomická věda v důsledku roztříštěnosti národního hospodářství zná v podstatě kromě politické ekonomie a statistiky jen tzv. podnikové hospodářství a nikdy nebyla schopna vytvořit odvětvové ekonomiky ani na příklad v oblasti hospodářské geografie theorii rozmísťování výrobních sil. Tyto obory mohou vzniknout jedině za vlády socialistických výrobních vztahů." (Kaigl, 1957, s. 696) ⁷⁾

Ve výše zmíněném Kaiglově článku však lze nalézt formulaci, že proces vývoje ekonomické teorie socialismu vedl od uznání nutnosti peněz a obchodu do fáze, “kdy se již i výrobní prostředky pokládají za zboží." (Kaigl, 1957, s. 695).

Na této konferenci měl jeden ze tří referátů A. Červinka, který se mimo jiné zabýval otázkou ekonomických stimulů růstu produktivity práce a který vyústil do závěru, že při přímém určování hlavních proporcí státem a při jeho neschopnosti určit ostatní proporce v jejich mnohotvárnosti je třeba zainteresovat výrobce na hospodaření svých podniků a při tom využívat zákona hodnoty a zbožní výroby. Podniky jako hospodářsky samostatné celky musí být zainteresovány na výsledcích svého hospodaření při produkci národohospodářsky potřebných výrobků. Tato zainteresovanost musí být závislá na rentabilitě produkce.

K těmto tezím vystoupili v diskusi J.Braník, V.Kaigl,  F.Oliva a O.Šik. Podle Braníka navrhované řešení znamená oslabení autority národohospodářských plánů, zatímco úkolem je v procesu zlepšování metodiky plánu jeho autoritu posilovat. Šik, který bude za deset let mylně hájit podle vlastních slov zainteresovanost podniků na hrubé výrobě (srovnej Šik, 1990) napadl Červinku z přehlížení materiálních zájmů celé společnosti, které vystupují v hospodářských plánech. Rozpory mezi zájmy jednotlivce a celkem není možné odstranit tím, že by byla zeslabena úloha plánu, že by byl vyvolán vznik konkurenčních vztahů mezi podniky. Podle něj je nutné dosáhnout pružnějšího plánování cen a jejich prostřednictvím působit na výrobu i nových výrobků. Podobně podle Olivy je rozhodující, kdo bude rozhodovat o cenách, zda stát jako majitel nebo podniky.

V průběhu vydávání prvních pěti ročníků PE došlo několikrát k významnému narušení převládajícího způsobu tehdejšího ekonomického myšlení ve velmi malých dávkách téměř nechtěně a téměř za zády jeho protagonistů a proti jejich vlastnímu přesvědčení. Jak kritici jednotlivých článků vládnoucí ortodoxie (O.Kraus, F.Stoniš, F.Mysliveček, H.Burešová, A.Červinka) , tak i kritici této kritiky (J.Braník, J.Nikl, F.Oliva, O.Šik a do jisté míry i V.Kaigl), kteří varovali před důsledky takových myšlenkových excesů, byli donuceni takto klást si otázky, přeorientovat způsob svého myšlení. A spolu s nimi i čtenáři PE.

Jestliže tedy O.Šik (1968, s.5) později napíše, že “některých pojmů, jako např. ,trh',,tržní mechanismus',,konkurence' apod. nebylo možno vůbec používat jako pojmů slučitelných se socialistickou ekonomikou. Naprosto se nechápala dynamika jejich obsahu a nezbytnost jejich existence...", zapomíná nejen tehdy připomenout svůj podíl na tomto stavu (srovnej Šik, 1990). Zároveň stejně významné však bylo, že byl narušiteli tehdy panující ortodoxie k tomuto promyšlení základů svého způsobu uvažování neustále nucen, byť i ve formě kritiky těchto odchylek. A stejně tak tito “narušitelé veřejného pořádku" se naopak domnívali, že pouze přispívají k upevnění tohoto pořádku.

Lze si však všimnout, že tyto zárodky jiného způsobu uvažování, nahrazující panující ortodoxii, nevznikají jako výsledek náporu na její “tvrdé jádro”, ale spíše jako výsledek rozpracování některých dílčích badatelských programů (produktivita práce, ekonomika zemědělství a obchodu). Teprve kritika těchto krůčků vede k jejich zobecnění a povýšení na soubor určitých významných tvrzení.

Tento velmi nezřetelný posun (téměř vždy tvrdě zatlačovaný zpět) - ve zdánlivých maličkostech, ale velmi výrazný ve svém celku - od nutnosti respektovat zákon hodnoty (O.Kraus) k nutnosti provedení ekonomické reformy (A. Červinka), v očích jejich kritiků pak posun od chápání zákona hodnoty jako vztahu mezi soukromými výrobci k vyvolání konkurenčních vztahů mezi podniky (O.Šik) - nebyl však způsobem pouze vlastními diskusemi teoretiků, ale též vlastním vývojem jak kapitalistických, tak socialistických zemí po druhé světové válce.

K jistému zobecnění tohoto alternativního přístupu také došlo, v následujícím ročníku PE publikuje (původní) článek buharského ekonoma Dynno Toševa (1958), který příčinu tvorby nadnormativních zásob spatřoval v podceňování zvláštností zbožní formy výrobku, tj. v nerespektování požadavků spotřebitele a řešení viděl ve zvýšení pružnosti plánování, jehož předpokladem je větší samostatnost obchodních organizací, projevující se v materiální odpovědnosti kolektivu za vzniklé ztráty, případně v jeho lepším odměňování za docílené úspěchy.

Faktem též bylo, že se etablovaly společenské struktury, které začaly ve svém vlastním zájmu panující ortodoxii tvrdě obhajovat. Jak na zmíněné konferenci řekl O. Šik: “Všelidový zájem bude stále přesněji vyjadřován stranou a vládou a bude vystupovat nejzřetelněji v hospodářských plánech." (viz Petrovský, 1957, s. 219).

Ukázal jsem, jak poznamenala deprese 30. let uplynulého století myšlení lidí. Za více než dvě desetiletí však dochází k výrazné změně nejen v názorech teoretiků. Nechtěně tuto změnu dosvědčuje jeden z článků o vysokoškolské výuce politické ekonomie na neekonomických fakultách technického zaměření. Jejím základním cílem mělo být “...přesvědčit studenty o tom, že přes všechny nedostatky a potíže, s nimiž se denně setkávají, má socialistická soustava obrovské přednosti před kapitalismem..."(Sokol, 1957, s.37). Centrálně plánovaná ekonomika přestávala ve veřejné mínění být vnímána bez všeho dalšího jako kouzelný proutek, který může řešit všechny těžkosti. Dostatečně výmluvné, že ano?

"Akce produktivita" - akce na zvýšení vykořisťování a zbídačování pracujících v kapitalistických zemí. PE, 1953, r.I, č.4, s. 260-274.

B.K.:Diskuse o absolutním zbídačování. PE, 1957, r.V, č. 5, s.408-411.

Bálek, S.: Některé problémy socialistické industrialisace v ČSR. PE, 1955, r. III, č. 5, s.349-369.

Berman,A.:O metodě politické ekonomie. PE, 1957, r.V, č.1-2, s.203-214. Překlad z Political Affairs, červen 1956

Blažej, Z.:Význam naší peněžní reformy. PE, 1953, r. I, č. 2, s. 145-152.

Borák, M.:Pojem techniky. PE, 1957, r.V, č.10, s.826-832.

Brus, W.:K některým problémům působení zákona hodnoty na socialistickou výrobu. PE, 1957, r.V, č.1-2, s.93-108.

Burešová, H.:O působení zákona hodnoty na oběh zboží za socialismu. PE, 1953, r.I, č.3, s. 200-208.

Černianský, V.: Otázky národohospodářské rentability zahraničního obchodu. PE, 1957, r.V, č.4, s.237-255.

Čižkovský,M.:Teorie "plánovaného kapitalismu" - ideologická zbraň podněcovatelů války. PE, 1956, r.IV, č.1, s.62-70.

Eggermayer, F.:Vývoj sovětských názorů na statistiku. PE, 1957, r.V, č. 10, s. 708-734.

Fišer, D.: K pojmu "charakter výrobních sil”. PE, 1954, r.II, č.2, s.77-90.

Foerster, W.Z.: V boji proti keynesiánství. PE, 1956, r.IV, č.2, s. 150-160. 

Francis,R.: Ekonomické příčiny a důsledky automatisace. PE, 1956, r.IV, s.366-376 (Překlad "Economic Causes and Effects of Automation". The Marxist Quarterly, No.2, April 1956, s. 119-124

Gerloch, V.:Boj za zavedení chozrasčotu v ostravsko-karvinských dolech. PE, 1955, r.III, č. 2, s.269-283.

Górski, J.: Ekonomická teorie Mikuláše Koperníka. PE, 1954,r.II, č.4, s.266-279; č. 5, s.340-347.

Halaxa,V.: Prispevok k teórii produktivity práce. PE, 1953, r.I, č.1, s. 29-44.

Halaxa,V.: Niektoré otázky využívania vnútornnárodohospodárských rezerv. PE, 1954, r.II, č.6, s. 389-418.

Halaxa,V.-Krišková,E.:Recense ke knize Vladimíra Kaigla "Problémy působení a využívání ekonomických zákonů" (SNPL Praha, 1954). PE, 1955, r.III, č. 3, s.250-257.

Halml,M.:Marxovo učení o formálním a faktickém podřízení práce kapitálu. PE, 1957, r.V, č. 4, s.274-278. 

Havlíček,J.:K otázce zjišťování produktivity práce v STS.  PE, 1957, r.V, č.7, s.500-520.

Hiršl,M.:Absolutní zbídačování pracujících za kapitalismu. PE, 1957, r.V, č. 5, s.351-365.

Hiršl,M.:Působení zákona nerovnoměrného vývoje kapitalismu v období imperalismu po druhé světové válce. PE, 1954, r.II, č.5, s.315-326.

Houška,V.:K otázce národního bohatství, jeho pojmu a výpočtu. PE, 1956a, r.IV, č.3, s. 192-207. 

Houška,V.:Podíl zemědělství na společenském produktu a národním důchodu, jeho zjišťování a vývoj. PE, 1956b, r.IV, č.1, s. 9-29.

Hronský,M.:X. sjezd KSČ a úkoly vyučovania politickej ekonomie. PE, 1954, , r. II, č. 6, s.361-378.

Hušek,L.:O významu Marxovy theorie reprodukce pro naše budování. PE, 1953, č.3, s. 167-180.

Janiš,J.-Smetana,L.:O některých otázkách kursu politické ekonomie kapitalismu. PE, 1957, r.V, č.6, s.436-442.

Kaigl,V.:Československá ekonomická věda po XX. sjezdu KSSS a usnesení strany a vlády o úkolech sjezdu. PE, 1956a, r. IV, č.2, s. 81-91.

Kaigl,V.:Mezinárodní dělba práce v socialistické světové soustavě. PE, 1956b, r.IV, č.4, s.239-248.

Kaigl,V.:O předstihu spotřeby před výrobou za socialismu. PE, 1954, r. II, č.3, s. 156-176.

Kaigl,V.: Stalinská theorie období přechodu od kapitalismu k socialismu. PE, 1953a, r. I, č. 2, s. 93-113.

Kaigl,V.:Velká říjnová socialistická revoluce a rozvoj ekonomické vědy. PE, 1957, r.V, č. 10, s. 693-708.

Kaigl, V.:Za rozkvět čsl. ekonomické vědy. Politická ekonomie, 1953b, r. I, č. 1, s. 16-28.

Kaigl,V.:Zpráva o theoetické konferenci pořádané Ekonomickým ústavem Německé akademie věd ve dnech 11.-14.března 1955 v Berlíně. PE, 1955, r.III, č.3, s.266-268.

Karlík,J.:Ceny zemědělských rostlinných produktů a význam jejich správného stanovení pro upevňování svazku dělníků a rolníků. PE, 1954, r.II, č.3, s.177-193.

Karlík, J.:K otázce periodisace ve vývoji JZD. PE, 1957, r.V, č.3, s.162-172.

Kašpar,J.:K vydávání statistické ročenky za rok 1955 v Polsku. PE, 1956, r.IV, č.4, s.318-321.

Kautský, P.:Čínské zemědělství na počátku přechodného období. PE, 1954, r.II, č. 4, s.238-253.

Kautský,P.:Postupná likvidace kapitalistických vztahů v Číně. PE, 1957, r.V, č.6, s.426-436.

Kautský,P.:Úspěchy hospodářské politiky Čínské lidové republiky. PE, 1953, r.I, č.4, s. 237-260.

Kocman,M.:K některým otázkám tvorby velkobchodních cen průmyslové produkce. PE, 1957, r.V, č.8, s.612-628.

Kohlmey,G.:Některé otázky plánovitého využívání forem hodnoty a zákona hodnoty v období přechodu k socialismu. PE, 1956, r.IV, č.3, s. 249-264.

Kohoutek,M.:Ekonomické problémy vztahu mezi poptávkou a nabídkou za socialismu a plánování struktury maloobchodního obratu. PE, 1956, r.IV, č.6, s. 401-415. 

Komárek,V.:Poznámky ke knize A.I.Notkina "Otázky stanovení ekonomické efektivnosti investic v průmyslu SSSR". PE, 1955, r.III, č.5, s.486-499.

Král,M.:Otázka působení zákona hodnoty na výrobu při uplatňování socialistické zásady odměňování podle práce v naší průmyslové výrobě. PE, 1953, r.I, č.4, s. 281-292.

Kraus,O.:Několik diskusních poznámek k problematice působení zákona hodnoty za socialismu. PE, 1953, r. I, č.2.

Kraus,O.:Problémy ekonomiky československého družstevního obchodu. PE, 1954, r.II, č.3, s.194-210.

Kubát, F.:Produktivita práce a způsoby jejího zjišťování v zemědělství. PE, 1957, r.V, č.8, s.636-650.

Kuczynski,J.:Ekonomická základna a složení dělnické aristokracie v průběhu století. PE, 1955, r.III, č.3, s.235-250.

Kutta,F.:K základním vývojovým tendencím ve výrobě zemědělských strojů. PE, 1957a, r.V, č.6, s.412-426.

Kutta,F.:K základním vztahům v technickém rozvoji a jejich vlivu na růst produktivity práce. PE, 1957b, r.V, č.3, s.145-162.

Kutta, F.:Socialistické soutěžení - komunistická metoda budování socialismu. PE, 1956, r. IV, č.2, s.103-118..

Langr,J.:Postavení imperialistického Německa ve světové kapitalistické soustavě. PE, 1956a, r.IV, č.4, s. 283-301. 

Langr,J.:Trachtenberg: Kapitalistická reprodukce a hospodářské krise. PE, 1956b, r.IV, č.5, s.375-384.

Langr,J.:Vliv militarisace národního hospodářství na průmyslový cyklus. PE, 1957, r.V, č.1-2, s.16-36.

Lumer, H.: Stracheyho "Soudobý kapitalismus". PE, 1957, r.V, č. 4, s.299-305. Překlad z Political Affairs, listopad 1956.

Mervart,J.:Některé otázky působení zákona hodnoty na světovém socialistickém trhu. PE, 1957, r.V, č.7, s.500-520.

Mikulec,J.:K vývoji kapitalistického hospodářství v roce 1955. PE, 1956, r.IV, č.6, s.439-454.

Mikulec,J.:K vývoji konjunktury v hlavních kapitalistických zemích v roce 1956. PE, 1957, r.V, č.6, s.442-452.

M.S.:Konference o ekonomickém rajonování Československa. PE, 1957, r. V, č.1-2, s. 135-137.

Nagy,T.:Výchova ekonomů v Maďarsku. PE, 1954, r. II, č. 4, s. 262-266.

Nachtigal,V.:Národní důchod a jeho výpočet v ČSR. PE, 1955, r.III, č.6, s.440-467.

Nentvich,J.:Poznámka k působení zákona hodnoty za socialismu. PE, 1953, r.I.,č.4, s.275-281.

Nikl,J.:K problému stabilisace cen zemědělských výrobků a snižování cen spotřebního zboží. PE, 1955, r.III, č.2, s. 132-153.

Oliva,F.:K vydání druhé části III. dílu "Kapitálu" v novém překladu. Politická ekonomie, 1956a, r.IV, č.5, s. 347-356. 

Oliva,F.:Marxistický ekonom za kapitalismu. PE, 1956b, r.IV, č.2, s. 133-142. 

Oliva,F.:Marxův Kapitál. K novému vydání českého překladu 1. svazku Kapitálu. PE, 1954, r. II, č.1, s.8-24

Oliva,F.:Nové české vydání II.dílu Marxova Kapitálu. PE, 1955, r.III, č. 1, s. 40-47.

Oliva, F.:Nový překlad 1.svazku III.dílu "Kapitálu". PE, 1956c, r.IV, č.1, s. 30-44. 

Oliva,F.:Věta o rovnosti součtu cen a hodnot. PE, 1954, r.II, č.1, s. 8-20.

Olšovská,T.:Nástin pozemkové renty v Číně. PE, 1955, r.III, č.5, s.400-409.

Oelssner,F.:O působení objektivních ekonomických zákonů v hospodářství Německé demokratické republiky. PE, 1955, r.III, č. 1, s. 65-77.

Pavlát,V.:K růstu státně monopolistických tendencí po II. světové válce. PE, 1955, r.III, č.5, s.370-383.

Pavlát,V.:Na okraj diskuse polských ekonomů o předmětu politické ekonomie. PE, 1957, r.V, č.7, s. 436-442.

Pavlat,V.:Zajímavá práce Victora Perlo. PE, 1955, r. III, č.5, s. 410-411.

Pavlat,V.:Základní otázky ekonomiky a politiky imperialismu (po druhé světové válce). PE, 1955, r.III, č.3, s.257-265.

Pernica, K.M.:Působení československého státního a družstevního obchodu na výrobu. PE, 1955, r.III, č. 6, s.467-485.

Petrovský,V.:Ekonomická konference o produktivitě práce. PE, 1957, r.V, č.3, s.214-220.

Precioso,A.:Materiální potřeby společnosti a disproporce mezi průmyslem a zemědělstvím v ČSR. PE, 1955,r.III, č.3, s.217-235.

Průša,J.:K otázce hmotného zájmu pracujících při vnitropodnikovém chozrasčotu. PE, 1956, r.IV, č.6, s.434-439.

Przelaskowski, W.:Kabinet (Komitét) ekonomických věd Polské akademie věd. PE, r.II, č. 3, s.215-220.

Roth,O.:Úloha materialistickej dialektiky pri vytvorení vedeckej teorie hodnoty. PE, 1954, r. II, č. 4, s. 253-262.

Rubik,I.:K některým otázkám rozvoje našeho zemědělství ve druhé pětiletce. PE, 1957, r.V., č.1-2, s.1-16.

Ryska,J.:Výsledky a úkoly československého zahraničního obchodu. PE, 1955, r.III, č.6, s. 427-440.

Secomski,K.:Vývoj theorie efektivnosti investic v Sovětském svazu a plánování investic v Polsku. Politická ekonomie, 1954, r.II, č 1, s. 25-37.

Sedlák,V.:Významná opatření ve výstavbě ekonomického školství. PE, 1953, r.I, č.3, s. 181-188.

Skolka,J.:Některé poznatky statistického rozboru výsledků inventarisace základních fondů ve strojírenství. PE, 1957, r.V, č.10, s.814-826.

Sládek,J.:K otázce absolutního zbídačování dělnické třídy za kapitalismu. PE, 1957, r.V, č.3, s.267-274.

Sláma,J.- Švantner,M,-Borák,M.:K některým teoretickým otázkám odvětvové struktury průmyslu. PE, 1957, r.V, č.8, s.628-636.

Smetana,V.:K filosofické problematice Marxova Kapitálu Recense knihy J. Popelové. Politická ekonomie, 1955, r.III, č. 1, s. 78-83.

Sokol,Z.:K problémům struktury kursu politické ekonomie kapitalismu. PE, 1957, r. V, č. 1-2, s.36-40.

Sokol,Z.:Vztah pozemkové reformy k procesu diferenciace rolnictva. PE, 1955, r.III, č.4, s.284-304.

Soukup, J.:Polská bibliografie ekonomické literatury. PE, 1957, r.V, č.1-2, s.133-135.

Stočes, K.:Význam peněžní reformy a zrušení lístkového systému pro pracující rolnictvo. PE, 1953, č.3, s.153-166.

Svatuška,L.:Prameny ke studiu ekonomiky zemí. PE, 1957, r. V, č.7 , s.579-536.

Szabo, K.:Za rozmach ekonomické vědy. PE, 1954, r. II., č.5, s.327-340.

Šedivý,B.:K methodě zjišťování produktivity práce v JZD. PE, 1957, r.V, č.8, s.651-654.

Šik,O.:K diskusi o působení zákona hodnoty v socialismu. PE, 1953, r.I, č.3, s. 189-200.

Šmejkal,M.:Anglická klasická ekonomie jako zdroj marxismu. PE, 1955, r.III, č.2, s. 154-165.

Šmejkal,M.:K některým nedostatkům překladů ekonomické literatury. PE, 1957, r.V, č.3, s.221-226.

Štefanovič, M.: Poznámky k periodisaci vývoje JZD. PE, 1957, r.V, č.8, s.658-660.

Švejnar,Z.:Vliv struktury indického hospodářství na zahraniční obchod. PE, 1956, r.IV, č.5, s. 356-366.

Tlustý, Z.: J.Horský: Jak pracovat s čísly. PE, 1955, r. III, č. 5, s.403-409.

Tošev,D.:K problematice tvorby nadnormativních zásob ve státních obchodě. Politická ekonomie, r.VI, č. 3, s.253-257.

Urban,B.:Reprodukce pracovních prostředků v naturální a hodnotové formě. PE, 1957, r.V, č.10, s.651-654.

Vaněk,J.:O struktuře kursu politické ekonomie kapitalismu. PE, 1957, r.V, č.3, s.173-178.

Vergner,Z.:Rozšířená reprodukce v období první československé pětiletky. PE, 1954, r.II., č. 5, s. 285-298.

Votrubec,C.:XXIII. kongres Mezinárodní federace pro bydlení a plánování měst. PE, 1956, r.IV, č.6, s.478-460.

Vraný,J.:Hlavní činitelé ovlivňující produktivitu evropského zemědělství. PE, 1956, r.IV, č.6, s.454-466.

Wagner,R,.-Tlustý,Z.-Žižka, A.:Zkušenosti z mezinárodního semináře studentů ekonomie v Sofii. PE, 1956, r.IV, č.6, s.471-478.

Wheeler,G.:Skreslování a chyby v úředních statistikách USA. PE, 1955, r.III, č.4, s. 304-317.

Wheeler,G.:Vývoj výrobních sil a produktivity v americkém zemědělství. PE, 1956, r.IV, č.2, s. 119-133, č.3, s.208-223.

Wysocki,K.:K výuce politické ekonomie na vysokých školách technických. PE, 1957, r.V, č.8, s.654- 658.

Zienkowski, L.:Práce na methodice výpočtu národního důchodu v ústředním statistickém úřadě (informace). PE, 1955, r.III, č. 4, s. 317-331.

Zieschang,K.:K některým teoretickým problémům státně monopolistického kapitalismu v západním Německu. PE, 1956, r.IV, č.6, s. 415-433.

Zicha,B.:Podstata a obsah "akce produktivity" na západě. PE, 1954, r.II, č.1, s.58-68, č.2, s.91-113.

Holman, R.aj:Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C.H. Beck 1999.

Kvasničková, A.-Žídek, N.:Kapitoly z dějin ekonomického myšlení. Praha, Aleko 1991.

Lukawer, E.:Z historii polskiej myśli ekonomicznej 1945-1995. Warszawa, OLYMPUS 1997.

Markuš, J.:Tridsať rokov Ekonomického časopisu. Ekonomický časopis, 1983, č.7, s. 636-643 (Rozhovor s Prof. Dr. Štefanem Heretikem, DrSc.)

Rubík,I.:Pokus o retrospektivu. Politická ekonomie, 1983, č.12, s. 1322-1327.

Sojka, M.: Dějiny ekonomických teorií. 2. Část. Praha, VŠE 1991

Šik,O.:Jarní probuzení-iluze a skutečnost. Praha, MF 1990.

Vencovský, F.:Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno, NAUMA 1997.

Winter, L.:Předmluva. V: Na cestě k plánovitému hospodářství. Praha, , s.3-4.

Z třiceti ročníků politické ekonomie. Politická ekonomie, 1983, č.12, s. 1328-1335.