Srdce mrtvého již leží na misce staroegyptských Anúbisových vah...

Postačí pravda (kladená na protivnou stranu) k vyvážení osudu, aby srdce nebylo hozeno pekelným bestiím? To je otázka, se kterou se na nás obrátilo Slunce, když 23. září na své sestupné dráze překročilo průsečík ekliptiky a nebeského rovníku a vstoupilo do znamení Vah.

Mnozí se jménem této části zodiaku zdají být upomínáni: nastal čas vyvažování a harmonie. Přál bych si, aby si celý náš jeskynní národ byl vědom, že nebeské divadlo svým představením "Znamení Vah" vyjevuje pro někoho možná paradoxní, leč pravou podstatu všeho bytí - absolutní nesouměřitelnost dobra a zla.

Jak by vypadal náš život, kdybychom usilovali o spravedlnost vlastních skutků podle vzorce "jedno pohlazení za jednu ránu pod pás"? Noc a život ve tmě nejsou podmínkou našeho přežití. Dobro není partnerem zla a právě proto slyšíme volání Nejvyššího: "Stvořil jsem vás ke svému obrazu a já jsem dobrý! Jací jste vy? Jak hospodaříte s mým vkladem?"

Samozřejmě, že den podzimní rovnodennosti představuje i dosažení jisté rovnováhy mezi dnem a nocí, které ale nesymbolizují jakousi polaritu, nýbrž jejich "rovnováha" znamená pouze předpoklad pro zvážení, zda osud byl či nebyl naplněn. Asi tak, jako vnitřní klid a vyrovnanost, jedním slovem "usebrání" - o kterém by dozajista kolega Swain mohl podati svědectví nejkvalifikovanější -, je jedním z předpokladů poznání a duchovního růstu.

Astrologická historie učí, že souhvězdí Vah v našem civilizačním okruhu je známo asi 2 300 let, v dávnější minulosti byla Libra vnímána jako součást souhvězdí Štíra - jeho klepeta. O něm si, vážené kolegyně a vážení kolegové, budeme povídat za měsíc.

Váš kníže Dakar.