| ...zas X-tej díl... |
|---|
V HOSPODĚ
...cigaretový dým, automat, hlučný větrák, skorožádná žena, smluvní ceny, věčně obsazený kulečník, sssvině servírka, působivá stropní krytina, otravná televíza, obklopený výčep, lidi a lidi, lihoviny, logo pivovaru, ubrusy jednoho typu, vrzající židle, smradlavé hajzly, podivné osvětlení, hospodské řeči...
A kde je pivo, proboha !?!
bác..
Díky. Áááá...mňam.
LÁRYFÁRYFON
"Láryfáryfon, láryfáryfon!!!", stále dokola křičel 4-letý Frantík. To jsem si zas dal, pomyslel jsem si. Hlídat dítě a ještě k tomu cizí. "Láryfáryfon, láryfáryfon", ozývalo se pořád dokola.
Co jen může chtít? Žeby snad nějaký hudební nástroj? "Tady máš Frantíku, to jsou varhánky, to není láryfáryfon".
"Néé, já chci láryfáryfon", ječel stále silněji Frantík.
To je ale neodbytné dítě, co jen může chtít. Nemyslí tím snad gramofon? Třeba mu pouštěli nějaké pohádky a on to má teď popletené.
"Pojď Franto, pustím ti pohádku"
"Neé, já chci láryfáryfon! Béé", rozbrečel se F.
Sakra, co teď? "No tak Frantíku neplač, já opravdu nevím co bys chtěl. Musíš mi to ukázat."
Frantík si utřel oči, popadl mě za ruku a táhl mě do ložnice. Co jen tam může chtít?
"Tady,tady. Tam!" a ukázal na šuplík nočního stolku.
"Né, Frantíku, tam nemůžeme, maminka by se zlobila".
Frantík se opět nezadržitelně rozeřval: "Chci láryfáryfon! Tam, tam!", natahovalsvé malé ručky k šupleti.
Co jen tam může mít? Asi nějakou hračku, kterou mu schovali, blesklo mi hlavou.
"Tak dobře, ať je po tvém. Aspoň bude klid" a otevřel jsem zásuvku. Z něj na mně civěl obrovský, kovově lesklý vibrátor!!!
Opatrně jsem ho vytáhl a ukázal Františkovi: "Myslel´s tohle?"
Když vtom se za mými zády ozval hlas mojí známé, vracející se z kina:
"Proboha Karle, co to tu s tím dítětem provádíš !?"
POHÁDKA PRO OSPALÉ TATÍNKY
Jedno malilinkaté království bylo tak prťavoučké, že nebylo vidět dokonce ani pod mikroskopem. Tudíž vlastně ani nevíme co se v něm odehrálo.
Dobrou noc, děti.
