pokračování ČERVENÉHO SEŠITU, strana č.8

DEN, KTERÝ PŘIŠEL POZPÁTKU

    Ze sna jsem se dostal kalíškem slivovice na usnutí; už je to v pořádku - můžu večeřet. Z úst se mi derou jitrnice a jelita. Už mám zase hlad.

    Je čas na knoflíkové fresky. Knoflík po knoflíku párám ty ozdobné ornamenty na stropě, zdech i na podlaze mého pokoje. Jde to ztuha. Tahle práce je náročná na čas.

    Sotva se zvrtn, už je tu oběd. Vracím jehlu do jehelníčku. Jdu, spěchám do restaurace na rohu ulice. Platím a spěšně vracím na talíř kousky langusty. Ještě si objednám a už zase odcházím s kručením v břiše. Odemykám podkrovní pokoj a beru do rukou žiletku. Dávám se do přišívání. Jde mi to docela od ruky. Obrazce se z knoflíků tvoří jakoby samy, bez mé vůle.

    Jsem ještě celý rozespalý, když odkládám žiletku a počínám snídat zbytky volského oka. Padají na talíř a já se začínám protahovat. Zívám. Odcházím do postele, posadím se na lůžko a chvíli hledím z okna. Pak se zakrývám a blaženě se probouzím.

    Pípá budík.

NATANK

    Tak a jsem natankovanej. Myslíte, že jsem auto? Houby! Jsem Leopold a původně jsem jel opravdu natankovat k benzin pumpě. Jenže mi do cesty  vběhl nějakej fakir (tedy fuck ir - zasranej ir) a já mu přejel nohu (měl ji jak plótvu). Vytáh si mě z fára a bác! Jsem natankovanej.

PITKA

Sedí Pitka na pitce.

Proč tam přišla? Opít se !

A co po pitce? Bude opice.

POHÁDKA PRO OSPALÉ TATÍNKY

    Jedno malinkaté království bylo tak prťavoučké, že nebylo vidět dokonce ani pod mikroskopem. Tudíž ani nevíme, co se v něm odehrálo.

    Dobrou noc, děti.

ŠATNÍK SE SKŘÍŽENÝMA NOHAMA

(Pokus č. 79)

     Asi jsem se zbláznil. Předevčírem jsem si koupil šatník od vetešníka, prej zaručenej orient. Byl celej olezlej, měl skřížené nohy a stál dvě stovky. Řek jsem si: seš zručnej, nožky opravíš, natřeš a bude jako novej. Tak jsem ho naložil na dvoukolák a odvezl domů. Doma jsem ho postavil ke zdi, sedl si naproti něj, zapálil si cigaretu a přemýšlel o opravě. A tu se jeho dvířka se skřípotem otevřela. Užasle jsem zíral na to co se odehrávalo v jeho útrobách.

    Z postraního šuplíku se vyhoupla prasklá žehlička v baretu a plavkách a uctivě se poklonila:

    "Vítáme tě Aljošo na našem podivu-náhodném představení. Prosíme tě, během produkce neodhazuj nedopalky do našeho životního prostředí. Mohli bychom se vznítit, jsme přeci jen křehcí."

    Údivem jsem otevřel ústa a zapálená cigareta mi spadla do trenek. Pak začalo opravdu velkolepé představení. Žehlička se rozžhavila do běla a ozářila jeviště. Na něj vtrhly vlčí zuby v sukénkách a začaly tančit kankán. Pak nastoupil na parket Žeň-šeň(zlý to kořen) a bez mrknutí oka všechny vlčí zuby postřílel. Do toho vpluly bojovně naladěné létající koberce a začaly Žeň-šeň bombardovat orientálním kořením. Ten po několika náletech padl mrtev k zemi. Toho využila zahálející pánvička, pověšená na hřebíku-věšáku. Hbitě seskočila na podium a počala Žeň-šeň smažit na orientálním koření. Obdivuhodná vůně se šířila mým pokojem. Jak progresivní divadelní forma; apeluje dokonce i na jiné smysly, než je zrak, pomyslel jsem si fundovaně.

    Mezitím vyjela na prkna, jež znamenají svět, gejša v buldozeru a shrabujíc mrtvé herce na připravené talíře, odříkávala text:

    "Išól z konzuma děd. Gusku v rúce a jed. Za štyry kopějky, kúpil od zlodějky."

    U prvního talíře opakovala refrén: ...."a že gúska tvárda býla, zúbky dědu zlomíla."

    U druhého talíře pak? ..."a že gúsku tvárdu žužlal děd, vylámal si zubů pět.

    U třetího talíře pak: ..."a že tvárda býla gúska, zabíla dědu Ganúska!"

    Když dospívala, zajela i s buldozerem zpět do zákulisí. Následoval výstup tří čingischánů na kolečkových křeslech. Byli na scénu tlačeni masivními lučními koníky bez tykadel. Tito tři gurmáni a jejich sluhové se jali pojídati připravenou krmi. Po chvíli mlaskání byly talíře prázdné. Účinkující se uklonili a ladně opustili dějiště.

    Žehlička na chvíli pohasla.

    "Tak co tomu říkáš Aljošo?", otázala se udýchaně.

    Hlavou se mi honila spousta přirovnání, ale z úst se mi vydralo jen:

    "Překvapen, znásilněn, potěšen."

    Žehlička se pousmála: "Správně chlape, pochopils, vytržen z reality, kastrován na mozku. Sleduj druhé dějství." a opět se rozžhavila do běla.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

pokračování zde !