pokračování ČERVENÉHO SEŠITU, strana č.6

A TENHLE KRISTIÁN

    A tenhle Kristián nebyl hluchoněmý. Měl však jinou vadu, pokud se to tak dá nazvat. Ten chlapec (pardon netopýr) slyšel neustále v hlavě nějakou hudbu, někdy dokonce i slova. Neustále, 24 hodin denně, o víkendech i o svátcích, 365 dní v roce a protože s tím žil od narození, naučil se rozumět těm slovům, znal  všechny ty písně a dokonce i jejich texty, neboť jak víme na každé komerční stanici se písničky opakují s určitou pravidelností stále dokola.

    ANO! Kristiánovi zněla v hlavě od rána do večera jistá stanice jistého regionálního rádia.

    PROČ? Kdo ví, ale bylo to tak. Jen se ráno po zaznění  časového signálu probudil hlavou dolů (netopýři v této poloze spí), slyšel známé hlasy, známé písně, prostě hned od procitnutí věděl, že je všechno v pořádku, tak jak má být. Skočil na zadní a plouživými pohyby se vždy došoural k malému jezírku uprostřed jeskyně, usrkl blankytně modré vody a odhopsal zpátky. Pak se za rytmického doprovodu dal do pohupování a roztahování křídel, aby rozcvičil své ztuhlé tělíčko (spát v této poloze celou noc není zrovna pohodlné) a teprve pak, po odeznění prvního ranního zpravodajství, slupl nějakou tu bobuli, kterou si přinesl z ústí jeskyně (byl to totiž vegetarián, páč když byl ještě malý, slyšel ve vysílání o tom, že je zdravější nejíst maso, natožpak mouchy). Po dalším časovém signálu už , schoulen na v koutku na malinkatém slamníku, očekával svou první dopolední relaci. A tak setrval až do oběda, kdy mu moderátoři taktně připoměli, že je čas opět něco pojíst. Vydal se tedy podél stěn před tmavou jeskyni. Na louce vyhrabal pár kořínků a po čichu utrhl nějakou tu bylinku, co měl rád a pak rychle zpět, uvelebit se na slamník a poslouchat další pásmo oblíbených programů, plných informací a hudby. Prostě žil den ze dne podle stejného scénáře, s železnou pravidelností vykonával stejnou činnost a přitom pořád poslouchal v hlavě rádio. Zvykl si na to a bylo mu tak dobře. Věděl kdy má jíst, věděl kdy má spát a vstávat. Prostě rutina.

    Až jednoho dne vše v jeho hlavě utichlo. Nastal nečekaný klid a Kristián byl zmaten. Od dětsví byl zvyklý na neustálou společnost mnoha lidí: redaktorů, moderátorů, písničkářů a zpěvaček a teď TICHO! Celý jeho svět se zhroutil během několika sekund, jako domeček z karet. Ať vnímal, jak vnímal, neslyšel již více známých hlasů. Zůstal docela sám. A aby toho ještě nebylo dost, tak po pár hodinách mu v hlavě něco luplo, škrklo a začalo mu tam hlasitě pípat:

    tů, tu, tů, tu, tů, tu...a pořád dokola a dokola. Tento nápor donekonečna se opakujících signálů se nedalo vydržet a tak chudák Kristián za pár dní nato zešílel a následně i chcípl.

    CO se vlastně stalo s jeho oblíbeným rádiem? Inu ono regionální rádio se jednoho dne nečekaně a z ničehož nic, bez předešlého upozornění, vypařilo z příslušných vlnových délek a místo něj se éterem začaly rozléhat jen jakési podivné kódované signály.

    MNOZÍ se asi ptají, jak je to možné. Ale možné je všechno, přátelé. Toto rádio totiž zakoupil jistý zahraniční investor a ten se ho rozhodl zrušit a místo něj, v místech kde stávalo, vybudovat čističku odpadních vod. Záslužné, že? Ale jak k tomu přišek chudák netopýr Kristián? Inu jak se zdá, všechno má svůj rub a líc. 

    Upřímnou soustrast.

TURBULENCE

    JEDNA MLADÁ TURBULENCE

MĚLA PTÁKA ZA MILENCE.

LEČ NESLOUŽÍ JÍ KE CHVÁLE,

ŽE NAŠLI PTÁKA MRTVÉHO NA SKÁLE ! 

INZERÁT

Vyměním kozaté pivo

za kozatou ženskou.

Zn. končím s pitím !

pokračování zde !