pokračování ČERVENÉHO SEŠITU, strana č.10
JA, JA, NATÝRLICH
Jeden strom si něco usmyslel. Proč? Čert ví. Usmyslel si, že zajde do jedné pěkné garáže nadýchat se. Proč? Čert ví. A tak seděl v garáži a dýchal a dýchal.
Kolem projíždělo dítě na trojkolce a ječelo. Proč? Čert ví. Strom to vzrušilo a postavil se mu kmen. Byl to chlípák (haňa, haňa) a tak po dítěti šel jako had po hadici (s těsněním).
Tu se ve vratech objevila stromice:
"Sviňáku", lkala.
Ze žárlivosti strom udala lesní správě, že je nakažen dřevomorkou. Lesní správa vyslala odborníka na průzkum stromu. Strom se třásl v očekávání odborníka. Přijelo plačící dítě na trojkolce a mělo na čele nápis- ODBORNÍK.
"Strome, strome! A hrome! Strome!", zaječelo.
"Dám ti saxofon, když mě necháš", snažil se vyjednávat strom. Dítě sundalo řetěz z trojkolky a švihlo strom po kmeni. Účet je vyrovnán. Strom vyléčen. Škoda. Kdyby nebyl vyléčen, jezdili by se na něj dívat tůristi z bavor a říkali by:
Ja, ja, natýrlich, ta strom být ujetá.
CHLÍPNĚ ODCHLÍPNUTÝ RELIÉF
Bobtnal. Století za stoletím. Pravda, v sixtínské kapli je vlhko. A tak bobtnal a bobtnal. Tento bobtnající reliéf však jednoho dne překročil mez bobtnání omítky a tak se stalo to, co se muselo stát. A co se muselo stát? To co se stalo. Prostě se odchlípl. A zrovna při návštěvě vyslanců zambijské církve českobratrské. A zrovna přitom, když si jej prohlíželi. Postupně se celý odchlípl. Přičmoudlí věřící se roztřásli a počali se křižovati.
Zpod reliéfu totiž vykoukla neznámá mistrova tvorba. Obsahovala sice lascívní pornografické akty, ale ve vysoké kvalitě (a ve všech pozicích!).
POHLEDNICE Z DOMOVA
Můj drahý a jediný, ptáček lapený
Rosťa Lapený
Kriminál č.15, cela 416
Pošta Čimelice
Broučku, pejsánku, ťutínku, muťínku, muklíčku, vlaštovičko moje.
Pošli mi prosím tě lásko ty malinkaté, zanedbatelné a milounké alimentíky.
P.S. Nemám na rum, víš pusinko.
ňafínka líbá Květuš
POHLEDNICE Z KRYMU
Stará píxx
Květa Lapená
Hostinec na Mrožinách
Přijícov
Ty kurvo jedna, eště jednúc ně napíšeš, tak ti roztřískám papulu, žes to neviděla, ty ludro stará. Co po mně furt somruješ. Šak víš, že kluk sedí vedle na bloku B. Až sa vrátím, tak si ňa nežádej. Pichnu ťa pod žebra.
P.S. Už ňa věcej srát nebudeš.
Rosťa