Vzácni měšťané, milí strážci nejlepších tradic lidu žižkovského, slavná vládo republiky žižkovské, pane starosto, jako držitel cestovního pasu žižkovské republiky, který neplatí v čajovnách, jako abiturient slavné Slaďámy, jako obdivovatel Jaroslava Haška a Franty Habáně ze Žižkova alias Franty Sauera, jako čtenář veršů Jaroslava Seiferta a jako občan zapsaný do knihy cti Městské části Praha 3 se na Vás obracím s naléhavou prosbou: přehodnoťte své rozhodnutí zakázat demonstraci levicových skupin, například Socialistické organizace pracujících, o níž jsem nikdy nic neslyšel.
Dočítám se o tom zákazu v Právu ze 7. května. Paní Cihelková zde prohlašuje, že by se do stanoveného místa 200 lidí nevešlo, "a proto jsme demonstraci zakázali". Slovo "zakázat" se vrací do hry příliš brzy, nebo se Vám zdá l O let, jež nás dělí od komunistického pojetí shromažďovacího práva, už tak dávno?
Když S. K. Neumann vyšel z vězení na Borech, usadil se v ulici Chelčického. Psala se 90. léta, básník založil anarchistický časopis Novy kult. V té ulici napsal i básnické sbírky Jsem apoštol nového žití, Satanova sláva mezi námi. Kolem Neumanna se shromáždila početná skupina básníků, tzv. olšanská kolonie vlasatých básníků a anarchistických buřičů - patřili mezi ně František Geliner. Fráňa Šrámek, Jiří Mahen, Karel Toman. Kdyby vstali z mrtvých a chtěli organizovat na Žižkově protestní shromáždění, zdá se, že byste jim to zakázali - ve jménu pořádku.
To slovo nezní dobře z úst Žižkováka. Z naší proletářské minulosti přece dobře víme, že hlučné volání po pořádku a morálce má nejčastěji jen přehlušit "velké lumpárny těch nahoře". Jaká hanba pro mě Žižkováka, že středostavovské Vinohrady demonstraci povolily! Toho jsem se musel dožít já, který se účastnil v řadách žižkovského klukovského vojska tažení proti rozmazleným vinohradským paďourům.
Žižkov proletářů, husitů a bohémů
Básník Neumann se politicky ve všem mýlil, jeho postoje byly často neetické, ale přesto patří k Žižkovu. Naše čtvrť byla povýšena na městskou až v roce 1881, je spjata se vzdorem a násilím té doby, především se zápasem dělníků za občanská práva, s proletářským duchem ulic, v nichž tolik rozhněvaných mužů, různých podivínů a antikonformistů nalezlo celoživotní azyl před podezřívavým okem prďolů, střežících poslušně mocenský status quo, z něhož si pilně uďobávali pro sebe tučné kousky. Husitské názvy žižkovských ulic a náměstí hlásají bezelstně naivní interpretaci našich národních dějin, v nichž Žižka s palcátem a jeho stateční bojovníci byli mstiteli chudých a ponížených v době naší průmyslové revoluce.
Žižkov je spjat s nesmrtelným srandovnem Jaroslava Haška a pražské bohémy. O jejich (často sebezničujícím) smíchu platí to, co napsal Jan Neruda ve svých Obráncích policejních: "Nechť se nikdo nemýlí! Jako v místech takových neukane žádná slza, aby v ní nebylo trpkého vzteku, takž tu nezazní také žádný smích, aby se v něm tajně nechvěla uvědomělá či neuvědomělá zoufalost. Ta kobka humoru, v níž se divokou honbou baví a v jejímž prismatickém sloupem divoká obrazotvornost skokem se láme, ta je velmi špatně ovržena, při mocnější ráně spadá malta z celých stěn a zašklebí se na tebe zoufalost života nebo zoufalost uvědomělé vlastní zpustlosti."
Smích, při němž "spadá omítka z celých stěn", není lehkým dědictvím. Zdálo se mi ale že jste mu právi, že Žižkov rozkvétá pod Vaší osvícenou vládou, stává se pražským Montmartrem, dá se v něm nalézt azyl před kýčem a omezeností arogantních zbohatlíků, které mezi nás vyšplouchly různé privatizační vlny .'Naplnil se kulturou, výstavami, koncerty, nakladatelskými domy, radnice vydává knihy o žižkovské historii - i ty každoroční zabijačky se mi líbí. Opravdu se bojíte dědiců Neumanna, Gelinera a Šrámka v žižkovských ulicích? Procento podvodníků mezi podnikateli je u nás nesporně větši než procento násilníků mezi demonstranty - je to ale dostatečný důvod k tomu, abychom zakázali podnikat?
Po roce 1989 se mnoho lidi obohatilo. mnoho zase zchudlo, mnoho lidí se rozhněvalo, mnozí jsou šťastni, že se toho dožili, hodně lidí je strašně zklamáno. To, co nás všechny spojuje, je ale otevřený veřejný prostor, který iracionální zoufalství některých z nás - ať už uvědomělé, či neuvědomělé - mění ve faktor společenského vývoje, ve vyslovenou ideu, která se jako tříska z "ducha doby" zadře pod hroší kůži nás všech a promění nakonec (v pohledu z historického odstupu) v jedno společenství bojovníky ze všech ideologických (a někdy i reálných) barikád. Poučme se z historie bojů za občanská práva v 60. letech v USA.
Žižkov byla chudá čtvrť, dobře si pamatuji ze svého dětství přeplněné byty a kadibudky na chodbách. Je dnes bohatší a krásnější než před deseti lety, jistě i Vaší zásluhou. Nedopusťte ale, aby byl odtud vyhnán starý obrazoborecký duch. Nepřispívejte jako Žižkováci k uzavírání veřejného prostoru, o což u nás horečně usilují noví normalizátor!, kteří by si chtěli usnadnit vládnutí tím, že si vynutí ticho svých" odpůrců.
Svoboda a kritické vědomí jsou vždy spjaty, s historickou, sociální, psychologickou a existenciální periferností určitých skupin, kterou jejich tvořiví představitelé ale dokázali proměnit v obecně srozumitelnou řeč, při níž "spadá omítka z celých stěn a zašklebí se na nás naše reálná situace", smím-li svatokrádežně parafrázovat Nerudovy věty. Chraňte nejen nový bohatší Žižkov, ale i jeho periferní vzpurnost. Je to pravé jádro naší společné žižkovské tradice.
K potěše Pražanů byly na stěny vagónů metra vylepeny plakáty s básněmi. Je mezi nimi i Gelinerova Perspektiva: "Má milá rozmilá, neplakej! /Život už není jinakejDnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli !Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehnem do rakví." Bez těchto veršů bychom byli podlézavější vůči mocným v naší nelehké minulosti, také poníženým mezi námi bylo by zoufaleji.
Buřiči a papež
Chcete dopustit, aby "kolonie vlasatých buřičů" naší doby nemohla na Žižkově zatínat pěsti a posmívat se našim kapitalistickým výdobytkům? Ostatně hesla, která volali buřiči ze Střeleckého ostrova do našich oken, byla velmi podobná těm, jež jsme slyšeli na vatikánském náměstí Svatého Petra z úst papeže: "Ne maximalizace zisku, ale solidarita mezi lidmi, ne prosazování potřeb systému, ale potřeb lidí." Věčný spor intencí života s intencemi systému, tak tomu říká Václav Havel.
Milý pane starosto, nejen historie Žižkova, ale i celé Evropy nás přece učí, že někdo z Vašich nástupců zapíše za pár desetiletí do knihy cti Prahy 3 mnohem spíše jednoho z buřičů, jimž jste právě zakázal manifestaci, než někoho z pořádkumilovných občanů, kteří tomu tleskají. Je to nespravedlivé, vím, vždyť ta internacionála poslušných občanů roztáčí kolečka všech systémů, bez nich by nic nefungovalo.
Ale taková už je evropská kultura, poslušnost v ní není nejvyšší ctností. Je vůbec ctností? Myslím, že není, nebyla a nebude. Pokud ovšem Evropané dokáží rozlišit mezi planetární normalizací a globalizací. Míst na planetě Zemi, odkud je ten rozdíl ještě jasně viditelný, neustále ubývá. Žižkov je ještě jedním z nich. Dokdy?