Neuběhl ani týden, a již se v Holandsku slaví další státní svátek! Je to země zaslíbená... Samá pauza, samý break, cofee, holiday... No ten poslední byl v pondělí 20.5. To znamenalo tři dni volna. No přeci nebudu sedět doma a koukat se ven skrz sklo! Původní záměr ject s Martinem a Davidem směrem na Leiden, Haarlem, Amsterodam a případně ještě severněji, vzal za své příjezdem Pauline, takže odpadl Martin, který sice plán nezměnil, ale kořena jim dělat nemusím. No a David to zabalil také s tím, že musí navrhnout do úterý nějaký zesilovač. Nezbylo než vyrazit sám!
· V pátek v noci jsem na Zuidu nakoupil nosič na kolo, chvilku po půlnoci jsem ho přimontoval speciálním způsobem, který si dám asi patentovat, nainstaloval jsem brašny a ..... šel spát.
· V sobotu asi v 10:00 jsem se probral, že zabalim a vyrazim. Venku bylo hnusně, foukal vítr, sem tam i nějaká ta kapička proletěla vzduchem, po nějakém sluníčku ani vidu-slechu, zima brrrr... Uvařil jsem si čaj, druhý, třetí, potom těstoviny, první, druhé, potom jsem si přečetl měsíc starý Reflex, podruhé, potřetí, pozpátku Lidové noviny stejného stáří, poprvé pozpátku, občas nenápadně hodil okem ven - pořád stejné.
Někdy po poledni jsem byl již svojí aktivitou a leností natolik otráven, že jsem si zabalil věci do brašen a ... uvařil si další čaj. Poprvé jsem zapochyboval, že dnes odjedu. Kolem třetí jsem se vydal na trh koupit zeleninu a ovoce. Cestou jsem se , ale stavil na „RolaHola“, abych zjistil, zda si David náhodou nerozmyslel víkendový program a nechce vyměnit zesilovač za „radio Jerevan“ ( pozn. za mne). Davida jsem zastihl jak právě načíná svých 8,5 kilo jablek koupených na trhu. Natolik mne otrávil svojí aktivitou, že po hodince strávené na mailu, pronesení několika vlastních životních mouder a vypití Alďácké šťávy, jsem raději odjel zpět na „Tomík“ a usnul jsem totálně vyčerpán. Ani vlastnoručně upečený „space cake“ mne nedonutil k vyší aktivitě!
Probudil jsem se asi v 21:00. Filmové promítání, na které jsem byl pozván jsem zaspal asi jen o hodinu. Lenora mi dovolila udělat si něco k jídlu, takže jsem neumřel hlady... Dokonce jsem se začal učit a kolem 23:00 to přišlo! Začal učinkovat koláček, ale jako tradičně jsem kromě fyzické malátnosti necítil žádný zajímavý psychický účinek. Rozhodl jsem se jít projít do větrné noci a vrátil se s přesvědčením, že druhý den určitě vyrážím!
/3 km/
7:00 Nádherné počasí, slunce, azuro. Zaradoval jsem se natolik až jsem opět z toho únavou usnul.
8:30 Zataženo, větrno! To byl tak krásný sen ... Ale dnes mne nic neodradí! Znovu balím již jednou zabalené a v průběhu soboty opět vybalené věci a vyrážím severně směr Naarden, povznést svého filozofického ducha k hrobce J.A.Komenského. Každý správný Čech navštíví v Holandsku Amsterdam – Red light district, cofee shop – kdekoliv a Naarden. Tak aspoň budu mít splněno „můj milý deníčku“!
10:30 Vyrazil jsem plný sil vstříc novým dobrodružstvým na kole Peugeot, v botech Adidas, tričku Moira, šusťákách z Jitexu a kšiltovkou Rejoice vyzbrojen něčím v tomatu, holandskym nechlebem, kmínovým sýrem, českým taveńákem zbylým po Káče, novými a ještě lehčími vlnkami /opravdu, netížili ani v žaludku jak jich bylo málo/, vaflemi z Aldi a čokoškou. Má trasa vedla po ose Pijnacker, Zoetermeer, Alphen a/d Rijn, Mijdrecht, Hilversum, Naarden. Udržoval jsem velmi slušné tempo okolo 22 km/hod při bočním větru. Odpoledne se vyjasnilo a začalo svítit sluníčko.
16:00 V Nardenu jsem byl těsně před 16:00, stihl v běhu prohlídku kostela s vysokou, pomalovanou, dřevěnou klenbou, vyfotil si sochu Komenského, vyslechl jsem si úžasný český dabbing k filmu o Komenském v místním muzeu /např. duchovní překládali jako duši atd./, podíval se na kaply, kde je pohřben a potom se jel project po okolí, které je moc hezké plné lesů, záliv s plachetkami atd. Samotný Naarden je také moc hezký. Romantická stará pevnost uprostřed lesů, obklopená ze všech stran vodou je ve tvaru hvězdice a uprostřed městečka je asi 100 m vysoká kostelní věž, z které se dá údajně podívat po okolí, což musí být skvělé, ale já nenašel vchod. Spíše to ale bylo uzavřené.
19:00 Úplně vyčerpán nacházím cukrárnu, podporuji globalizaci a nadnárodní koncerny a místo místní /moc hezky česky spojené/ kopečkové zmrzliny si dávám Magnum. To do mne vlilo nových sil, ještě jednou objíždím na bycyklu pevnost a přímo na hradbách pod stoletým dubem si stelu v trávě a usínám.
/105 km, průměrná rychlost 21,5 km/hod. /
8:30 Vstávám po krásné, teplé noci, do rána plného slunce, které se odráží ve vodní hladině pod hradbami. Znovu marně hledám vchod do věže a vyrážím zpět směr Hilversum, jezerní oblast za ním /moc hezké/, Wilnis /lehce kufruji a poprvé vydím na břehu grachtu želvu, ale myslím, že to jsou mžitky z únavy/, Woerden – podruhé vydím v grachtu želvu, jako správný ekolog to musím vyzkoumat, hážu po ní šutříky, potápí se, vyplouvá, hážu znovu potápí se, vyplouvá, hážu znovu... , nebaví mne to tak jedu dál. Celou cestu se ploužím proti větru, udržuji rychlost kolem 16 km/hod, takže mne předjíždějí i stařenky v krojích a na ukrajinách a ještě se při tom blbě usmívají a něco chrochtaj dutch, vůbec mne to nebaví, ještě že jsou ty grachty plný ptáků, želv atd., tak je na co koukat.
14:00 Oudewater – starobylé město /asi 6000 obyvatel/ kousek pod Utrechtem, které se nejvýce proslavilo svojí váhou na čarodejnice. Tady čarodejnice vážili, a když byly lehčí než jejich výška minus 100, tak je koště uneslo a šly na hranici. To se tu nikdy nestalo, což bych pochopil vzhledem k holandským ženám a jejich zadnicím, ale prý sem dováželi na převážení děvy až z Polska a okolí... Já se raději nezvážil, neboť jsem tak vychrtlý, že bych touto zkouškou neprošel. Doopravdy! Šel jsem raději na zmrzlinu, tentokrát podporuji místní výrobnu. Po zmrzlině jsem najednou plný sil vyrážím podél řeky IJssel směr Gouda, kde na jedné křižovatce kolem mne zběsile pobíhají policisté, pískají na píšťalky, gestikulují /v první chvíli jsem myslel, že je to na mne, chtěl jsem již chrochtat, že jsem nevinný, že ten nosič ze Zuidu .../. No nakonec projelo asi deset aut, po nich asi 100 cyklistů, dalších třicet aut a policajti naposled zahvízdali a odjeli.
15:30 Cappe a/d IJssel – opouští mne poslední síly. Vleču se podél jezer směrem na Zoeptember a domů opět přes Pijnacker.
18:30 Relaxuji na „Tomíku“, po osmi dnech abstinence dávám Alďáka a doufám, že nebudu muset dlouho sednout na kolo! /pozn. dnes ráno na novo – hrůza hrůz/
19:00 Vrací se Martin s Pauline. Zase nic!! Takže mu budu muset vařit i nadále! Nakonec to dopadlo tak, že večeřel dvakrát. Se mnou i s ní... A potom, kdo prý „žere jako Dixikus“?
/110,5 km, průměrná rychlost 16,7 km/hod. /