8. října 1940 v pozdějších odpoledních hodinách odstartovala trojice hotovostních hurricanů 312. československé perutě ze základny Speke poblíž Liverpoolu proti vzdušnému narušiteli. Trojice hurricanů pilotovaných P/O Aloisem Vašátkem, Sgt Josefem Stehlíkem and F/Lt Denisem E.Gillamem, DFC, krátce po startu dostihla nepřátelský stroj, kterým byl Ju-88A-1 (Wn.4068), M7+DK od 2./Kgr 806. Po krátkém a prudkém boji těžce poškozený junkers nouzově přistál poblíž Bromborough Dock nedaleko domovské základny. Jeden člen posádky byl zabit, další 3 byli vzati do zajetí. Všechny hurricany po boji nesly stopy lehčích poškození od velice přesné obranná palby.
Toto vítězství se stalo vůbec prvním bojovým úspěchem 312. perutě a zároveň se jedná o první vítězství dosažené v průběhu 2. sv. války z již zmíněné základny RAF Speke. Celá akce se dostala do širokého povědomí také jako pravděpodobně nejrychlejší sestřel britského Fighter Command v rámci 2. sv. války. Od startu hotovostní sekce až po její přistání zpátky na domovské základně uplynulo pouhých 11 minut.
Událost je v knize „Letec Alois Vašátko od Adolfa Vrány popsána takto:
…Ještě se všichni nedostali před barák, když zaječela malá siréna nad dveřmi místnosti mechaniků, volající ke strojům. Poplach! Telefonista volá: „Scramble!“ zaklínací název kódu radiokorespondence, rozkaz ke startu roje v hotovosti. Ačkoliv slovo scramble znamená v překladu „placka“, je v kódu tak účinné, že celé prostředí ihned ožije. Z jedněch dveří mechanici, z druhých tři piloti běží jak nejrychleji mohou ke svým letounům. Vzskakují na křídla, usedají do kabin, mechanici jim pomáhají připoutat se k sedadlům, ještě zapnout mikrofon rádia a otevřít kyslík a již zní trojí volání „volno“. Je to návěstík uvolnění prostoru před vrtulí, mechanik tlačí vypínač na vozíku baterií připojeného k letounu, piloti zapínají magnety, startér a vrtule hurricanů se již točí. Dva již zabraly. Motory běží. Mechanici odpojují kabel vozíku baterií, dva letouny hotovy ke startu za necelou jednu minutu. Smůla, Stehlíčku! Všichni se dívají na jeho hurricana. Vrtule točí hnána startérem, ale motor dosud nenaskočil. Bílý kouř vyskakuje z výfuků, dosud nic, hrozná smůla. Velitel roje Gillam je netrpělivý, již uplynulo dalších třicet vteřin. Ne, nemůže čekat. Startuje s Amosem. Dva hurricany běží napříč letištěm bez ohledu na směr větru. Nahrazují tak drahocenný čas ztracený čekáním na třetího. Již se odlepují od země, stoupají směrem na jihozápad. Zatím Stehlík dělá co může, stále opakuje nahazování stroje, oba mechanici cosi dělají v sedadle pilota. Náhle vyskočil dlouhý jazyk ohně z jednoho výfuku, druhý, třetí, další. Hurrican se zahalil do oblaku kouře, naskočil, motor běží. Ještě pět vteřin a již startuje také, aby dohonil první dva. Ti však jsou již dobrých pět kilometrů od letiště – jeho start je asi již zbytečný. Hlouček mechaniků sleduje jeho let, vidí, že motor jde dobře. Náhle jeden přes druhého začnou mluvit, vysvětlovat, dohadovat se, proč asi třetí hurrican nechtěl naskočit. Kolikrát mu pumpou vstříkl benzín? Bylo zapnuto? Vždy%t jsem ho zahříval před deseti minutami! Samozřejmě, benzín byl otevřen. Člověče, na to vezmu jed, sám jsem hlavní vypínač zapjal! Tak byla přechlastána, to je jasné. Měl jsi ji při zahřívání nechat vyběhat, ne ji udusit …Snad ještě hodinu by trvala hlučná výměna názorů, dokazující, jak důsledně jsou mechanici spjati s operační schopností svých letounů. „Němec!“ volá kdosi. Opravdu, nad východním okrajem letiště Junkers 88 právě klouzá z mraků. Ne výše než 400 až 500 metrů. Stehlík je asi ve 200 až 300 metrech, stoupá, musí jej vidět. Němec letí o něco výše a před ním, křižuje jej. Ano, Stehlík je již asi 200 metrů za ním. Za jeho hurricanem vyskakuje černý kouř, to přidává pomocný plyn na maximální výkon motoru. Snad mu ta černá německá obluda neuteče do mraků. Ano, stoupá a již mu uniká. Ale Stehlík je již asi 200 metrů za ním. Je slyšet rychlý praskot palby všech osmi kulometů. I Němec odpovídá palbou. Smůla nad smůlu – Němec uniká do mraků, již jej nevidíme, ale Stehlík jej pronásleduje. Vedoucí roje Gillam a Amos se již také vracejí do místa, kde zmizel Němec i Stehlík. Byli přivoláni zemí. Ale nyní Němec jde znovu pod mraky, odhazuje pumy do polosuché zátoky a letí severním směrem. Za ním Stehlík, z pravé strany amos a Gillam, a již je v kleštích. Dávka za dávkou bije z hurricanů do germánské obludy. Klešťové útoky, z každé strany jeden stíhač současně, zatím co třetí útočí zespodu a palí do břicha junkerse. Němec ztrácí výšku, klouzá a po malé chvilce již leží na pláži. Celý průběh boje byl sledován námi všemi na letišti, byl sledován z domů a ulic předměstí Liverpoolu. Hlavně však nouzové přistání Němce na pláži západní strany zátoky vzbudilo velké vzrušení. Nyní tři hurricany krouží jako tři orli nad místem, kde pokroucen, prostřílen, postříkán blátem leží první Němec, sestřelený 312. perutí. Na letišti panuje vzrušení. Piloti, mechanici, pozemní personál, všichni jsou nadšeni. Je to jejich první Němec, první úspěch 312. perutě. Svou radost projevují vyhazováním čepic, někteří se objímají, podávají si ruce, civilisté máváním z oken vyjadřují radost, uznání a vděčnost. „... |