| Hlavní stránka
|
||||
Agrární venkov |
||||
První internetový zpravodaj českého venkovského a zemědělského lidu. |
||||
Zajímavosti |
VENKOV: Komentář |
Komentáře |
|
Kolektivizace. Škola-základ zhýčkanosti.
Při čtení hygienických požadavků na vybavení škol musí příslušníci starších generací jen nechápavě kroutit hlavami. Nad tím, co dokáže vytvořit úředník, nekroutí hlavami jen pamětníci starých škol, ale také ředitelé nových škol a starostové obcí.
Škola byla vybavena inventářem z 19. století. Sedačkou byla pevná lavice, masivní prkno napevno připevněné k rámu u podlahy, jenž ji napevno spojoval se stolkem-psací deskou - jak je možno vidět u lavic v kostelích. Délka lavice umožňovala pohodlné sezení dvou žáků, ale v případě potřeby se tam vešli čtyři a více. Lavice i další nábytek byly dvoubarevné, natřené brčálově zelenou a tmavohnědou emailovou barvou. Barvy byly zřejmě vždy po několika letech obnovované, podle vrstev viditelných na otlučených místech. Stejnou zelenou barvou byl natřen i další nábytek a všechna okna a dveře v celé škole. Tabule naštěstí byla černá, stahovací. Vedle tabule stál klasický kovový stojan s klasickým plechovým umývadlem. Voda v konvi-džbánu byla pod ním, společně s velkou lahví inkoustu, který byl podle potřeby naléván do kalámářů. Voda byla donášena od studny na dvoře školy, napumpovala se ručně, litinovou pumpou. Teplo ve třídě obstarávala vysoká litinová kamna, ve kterých se zásluhou nedostatku uhlí topilo jen sporadicky. K nejdůležitějším vybavením třídy patřil stařičký „computer“, opotřebené počítadlo pevně připevněné ke stěně, a také proutek zvaný rákoska. Za šatnu sloužila chodba. Ukrást se zde mnoho nedalo, v letním období mnoho žáků obuv nenosilo, chodili do školy bosi. Záchody byly suché, nad betonovým žlábkem byla stěna natřená asfaltem a v rohu stála kabina z nenatřených prken. O podtlakovém větrání se tenkrát ještě nikomu nesnilo snad ani na ministerstvu školství, jemuž vládl vetchý Zdeněk Nejedlý, pověstný kádrovák v kultuře. Umývárnou byl už zmíněný školní dvůr s pumpou. Ona tenkrát hygiena ještě nebyla - jak ústy Jana Wericha říkával vodník Čochtan. Hygiena byla v plenkách, ale dětí nemocných víc než v současnosti asi nebylo. Určitě nebyl ohromný výskyt různých alergií, které se v generaci vyrůstající ve skleníkových podmínkách objevují stále ve větším měřítku. Nemám také dojem, že by současné děti, které jsou chované jako v bavlnce, byli chytřejší než předcházející generace. Kapacita mozku je stále stejná, zřejmě nejvíc záleží na učiteli, jak žáka přinutí soustředit se na učivo. Jinou otázkou je také spokojenost žáků: Jsou spokojenější ti současní žáci v supermoderních školách a v nejnovějším značkovém oblečení, než jsme byli před šedesáti lety, když jsme do primitivní staré školy chodili v zaplátovaných kalhotách po starších sourozencích?“(M.Veselý, 14.1.2007) Ředitelé starých škol měli jistě také starosti, ale s dneškem se to nedá přirovnat. Hlavním problémem škol a obcí byly vždy peníze. V minulosti si škola koupila palivo, o nějakém novém inventáři nemohla být řeč, a byla spokojenost na všech stranách. V současnosti se náklady na vybavení jedné třídy pohybují okolo 100.000 Kč. Nemalým výdajem je plošina pro imobilní osoby, i když se žádná taková osoba ve škole nevyskytuje. Hygienické předpisy začali čestí hygienici zpřísňovat v době příprav na vstup země do EU. Byli při tom, jak v Praze bývá obvyklé, papežštější než papež. Odstrašujícím příkladem byl předpis o bezdotykových bateriích v umývárnách, které směrnice EU nepřikazovaly. Hygienici jakékoli námitky na tvrdost českých předpisů nepřipouštějí a vyžadují jejich bezpodmínečné plnění. Za nedodržení vyhlášky hrozí až dvoumilionová pokuta. Některé ředitele škol a starosty obcí přivádí tyto požadavky k záchvatům zuřivosti i bezmocnosti. Jiní, zvláště v malých obcích, zůstávají klidní a berou předpisy s nadhledem a odmítají poloviny obecních rozpočtů, a více, dávat do zbytečných nadstandardů. Neduhy reformy zdravotnictví prý vyléčí trh.
Reformy českého zdravotnictví jsou podle vyjádření zástupců MZ i některých prominentních pražských lékařů kopírovány podle amerického zdravotnictví. V první řadě jsou napodobeny platby u lékařů (vstupné do ordinací). I další návrhy současného MZ však mají mnohdy charakter hodně zvláštní. Řada odborníků domácích i zahraničních a téměř celá česká laická veřejnost jen nechápavě kroutí hlavami. Byly doby, kdy tomu bylo trochu jinak, kdy lidé mohli na české zdravotnictví být hrdí; právě Američané při návštěvě Československa systém českého zdravotnictví obdivovali, protože byl efektivní a léčení bylo na velmi dobré úrovni. Až do současnosti mimopražské nemocnice vydělávaly, praktičtí lékaři vydělávali i pojišťovny vydělávaly, proto důvody tak drastické reformy se zdají malicherné, fiktivní. Podle předběžných informací má být základem připravované reformy činnost zdravotních pojišťoven, které budou platit jen tu nejlepší, nejefektivnější a nejdražší zdravotní péči. Pojišťovny budou kontrolovány zvláštním nově vytvořeným úřadem. Kontrolní odbor současného ministerstva, který s tím má dlouhodobé zkušenosti, bude zřejmě pověřen kontrolou tohoto nově vytvořeného kontrolního úřadu. Na varovné připomínky prezidenta České stomatologické komory, že brzy bude u nás kritický nedostatek zubních lékařů, odpověděl mediální mluvčí MZ, že to jsou zbytečné starosti, neboť ve srovnání s vyspělými zeměmi zubních lékařů je dostatek. Navíc vyřešení tohoto problému je úkolem zdravotních pojišťoven-zaklínadla na reformu. Ministerstvo zdravotnictví se prý podobnými připomínkami nezabývá, protože po reformě se vše perfektně vyřeší samo. Před několika lety v Praze přednášeli pedagogové Pittsgurghské university a také manažeři nemocnic a zdravotní pojišťovny. Ti posluchače z řad ministerských úředníkůvarovali před tržními mechanizmy ve zdravotnictví. Ortodoxní širokoplošné lpění na neviditelné ruce trhu velmi zdravotnictví zdražuje. Americké zdravotnictví je kvůli tržním praktikám značně nákladné a neefektivní. Systém v USA je předražený a nespolehlivý. Dokonce i chudí obyvatelé Velké Britanie jsou na tom se zdravotní péčí a zdravím lépe než bohatí Američané. V některých ukazatelích má dokonce lepší výsledky i Kuba, která do zdravotnictví dává jen zlomeček výdajů co USA. Ministerstvo zdravotnictví ČR, které má nyní 300 zaměstnanců, , podle nového vedení bude omezovat administrativu, postupně ustupovat do pozadí a časem dokonce snad zaniknout, jeho nezbytné funkce by vykonávaly jiné úřady. Skutečnost bude asi jiná, jak ukazují americké údaje: ve zdravotnictví tam je neskutečný počet úředníků, kteří stále nemohou práci zvládnout. Například ve státu Pensylvania , jenž má přibližně stejné množství obyvatel jako ČR, mají zdravotnické úřady1300 zaměstnanců. (Jiří Krž) (16.12.2007) Nahoru Povinné poplatky u lékařů, platba za recepty, za pobyt v nemocnici, za léky atd.
Pár dnů po svém jmenování se nový ministr zdravotnictví Julínek snaží dokázat pravdivost pořekadla, že nové koště dobře mete. Pokouší se veřejnost oslnit jakousi další reformou zdravotnictví, i když jistě předpokládá, že jeho návrhy, v podobě, jak je vypouští na veřejnost, pravděpodobně schváleny nebudou. Jedině, že by pánbůh nebyl doma, aby mu prošly. Julínek a jeho pomocníci tvrdí, že chtěji poplatky zavést kvůli tomu, aby lidé nechodili zbytečně k lékařům a nezneužívali systém zdravotní péče. Tak vypadá svérázné vysvětlení nemravné reformy, jejíž záměrem samozřejmě není zlepšení zdravotní péče, zvýšení úrovně zdravotnictví i platů lékařů, ale snaha ministerstva zdravotnictví převést prostřednictvím lékařů, lékáren a pojišťoven převážnou část peněz (asi 10 miliard Kč), pocházejících z těchto poplatků, z kapes občanů do státní kasy. Za každou návštěvu lékaře by se mělo platit 50 Kč, za napsání receptu 20 Kč, za pobyt v nemocnici 50 Kč/denně. Unikátní kapitolou je úhrada léků, mají se především platit léky na nezaviněné civilizační nemoci, jejichž skutečná příčina není lékařům nikde na světě známa. Jedná o léky proti cukrovce, cévním chorobám, vysokému krevnímu tlaku, cholesterolu apod. Ministr Julínek se tváří sice jako lidumil, jenž zavádí jen tak vysoké platby, které prý nikoho nezabijí. V tom právě je podstata zvrhlosti návrhu, a není to novinky, je známá už ze středověku a zní: Na chudý lid je třeba přísnost. V tomto případě má průměrný občan každý rok nechat u lékaře 800 Kč a průměrný důchodce 1200 Kč. Strop platby má být 3000 Kč, při jeho překročení se má částka započítávat do příštího roku. Autor: Jiří Krž, 9.2.2007 Nahoru |